Zprávu o zatčení provozovatelů portálu Megaupload převzala většina tuzemských médií až děsivě mechanicky. Jako by se ani nejednalo o tendenční pohled zájmové skupiny, který měl čtenáře a jejich prostřednictvím veřejné mínění postrčit ke „správnému“ pohledu na věc. Přehnané zdůrazňování znaků obvykle spojovaných se zločinem – okázalého přepychu a vlastnictví zbraní – působí zvláště komicky. Jako by se stejnými auty a zbraněmi nechlubil každý druhý manažer v Texasu.
Mediální obraz události má však mnohem více trhlin. Pojítkem pirátských stran a hnutí je totiž spíše snaha podílet se na společné věci než neúcta k přínosu jednotlivce. I další současné protipirátské aktivity včetně návrhu zákona Stop Online Piracy Act (SOPA) vypovídají spíše o nedostatečné orientaci v prostředí a tlaku zájmových skupin než o pokusu problém skutečně řešit anebo jej alespoň pochopit. S ohledem na překotný technologický vývoj uplynulých dvou desetiletí je proto třeba dosavadní rigidní chápání autorských práv aktualizovat.
Neschopnost se přizpůsobit
V hudebním prostředí se aktivně pohybuji patnáct let a s řadou známých z oboru – promotéry, vydavateli, interprety – mě spájí nejen vkus, ale i nadšení pro stahování, které má charakter navigační nebo filtrační. Odděluje, čemu se dále věnovat, co koupit, pomáhá posunovat obzory. Pirátská kopie při tomto přístupu znamená nejlepší reklamu pro začínajícího interpreta, jediný soubor často zajistí více pozornosti než dobře mířená propagace. Pravdou však je, že toto uvažování je vlastní spíše posluchačům menšinových žánrů.
I když v menšinových žánrech došlo také k rapidnímu poklesu prodejních čísel, střední proud vyloženě trpí. Vydavatelé a distributoři zažili v devadesátých letech zlatou éru, kdy se jakýkoli titul rovnal jistotě a zisk byl příliš snadný. Se současnou situací se ale neumějí vypořádat. Nedochází jim, že od zavedení virtuálních formátů uběhla zatím příliš krátká doba na reflexi. Musejí se stát nejprve nedílnou součástí trhu, alespoň jedna generace s nimi musí vyrůst, aby pochopila, že platit za hudbu a tím podporovat interpreta (a stále neprůhledné mechanismy zábavního průmyslu) není hloupost.
Síla lidu
Namísto osvěty a průzkumů vydavatelé a ochranné svazy prosazují bezhlavou represi. A to jenom proto, že nedovedou vysvětlit mladému publiku, v čem spočívá přidaná hodnota, stáhne-li se tentýž soubor nikoli zadarmo, ale za úplatu. Opakovaně pouze obviňují posluchače a prostřednictvím návrhu SOPA i provozovatele internetových stránek (včetně vyhledávačů), které se mohou na pirátství podílet. O umění ani interprety tu nejde.
Uzavření serveru Megaupload má charakter velkolepého gesta. Jako výhrůžka už na spoustu podobných serverů zaúčinkovalo. Až soudní proces ale ukáže, zda bylo demonstrací síly, přiznáním bezmoci anebo jen další epizodou ve válce, které autorské svazy a vydavatelé zaštítění současným chápání copyrightu nemohou silou vyhrát. Důležitý pak bude proces proto, že vynese mnoho precedentů. Výsledek se promítne i do navrhovaných zákonů o regulaci internetu.
Možná se však soudci i porota rozhodnou vstoupit do jedenadvacátého století a najít vyvážený kompromis, který by byl základem nového přístupu k autorským právům. On-linové pirátství se v opačném případě totiž jen přenese do jiné úrovně, do sítě uzavřených komunit fungujících na principu společného podílení se na určité věci. A tuto „sílu lidu“ není radno podceňovat.
