Do konce roku by jedenáct nemocnic mělo „jít z domu“
Nepočítáme-li změnu formy veřejného vlastnictví v rámci vytváření nových krajů, znamenal by chystaný prodej jedenácti středočeských nemocnic největší jednorázovou vlastnickou změnu v českém zdravotnictví od počátků budování socialismu. Středočeský kraj sice počítá i s alternativou pronájmu, ale to je pouze náhradní řešení. Hlavním cílem občanskými demokraty kontrolované krajské samosprávy je zbavit se přímé odpovědnosti za lůžková zdravotnická zařízení, jejichž hospodaření si kraj podle mluvčího Martina Kupky nemůže dovolit dotovat a která nejsou považována za klíčová pro zabezpečování zdravotní péče ve středních Čechách.
Jedná se o šest menších nemocnic „městského typu“, tři léčebny dlouhodobě nemocných, geriatrické a rehabilitační centrum a Ústav onkologie a pneumologie na Pleši. Jak říká Kupka, veřejné výběrové řízení na jejich prodej (pronájem) by mělo být vyhlášeno v nejbližší době a o konečném osudu zbytných zdravotnických zařízení by mělo být rozhodnuto do konce letošního roku.
Frontová linie.
Ačkoliv průkopníkem v převodu nemocnic na obchodní společnosti byl Plzeňský kraj, jehož hejtman Petr Zimmermann, původním povoláním lékař, je jedním z privatizátorů plzeňské městské nemocnice, největší rozruch v celostátním rámci budí právě situace ve středních Čechách. Je to dáno blízkostí hlavního města a hlavně tím, že zdravotnictví je zde dlouhodobě ústředním tématem lítých sporů mezi vedením kraje a opozicí (ČSSD a KSČM).
S privatizací jedenácti nemocnic se počítalo už v roce 2004, kdy po převodu druhdy státních nemocnic do majetku územních samosprávných celků vznikla zdravotnická koncepce Středočeského kraje. Jejím hlavním autorem je bývalý ministr zdravotnictví ve vládě Václava Klause, v posledních letech ředitel Oblastní nemocnice Kolín Luděk Rubáš. Kromě kolínské nemocnice vznikly ve středních Čechách další čtyři nemocniční akciové společnosti ve vlastnictví kraje (Benešov, Kladno, Mladá Boleslav, Příbram), které mají zajišťovat základní zdravotní péči pro obyvatele přilehlého území. Specializovaná péče je záležitostí pražských fakultních nemocnic a dalších zařízení přímo řízených ministerstvem zdravotnictví. Zbytek zdravotnických zařízení ve vlastnictví kraje – až na tři dětské domovy, kojenecký ústav a územní středisko záchranné služby - tvoří právě jedenáct zmíněných nemocnic.
Stop.
První veřejná soutěž na jejich prodej nebo pronájem byla vypsána v létě roku 2005, ale týden před vypršením termínu pro podání přihlášek byla zrušena. Sněmovna totiž mezitím přijala takzvaný Krákorův (poslanec Jaroslav Krákora byl tehdy předsedou sněmovního výboru pro sociální politiku a zdravotnictví – pozn. redakce) blokační paragraf zakazující do přijetí zákona o neziskových nemocnicích převod zdravotnických zařízení v majetku územních samosprávných celků na obchodní společnosti. Jedenáct nemocnic bylo tedy dočasně „zaparkováno“ v oblastních nemocnicích s tím, že do tří až šesti měsíců se bude tendr na výběr nového provozovatele opakovat. Jenomže když byl zákon o neziskových nemocnicích přijat, blokoval privatizaci zase on, protože všech jedenáct středočeských nemocnic bylo zařazeno do seznamu zdravotnických zařízení, které měly být převedeny na „neziskovky“.
Neúspěšná zkouška.
Privatizaci nemocnic umožnil až Ústavní soud, když letos v říjnu zrušil některá ustanovení sporného zákona včetně seznamu nemocnic. Už předtím, v srpnu, to však Středočeský kraj znovu risknul a vypsal soutěž na prodej nebo pronájem první ze zmíněné jedenáctky – Nemocnice Beroun. Kupodivu se to tentokrát obešlo bez velkého křiku, ačkoliv kolem berounské nemocnice, která již několik let čelí vážným ekonomickým problémům, bylo už několikrát v minulosti politicky rušno. Jak by ne, když v nedalekých Zdicích bydlí šéf středočeského krajského výkonného výboru ČSSD a nyní i poslanec Richard Dolejš. Ten se ale nyní příliš neangažoval a možná věděl proč. Soutěž skončila krachem, nepřihlásil se jediný zájemce.
Měkké podmínky.
Pravda, berounská nemocnice není nejatraktivnější nabídka. O převzetí zadluženého a zanedbaného zařízení neprojevuje aktivní zájem ani město. Na rozdíl třeba od Nymburku, jehož zastupitelé v září odhlasovali, že město by bylo ochotno dát kraji za „svou“ nemocnici až pětadvacet milionů korun, když už by nebyl možný bezúplatný převod. Nemocnice Beroun byla přitom nabízena za poměrně snesitelných podmínek. Zájemci byli povinni předložit finanční rozvahu počítající s poskytováním zdravotní péče v příštích pěti letech a nový majitel se vystavoval pokutě deseti tisíc korun, kdyby v prvním roce změnil charakter zařízení. Kdyby se mu ovšem nepodařilo uzavřít smlouvy se zdravotními pojišťovnami - což zase není tak těžké, když se chce -, pokutu by platit nemusel.
Zdravotnická priorita.
Martin Kupka tvrdí, že ani po berounském neúspěchu nebudou parametry dále změkčovány. Kraj má dle jeho slov hlavní zájem na tom, aby byla zachována zdravotní péče v co nejširším rozsahu. Faktem ale je, že jiné než zdravotnické využití nabízených zařízení není nereálná eventualita. Má to dvě stránky. Nemocnic je opravdu moc a využívají prostředky veřejného zdravotního pojištění s různou efektivností, na druhé straně zánikem nemocnice, případně omezením jejího provozu, by se snížila dostupnost zdravotní péče pro obyvatele daného regionu. Přičemž například lůžek následné péče je stále nedostatek.
Vlažný zájem.
Shodou okolností z nemovitostního hlediska představují perly mezi nabízenými nemocnicemi právě „eldéenky“ v Třebotově a Vojkově. A dále Ústav onkologie a pneumologie na Pleši. Jejich zdravotnické využití je záležitostí hlubší analýzy. Ačkoliv speciálně následná či rehabilitační péče je v současné době hrazena natolik, aby bylo možné v tomto oboru dobře podnikat. V každém případě však není soukromé podnikání ve zdravotnictví – pokud nejde o atraktivní hraniční obory, jakým je například plastická chirurgie – jednoduchá záležitost.
Levice se obává toho, že kraj prodá zdravotnická zařízení pod cenou „nezdravotnickým“, například realitním spekulantům. Martin Kupka tomu čelí opakovaným ujištěním, že při výběru zájemce bude kladen hlavní důraz na zachování zdravotní péče. Bude-li ale vůbec zájemců dostatek. Pokud jde o údajnou „pastvu“ realitních, respektive developerských firem, experti oslovení týdeníkem EURO tvrdí, že v současné době je dost příležitostí, jak podnikat v oboru méně komplikovanou cestou, než je transformace zdravotnických zařízení.
Mlčení velkých.
V Česku se tuší, že dříve nebo později aktivně vstoupí do zdravotnictví, kterým v současné době ročně „protéká“ přes dvě stě miliard korun, silné finanční a investorské skupiny. Penta si to už zkouší v profitabilnějším lékárnictví. Zatím se ale čeká na to, až bude objem zdravotnických peněz posílen o částky za komerční připojištění a za zvýšení spoluúčasti pacientů. Z tohoto hlediska lze říci, že Středočeský kraj nenabízí své nemocnice v nejpříhodnější době. Například největší český soukromý nemocniční řetězec kolem Nemocnice Podlesí, který má „v zádech“ Třinecké železárny, se podle svého šéfa Oldřicha Šubrta středočeské privatizace nezúčastní.
