REFORMA ZDRAVOTNICTVÍ - Ministerstvo zdravotnictví vyrukovalo do boje proti chaosu a nesmyslnému plýtvání peněz. Šéf rezortu Tomáš Julínek předložil reformu, která by podstatně posílila soukromý sektor. Umožní prodej privátních ordinací, převod zdravotních pojišťoven na akciové společnosti či zrovnoprávnění státních a soukromých zdravotnických zařízení. Přesto i z řad zdravotníků zaznívají kritická slova, že jde jen o převody majetku a snahu likvidovat soukromé lékaře.
Před necelým rokem pronesl jeden z nejbohatších Čechů Petr Kellner, že příležitosti k investování vidí nyní především ve zdravotnictví. Kdo vlastní miliardy, vyplatí se mu je vložit do farmaceutického průmyslu, nemocnic či sítě poliklinik. Projde-li reforma ministra Tomáše Julínka Poslaneckou sněmovnou, pak lze na tento seznam zařadit i zdravotní pojišťovny.
Zatím investovali movití podnikatelé hlavně do zdravotnických zařízení. Například řecký podnikatel Sotirios Zavalianis v Čechách pod značkou Multiscan vybudoval síť nemocnic, Moravu zase atakoval ocelář Tomáš Chrenek, jehož skupina zdravotnických zařízení nese jméno Agel. Marek Potysz, bývalý Chrenkův partner, vykupuje na severu Moravy privátní lékařské praxe a sdružuje je pod hlavičkou Moje ambulance.
Lékaři, kteří investují především do soukromých ordinací, už dlouho chtějí, aby je mohli prodávat, případně jejich potomci dědit. Chystaná reforma zdravotnictví by jim to umožnila. Do Poslanecké sněmovny by se měly zákony dostat v červnu, platit by mohly od roku 2009.
REFORMA ZDRAVOTNICTVÍ
Sedm věcných záměrů zákonů ministra Julínka
• Zákon o veřejném zdravotním pojištění. Lidé si budou moci vybírat z více druhů pojistných smluv a budou si moci připlatit za nadstandardní výkony i materiál. Bude stanoven rozsah péče hrazený z veřejného pojištění.
• Zákon o zdravotních pojišťovnách. Z pojišťoven se stanou akciové společnosti, které budou moci vytvářet zisk a měly by rozšířit nabídku toho, co pacienti získají. Sjednotí pravidla pro všechny pojišťovny.
• Zákon o úřadu pro dohled nad zdravotními pojišťovnami. Určí míru odpovědnosti pojišťoven, jejich nové účetnictví a nezávislost úřadu na ministerstvu zdravotnictví.
• Zákon o zdravotních službách. Určí práva a povinnosti pacienta, například jaké budou čekací doby na různé operace. Zajistí respektování práv pacientů na postup léčby a rovné postavení státních a soukromých zdravotnických zařízení.
• Zákon o specifických zdravotních službách. Například určí, jak postupovat v případě umělého oplodnění, sterilizace, kastrace, změny pohlaví či darování a odběru krve a léčby krví.
• Zákon o univerzitních nemocnicích a pracovištích. Místo fakultních nemocnic vzniknou univerzitní nemocnice, které se převedou na akciové společnosti. Akcie bude vlastnit stát a univerzita, zisk budou nemocnice muset vložit zpět do péče a léčby.
• Zákon o zdravotnické záchranné službě. Navýší počet lokalit, odkud vyjíždí záchranky a prodlouží se doba, dokdy musí k pacientovi dorazit, ze současných 15 na 20 minut. Upraví se jejich financování.
Prodám ordinaci i s pacienty
Konečně! Po téměř dvaceti letech se zdá, že praktičtí soukromí lékaři budou moci prodávat a potažmo i dědit ordinace. Většinou se kvůli vybudování praxe zadlužili. Z výdělku tak akorát stačili splatit půjčku. Teď budou moci odcházet do důchodu s finanční zálohou. „V zákoně bude ošetřeno převzetí praxe, včetně smlouvy s pojišťovnou,“ říká šéf tiskového odboru ministerstva zdravotnictví Tomáš Cikrt.
Součástí reformy zdravotnictví, kterou předkládá ministerstvo zdravotnictví v čele s Tomášem Julínkem, se počítá i s tím, že praktičtí lékaři pro dospělé a pro dorost i děti, gynekologové a stomatologové získají prodejem investici, kterou do ordinace vložili. Cena v navrhovaném zákoně není stanovena, ale řeší i přerušení praxe. V případě, že lékař odjede třeba do zahraničí nebo se bude déle léčit, jeho smlouva s pojišťovnou nezanikne.
„Máme radost, že konečně budeme moci své praxe prodávat. Smluvní vztah se zdravotními pojišťovnami by v případě prodeje či dědictví přešel na nového majitele ordinace. Problém je, zda bude zájem o koupi, protože činnost praktických lékařů byla dlouhodobě podhodnocena,“ uvažuje předseda Sdružení praktických lékařů Václav Šmatlák.
Dosud je praxe taková, že odchází-li praktický lékař třeba do důchodu či z jiných důvodů opouští ordinaci, vypisuje na jeho místo krajský úřad výběrové řízení s tím, že poslední slovo mají zdravotní pojišťovny, které podepisují s lékařem smlouvu. V praxi se tak stává, že se sice dva lékaři dohodnou na prodeji i na částce za ordinaci včetně kartotéky pacientů, ale musí o výměně lékaře přesvědčit výběrovou komisi složenou ze zástupců státní správy, profesní samosprávy i odborníka na dané téma, a hlavně úředníky zdravotních pojišťoven.
