Nejdřív trochu divokého futurismu. „Nejdigitálnější“ zemí na světě je dnes nepochybně Estonsko. Po síti se tam volí, zakládají firmy i účty a komunikace občanů se státní správou se až na výjimky děje elektronickou cestou. Teď přicházejí na řadu soudy. Možná už tento rok by měl některé jednoduché majetkové spory (hranicí by mělo být sedm tisíc eur neboli zhruba 180 tisíc korun) začít rozhodovat „robotický“ soudce.
Vývoj příslušného počítačového programu si estonské ministerstvo spravedlnosti objednalo u tamního státního úřadu pro digitalizaci, vedeného osmadvacetiletým „technologickým mágem“ Ottem Velsbergem. V první fázi by se měla umělá inteligence podle časopisu Wired pustit do smluvních sporů. Vypadat by to mělo nějak takhle: Obě strany by nahrály příslušné dokumenty „soudci“ do paměti, ten by texty analyzoval a vydal rozhodnutí. Případné odvolání by už pochopitelně řešil normální „lidský“ soudce.
Člen představenstva České advokátní komory Martin Maisner
Tak rychlý nástup strojů do oblasti, kterou si člověk nechával vyhrazenou sám pro sebe, je hodně překvapivý, nicméně na místě jsou tři poznámky. Zaprvé jde zatím jen o politickou proklamaci. Zadruhé o něčem tak jednoduchém, jako jsou platební rozkazy (dlužník neplní smlouvu, a je proto soudem vyzván, aby pohledávku buď zaplatil, nebo podal odpor), opravdu nemusí rozhodovat génius. A zatřetí velké americké advokátní kanceláře používají počítačové programy k predikci sporů už dlouho, a to se zajímavým výsledkem.
„Ukazuje se, že odhady učiněné pomocí počítačových programů jsou statisticky přesnější než odhady právníků. Ne snad v řádu desítek, ale jednotek procent,“ říká člen představenstva České advokátní komory Martin Maisner zodpovědný za zavádění moderních technologií do právní praxe.
Čas tříbení
České ministerstvo spravedlnosti tak daleko s automatizací práva ani omylem není. Velké - hlavně mezinárodní - advokátní kanceláře jsou na tom o poznání líp. Používají například počítačové programy, které automaticky čtou, porovnávají a analyzují „stohy“ dokumentů, případně některé jednodušší dokumenty samy vytvářejí. Česká advokátní komora stojí někde uprostřed. Ne snad, že by uvažovala o zapojení umělé inteligence, ale musí se nějak vypořádat se stále vzrůstajícím objemem právních služeb poskytovaných online - ať už tak činí její členové, či konkurence zvenku.
V současné době se komora pokouší především o dvě věci - chce definovat jasná pravidla, kterými se má poskytování právních služeb na internetu řídit, a dohodnout se na podobě internetové prezentace všech svých členů. Výsledek tohoto tříbení nám může napovědět, co nás čeká a jak bude - tradičně konzervativní - advokacie vypadat za pár let.
Jedenáctero přikázání advokátních
Martinem Maisnerem vedená „IT“ sekce komory sestavila krátce před loňskými Vánocemi jakési „jedenáctero“ pravidel upravujících poskytování online právních služeb s tím, že každý advokát se k němu má možnost vyjádřit. Asi nejzásadnější z oněch „přikázání“ zní, že „advokát není nijak omezen v používání technologie při poskytování právních služeb“, pokud tedy dodržuje zákon a stavovské předpisy.
Poskytovat elektronicky právní služby či poradenství může dle jedenáctera - stejně jako v reálném světě - pouze advokát. Naopak zveřejňovat a nechávat si platit za právní informace, které jsou na rozdíl od právní služby obecné a netýkají se konkrétních kauz, může každý. Platí přitom, že weby, jako je třeba nejznámější americký Rocket Lawyer (člověk či firma si na něm může sám obstarat například šablony smluv, závětí či rozvodových formulářů), jsou jen poskytováním právních informací. Uzpůsobení smlouvy živým člověkem „na míru“ zákazníka, je už ovšem právní služba. Platí také, že advokát, který poskytuje právní služby online, musí bezpodmínečně ověřit totožnost klienta - především proto, aby se nedostal do konfliktu zájmů a neposkytoval rady oběma stranám sporu. Pokud naopak za sebe nechá mluvit „robota“, musí to klient vědět.
V Estonsku má vzniknout soudce-robot. Bude posuzovat drobné delikty
Jednotná prezentace advokátů na internetu je teoreticky jednoduchá záležitost, jenže dřív než v roce 2020 podle Maisnera na světě nebude. Zatím ani není jasné, jak by měla vypadat. V zásadě jde o to, jestli se prostě jen poněkud vylepší současný seznam advokátů, nebo jestli komora půjde francouzskou cestou a její portál se stane skutečným rozcestníkem právních služeb, ve kterém by se zájemce dozvěděl i ceny, jež si advokáti a kanceláře za své služby počítají. Sám Maisner říká, že je z té druhé - francouzské - cesty „poněkud rozpačitý“, protože je otázka, jak advokáty v nabídce řadit a jak třeba kontrolovat, jestli specializaci (například rodinné či autorské právo), kterou nabízejí, skutečně nadprůměrně ovládají. Podobně to vidí rovněž místopředseda komory Tomáš Sokol a dodává, že „není velký prostor někoho více či méně doporučovat“.
Online advokacie
Samy kanceláře přistupují k „e-advokacii“ různě, ať už se to týká „robotického“ zpracování dokumentů, či toho, čeho si běžný zákazník všimne nejdřív: zřizování „e-shopů“ s právními službami. Z velkých právnických firem má svoji „online poradnu“ například kancelář Brož & Sokol & Novák, ve které může každý zájemce - pokud tedy nestojí o osobní schůzku -požádat o písemnou radu (1490 korun) či o půlhodinovou videokonferenci (1980 korun). Podle Sokola není přímý finanční efekt online poskytovaných služeb pro kancelář „nijak významný“, nicméně „má potenciál generovat další standardní klienty“, když lidé zjistí, že s elektronickou komunikací nevystačí.
Nonstop pod dohledem. V Číně bude hlídat vězně umělá inteligence
Velmi dlouho, už od roku 2003, se na internetu pohybuje pražská kancelář Mašek, Kočí, Aujezdský, a to pod tím nejlepším myslitelným názvem - eAdvokacie.cz. „Systém se nám osvědčil, řekl bych, že aktivních uživatelů tohoto našeho systému bude tak 30 procent ze všech našich klientů. Většinu právních služeb prostřednictvím systému poskytujeme středním a menším podnikům, a to českým i zahraničním,“ říká jeden ze zakládajících partnerů Petr Kočí. Jestliže výhodou online advokacie je snazší „nábor“ nových klientů, nevýhodou podle něj bývá jejich nižší věrnost, protože si „nevytvoří tak silné pouto s advokátem“ a očekávání, že právní služby obdrží daleko rychleji než při klasickém kontaktu.
Místo dvou jen jeden
Futuristicky jsme začali, futuristicky i skončeme. Právních programů, které porovnávají dokumenty, případně modelují výsledek sporu, používají dnes velké advokátní kanceláře řadu. Právního „robota“ vyvíjí technologický gigant IBM, konkurenční systém ROSS Intelligence pro změnu finančně podpořila největší advokátní kancelář (má přes devět tisíc právníků) na světě - Dentons.
Zkušenosti s tím mají i advokátní kanceláře působící v Česku. Během říjnového kulatého stolu týdeníku Euro se šéfové velkých právních firem shodli, že vcelku běžně používají nejen umělou inteligencí vybavené programy schopné analyzovat obrovské množství dat, ale také systémy schopné automatizované tvorby dokumentů. Ty první se uplatní typicky při due diligence (auditech společností), které dříve prováděly celé týmy juniorních advokátů. Strojem sepsané dokumenty se dají použít v různých oblastech práva, přičemž podle Lukáše Ševčíka z advokátní kanceláře Kinstellar je pro ně zvlášť vhodné financování.
Co to bude znamenat pro advokáty, těžko říci. Pro ty seniorní minimálně zpočátku vůbec nic, pro ty začínající ale může jít podle dalšího člena kulatého stolu Jaroslava Havla z kanceláře Havel & Partners o docela nevítanou konkurenci: „Nevěřím, že budou nahrazováni zkušení advokáti, ale mladých se to týkat může - místo dvou se uplatní jen jeden.“
Dále čtěte:
Česko ztratilo u německých investorů pozici nejatraktivnější země regionu. Vede Estonsko
Roboti vezmou práci mladým. Bez technického vzdělání bude práce málo