Zájem „menších ryb“ by se mohl soustředit hlavně na nájem a manažerské řízení nemocnic. To je pochopitelně schůdnější, protože to nevyžaduje kapitál na koupi zařízení a investice. Jde však o to, kolik takových ryb se najde. Říkalo se, že středočeská privatizace je šitá na míru manželce Luďka Rubáše Janě Rubášové. Ta je předsedkyní představenstva společnosti MediCentrum, která provozuje rehabilitační zařízení v Praze na Chodově a od loňského roku je jedním z nájemců městské nemocnice v Říčanech. LDN v Tehovci-Vojkově je jen několik kilometrů odtamtud a mohlo by dobře zapadnout do tohoto portfolia. Jana Rubášová ale na dotaz týdeníku EURO popřela, že by se její společnost chtěla středočeské privatizace zúčastnit. „Mám na krku dvě nemocnice, a to stačí. Opravdu nechci nic dalšího. Vím, kam naše síly sahají,“ řekla.
Co je k mání
Nemocnice Beroun Přes 230 lůžek akutní a následné péče. Oddělení interní, chirurgické, gynekologicko-porodnické, dětské, LDN, jednotka intenzivní péče. Ambulantní část. Areál pod dálnicí na okraji Berouna. Dlouhodobé ekonomické problémy. Loni záporný hospodářský výsledek deset a půl milionu korun.
Nemocnice s poliklinikou Brandýs nad Labem-Stará Boleslav Sto sedmdesát pět lůžek akutní péče na interním, chirurgickém, gynekologicko-porodnickém a dětském oddělení. Ambulantní část. Areál v centru Brandýsa nad Labem. Loni záporný hospodářský výsledek pět milionů korun.
Nemocnice Hořovice Přes 230 lůžek akutní péče. Interní, chirurgické, gynekologicko-porodnické, dětské, neurologické a anesteziologicko-resuscitační oddělení. Ambulantní část. Areál na okraji města. Loni záporný hospodářský výsledek téměř osm milionů, letos za první pololetí stejně. Náměstek hejtmana Josef kantůrek to vysvětluje tím, že úhradový systém není schopen reagovat na růst počtu pacientů.
Geriatrické a rehabilitační centrum Kladno Sto čtyřicet lůžek následné péče. V převážné míře zařízení funguje jako léčebna dlouhodobě nemocných. Ambulantní část. Budova v centru města. Loni kladný hospodářský výsledek půldruhého milionu korun.
Nemocnice s poliklinikou Mělník Čtyři sta lůžek akutní a následné péče. Interní, chirurgické, gynekologicko-porodnické, dětské, infekční, neurologické, ušní-nosní-krční a anesteziologicko-resuscitační oddělení. Ambulantní část. Areál v centru města. Loni vyrovnaný hospodářský výsledek.
Nemocnice a sdružená zdravotnická zařízení Nymburk Přes 250 lůžek na interním, chirurgickém, gynekologicko-porodnickém, dětském, ušním-nosním-krčním oddělení a anesteziologicko-resuscitačním oddělení. Ambulantní část. Areál v centru města. Loni záporný hospodářský výsledek téměř devět milionů korun, letos v prvním pololetí čtyři miliony. Josef Kantůrek to vysvětluje vyššími náklady na materiál a energie.
Ústav onkologie a pneumologie na Pleši Přes 200 lůžek klinické onkologie, chirurgie, rehabilitace a pneumologie. Ambulantní část. Exkluzivní rozsáhlý, částečně zalesněný areál bývalého plicního sanatoria na svahu vrchu Pleš nedaleko Dobříše. Loni vyrovnaný hospodářský výsledek.
Nemocnice Rakovník Přes 280 lůžek akutní a následné péče na interním, chirurgickém, gynekologicko-porodnickém, dětském a anesteziologicko-resuscitačním oddělení a v léčebně pro dlouhodobě nemocné. Ambulantní část. Areál v centru města. Loni vyrovnaný hospodářský výsledek.
Léčebna dlouhodobě nemocných Sedlec-Prčice Osmdesát lůžek následné péče. Bez ambulantních služeb. Nevelký areál na náměstí v Prčici. Loni vyrovnaný hospodářský výsledek.
Nemocnice Třebotov Sedmdesát pět lůžek následné péče v léčebně dlouhodobě nemocných. Ambulantní část. Areál bývalého plicního sanatoria, rozsáhlý lesopark na kraji obce nedaleko Prahy. Loni vyrovnaný hospodářský výsledek.
Léčebna dlouhodobě nemocných na Vojkově Sto lůžek následné péče. Ambulantní část. Částečně zalesněný areál v Tehovci nedaleko Říčan. Loni kladný hospodářský výsledek přes milion korun.