Totéž platí pro lékaře, který by si chtěl založit novou soukromou ordinaci. I on nemá bez smlouvy se zdravotními pojišťovnami jistotu, že se mu vložená investice vrátí. I proto výrazně chybějí soukromí lékaři – praktici, stomatologové, gynekologové. Ministerstvo zdravotnictví totiž dosud ignorovalo generační problém, nutnost výchovy a financování mladých lékařů, kteří by měli do praxe vstupovat.
Úředníka uplatíš, ale pacienta už ne
„Smluvní vztah s pojišťovnou s sebou nese korupci. Nějaký úředník rozhoduje, zda se mnou smlouvu uzavřou, či nikoli. Jen například v Jihlavě za dobu, co je stop stav nových ordinací, vzniklo minimálně pět nových kapacit,“ vysvětluje zástupce primáře chirurgického oddělení jihlavské nemocnice Lukáš Velev. Z této pozice by jistě v soukromé praxi hledal klienty lehce, proto prosazuje s mnoha kolegy ještě jiný model vztahu mezi lékařem, pacientem a pojišťovnou.
„Pro mě je jediný správný smluvní vztah – já a pacient. Nemocný si vybere lékaře a tomu by byla pojišťovna nucena platit. Kolik, to by záleželo na výši spoluúčasti, cenících a podobně. Nejméně korumpovatelný je přece pacient, má zájem se rychle a levně uzdravit,“ říká.
Velev vychází z praxe, kdy lidé dobře vědí, který lékař je na odborné úrovni. I v tomto případě lze použít tolik zaklínané slovo trh: Jen kvalitní lékaři by měli pacienty, a je zbytečné do výběru soukromých ordinací zatahovat jakékoli úředníky.
TUZEMSKÉ NEMOCNICE
zřizovatel počet fyzické a právnické osoby, církve 98
kraje 47
města a obce 22
ministerstvo zdravotnictví 19
ostatní centrální orgány 5
Pramen: Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR
Horší cesta k evropským penězům
Zatímco zdravotníci tvrdí, že v Česku panuje chronický nedostatek peněz, ministerstvo oponuje, že nemohou mít zdravotnická zařízení jen nastavenou dlaň. Pravdou je, že v tuzemsku výše výdajů na zdravotnictví dosahuje sedmi procent hrubého domácího produktu, zatímco například v sousedním Rakousku devět a v Německu deset procent.
Lékem na plýtvání v nemocnicích má být transformace příspěvkových nemocnic na akciové společnosti. Některé prosperují, jiné naopak dosahují desetimilionových ztrát. Všechny ale oproti příspěvkovým organizacím hůře získávají peníze z evropských fondů. Evropská unie totiž přísně rozlišuje mezi zařízeními, která jsou obecně prospěšná, nezisková, příspěvková, a podnikatelskými subjekty typu akciová společnost. Zatímco akciová společnost musí vložit 45 procent vlastních financí, příspěvkové stačí pouhých patnáct. Právě kvůli tomuto omezení se kraj Vysočina rozhodl, že minimálně do roku 2013 nemocnice převádět nebude.
Kdo je tu nejlepší?
Nemocnice transformované na akciovky se však potýkají i s jinými problémy. „V akciových společnostech platy lékařů klesly o deset procent, sester o dvacet. Není také pravda, že tyto nemocnice lépe hospodaří, podívejte se na příklad Karlových Varů. Po spojení do holdingu vznikla za jediný rok ztráta 50 milionů korun,“ uvádí internista Petr Lašek, který pracuje v jedné z posledních tuzemských příspěvkových nemocnic v Břeclavi.
Špatné hospodaření společnosti Česká zdravotní, která řídila nemocnice v Karlových Varech, Chebu a Sokolově, nakonec vyústilo v demonstrace a posléze odchod zaměstnanců. Vedení kraje až pod tímto nátlakem nakonec muselo uznat chyby v řízení společnosti, vyměnit management a hejtman slíbil, že nemocnice v kraji nebudou privatizovány.
„Pokud nemocnice vyrobí dluhy, objeví se věřitelé a akcionář, potažmo kraj nebude mít peníze pro věřitele, tak ho uspokojí akciemi a věřitelé získají majetkový podíl v nemocnici. Ta bude pak zčásti vlastněna dodavateli léků, přístrojů a podobně. Čí zájem budou v nemocnici hájit? Pacientů nebo své firmy?“ ptá se prezident České lékařské komory Milan Kubek.
Podle jeho slov je chování vlastníků nemocnic často neracionální a neekonomické. „Kouzlo akciovky je, že na sebe naváže další akciovky, které na ni vydělávají, například dopravu, prádelnu, jídelnu. Říká se tomu outsourcing, někteří tomu ale říkají tunelování. Nemocnice nakupuje za drahé peníze to, co dřív sama dělala. Často od lidí, kteří jsou akcionáři nemocnice,“ míní.
Mluvčí ministerstva zdravotnictví Tomáš Cikrt vysvětluje, že v uplynulých třech letech přibylo nemocnic – akciových společností, ale velká část z nich je ve vlastnictví krajů. „De facto jsou stále veřejně spravované, nejsou privatizované. Velká část co do objemu péče zůstává v rukou státu.“
POČET OBYVATEL NA JEDNOHO PRAKTICKÉHO LÉKAŘE
- *kraj počet obyvatel**
Praha, Jihomoravský a Olomoucký kraj 1245 až 1370 obyvatel
Zlínský, Jihočeský, Plzeňský a Královéhradecký kraj 1370 až 1431 obyvatel
Moravskoslezský a Liberecký kraj 1431 až 1512 obyvatel
Středočeský, Pardubický a Kraj Vysočina 1512 až 1560 obyvatel
Karlovarský a Ústecký kraj více než 1560 obyvatel
Pramen: Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR
