Šetřit musí každý. Ani majitel firmy nemá vlastní sekretářku, telefonní vzkazy mu vyřizuje zaměstnankyně z firemní recepce
Podívejte se, není to nádhera, rozplývá se generální ředitel a majitel společnosti Juta Jiří Hlavatý při pohledu na obrovský stroj. „Tomu říkám mašina. Postavili jsme ji s našimi inženýry za 150 milionů korun. Vyrábíme na ní osmimetrové fólie. Začali jsme s tím jako první na světě, ale teď po pár letech to od nás okoukali Američané,“ dodává.
Mašina ale nevyrábí, stojí. Několik zaměstnanců vyměňuje na složitém stroji opotřebené součástky za nové. „Co to děláte?“ ptá se jich Hlavatý. Po krátké odpovědi spokojeně kývne hlavou. „Vidíte, tuhle práci mohou dělat jen vysoce kvalifikovaní a vzdělaní lidé. Pokud chce stát vzdělanou společnost, měl by podporovat průmysl. Většinu strojů obsluhují počítače, silnoproud se změnil na elektroniku. Tenhle obor blbci nezvládnou,“ konstatuje šéf Juty. Ještě jednou se rozhlédne po výrobní hale, kde kromě techniků není nikdo jiný. „No, podívejte se,“ opět ukazuje, tentokrát na rozsvícená světla na stropě výrobní haly, „jak šetří s elektřinou. Hned zavolám řediteli, ať tu nechá zhasnout,“ rozčiluje se. V Jutě musí šetřit každý. Ani Hlavatý nemá vlastní sekretářku, telefonní vzkazy mu vyřizuje zaměstnankyně z firemní recepce. Konkurence je stále tvrdší a marže nižší. I z toho důvodu Juta třeba zvažuje budování jímacích nádrží na dešťovou vodu.
MÍSTO STÍHAČEK JUTA
Hlavatý přišel do Juty v roce 1972. Ač absolvent Vysoké školy strojní v Liberci se specializací na motory tryskových stíhaček, nastoupil ve východočeském podniku Juta do dělnické profese. Postupně vystřídal i další posty, od vedoucího provozu přes vývojáře, technologa či vedoucího prodeje. Generálním ředitel podniku se stal 1. ledna roku 1989. „Pan Hlavatý je hodně svérázný. Občas se vám znenadání objeví za zády a zkontroluje, na čem aktuálně děláte. Když se mu něco nelíbí, dokáže být hodně nepříjemný. Jinak se s ním ale pracuje skvěle, není to ten nafoukaný manažer z Prahy,“ vysvětluje jeden ze zaměstnanců Juty. Což ostatně nepřímo potvrzuje i Hlavatý. Cestou mezi dvěma výrobními halami firmy ve Dvoře Králové, kde sídlí i centrála podniku, uskuteční několik kontrolních telefonátů. Na svoji krátkou otázku vyžaduje krátkou a jasnou odpověď. „Řešíme, co s Ukrajinou,“ vysvětluje.
Juta aktuálně zaměstnává přes dva tisíce lidí. Firma vyrábí textilie pro stavebnictví a zemědělství. Své výrobky dodává do celého světa. Vyváží zhruba 80 procent produkce.
Loňské tržby firmy dosáhly necelých šesti miliard korun, letošní plán počítá s 6,2 miliardy korun. „Moc se mi tohle číslo nelíbí, víc úsilí bychom měli věnovat zlepšování organizace výroby, snižování nákladů a podobně než zvyšování výroby a prodejů. Je to ale jednodušší cesta,“ tvrdí Hlavatý. Poznámce, že jako generální ředitel by do procesu ve firmě mohl víc mluvit, se pousměje: „To máte pravdu.“
Hlavatý ve funkci generálního ředitele „přežil“ i privatizaci firmy na počátku devadesátých let, kdy podnik ovládly investiční fondy Živnostenské banky, České spořitelny a Komerční banky. Podnik kontrolovaly sedm let. S dalšími členy managementu v roce 1998 založil společnost Jutaplast, která koupila 78 procent akcií Juty v ceně téměř 600 milionů korun, v roce 1999 se společnosti Jutaplast a Juta sloučily. V letech 2001 a 2002 Hlavatý odkoupil podíly zbývajících větších akcionářů a ovládl zhruba 94 procent majetku Juty, později svůj podíl v Jutě posílil, od roku 2005 je jejím stoprocentním vlastníkem.
Generální ředitel a nově i majitel ovládl společnost v době, kdy se její hospodářská kondice kvůli zásadním změnám na trhu prudce zhoršovala. Firma zaměstnávala zhruba čtyři tisícovky lidí a obrat se pohyboval kolem osmi set milionů korun. „Těžce jsme se vyrovnávali a stále se vyrovnáváme s likvidací kobercářského průmyslu v České republice,“ vzpomínal před časem na své podnikatelské počátky Hlavatý. Právě výroba podlahových tkanin pod koberce byla jedním z klíčových výrobních programů firmy ze Dvora Králové. Jenže problémy nastaly i v dalších sektorech. Třeba s výrobou polypropylenových pytlů, když trh zaplavili asijští producenti. Juta přežila a Hlavatý získal v roce 2005, kdy vytěsnil zbývající minoritní akcionáře, stoprocentní podíl ve firmě.
POLITIKA NEPOLITIKA Hlavatý za své podnikatelské aktivity získal minulý týden ocenění EY Podnikatel roku 2013. Moc ale nescházelo a jeho jméno se na seznamu oceněných podnikatelů nemuselo objevit. Hlavatý totiž dostal nabídku od Andreje Babiše, aby se stal v posledních parlamentních volbách lídrem jeho hnutí ANO v Královéhradeckém kraji. Odmítl. Prý především kvůli tomu, že neměl rozmyšleno, jak zorganizovat vedení firmy a kdo by jej nahradil v jejím čele. „Juta dává práci dvěma tisícovkám lidí, což je obrovská zodpovědnost. Pokud bych byl poslancem, musel bych v Jutě skončit, a to by bylo příliš velké riziko,“ vysvětloval loni v listopadu Hlavatý.
I když šéf Juty tvrdí, že jsou pro firmu důležité všechny její výrobní programy, jedním se přece jen velmi rád pochlubí – výrobou umělých trávníků. Na celkových tržbách se sice podílí zhruba čtyřmi procenty, ale šéf Juty jejich produkci popisuje jako nejmodernější provoz ve firmě, který dodává do desítek zemí na celém světě, počínaje sousedním Německem a konče Saúdskou Arábií. Právě na produkci umělých trávníků lze dokumentovat Hlavatého houževnatost a umíněnost. V rozhovoru, který vyšel v týdeníku Euro loni v lednu, si Hlavatý stěžoval, jak je těžké se v tuzemsku prosadit s tímto produktem.
V této souvislosti mínil především Komisi pro stadiony a hrací plochy FAČR. Jen několik měsíců po rozhovoru se ale v novinách objevily fotografie, na nichž Hlavatý s šéfem českého fotbalu Miroslavem Peltou otevíral nové hřiště s umělým trávníkem od Juty.
Nyní Juta sponzoruje prvoligový fotbalový klub Slovan Liberec a Hlavatý se při otázce, jak se daří v budování nových hřišť v Česku, jen spokojeně usmívá.
Hlavatý místy nepůsobí jako generální ředitel firmy, spíš jako přísný učitel. Snad i proto bude mít Juta vlastní vzdělávací centrum. V plánu jsou hodiny matematiky, přednášky protřelých manažerů i lékařů, kteří pohovoří o správném životním stylu nebo prevenci.
Nabídek na prodej Juty má Hlavatý mnoho. Nic ale prodávat nehodlá. Patrně i proto, že jak sám tvrdí, má na Dvůr Králové nad Labem a okolí osobní vazby. Možná také to je důvodem, proč Juta zřídila vlastní školku a přispěla k záchraně místního gymnázia.
Z PRAHY DO DVORA Historie společnosti Juta sahá do poloviny 19. století, kdy několik továren v tuzemsku vyrábělo příze, tkaniny, pytle, vázací motouzy a lana z přírodních materiálů. V roce 1920 založily členské firmy v Praze ústředí pro řízení jutařské výroby, které poněkud překvapivě dostalo název Juta. Po znárodnění továren v roce 1948 bylo do podniku postupně začleněno 34 závodů se základní jutařskou a konopářskou výrobou. O rok později se centrála Juty přesunula z Prahy do Dvora Králové nad Labem. Stát byl vlastníkem firmy a do roku 1992, kdy společnost prodal investičním fondům v rámci kuponové privatizace.
O autorovi| VADIM FOJTíK, fojtik@mf.cz
