Komentář
V inzerátech nově vzniklého sdružení Meritum se v posledních dnech mohl čtenář denního tisku dovědět, že záchrana střadatelů v IPB bude stát daňové poplatníky v nejlepším případě sto miliard korun a že tyto náklady nebyly nutné. To však není moc překvapivé sdělení, protože každý občan v této zemi už dávno ví, že nebýt českých bank, mohl ušetřit hodně peněz.
Co trochu zarazí, je konstatování, že IPB se stala obětí systémových problémů bankovního sektoru, které přijdou daňové poplatníky na minimálně tři sta miliard a maximálně na šest set miliard korun. Trochu se přitom míchají dohromady hrušky s jablky, protože v astronomické částce jsou sečteny dluhy z dob minulého režimu, od nichž byla IPB očištěna stejně jako ostatní banky, s dluhy vzniklými na základě neschopnosti bankovního sektoru správně alokovat kapitál. Zde už to tak jasné není, protože tento problém, na rozdíl od Komerční banky, České spořitelny či především IPB, nijak nezasáhl jiné bankovní ústavy. Ale budiž.
Nyní k meritu věci. Inzerát tvrdí, že majetek IPB byl prodán velmi nevýhodně ČSOB. I tomu lze přikývnout. Otázkou je, zda se takový majetek dá prodat výhodně. Mluvčí sdružení Meritum Jindřich Beznoska by o tom měl vědět své. Obchodní rejstřík uvádí, že seděl či sedí v orgánech společností ovládaných a zejména úvěrovaných IPB. Měl by tedy vědět, jaká je šance, že daňový poplatník někdy uvidí splacené úvěry společností a jejich vlastníků v případech, jako je Tchecomalt Group, Koli, Seliko či Chemapol. Právě v těchto a dalších naprosto ztrátových případech je meritum kauzy IPB a pan Beznoska zná tyto případy z praxe jako člen jejich statutárního orgánu. O tom však inzerát nehovoří.
Zato se v něm píše, že velkorysou dotaci získá soukromá společnost v situaci, kdy bylo možné za daleko menších nákladů zvolit jiné řešení. Uvádí, že akcionáři byli ochotni navýšit základní kapitál IPB o dvacet až třicet miliard korun. Tato skvělá šance je však známa patrně jen členům sdružení Meritum. Zatím nikdo nedoložil, že by Nomura či někdo jiný byl ochoten dále investovat své peníze do IPB bez nějaké formy státní záruky, tedy na účet daňového poplatníka.
Podobné je to s pravdivostí tvrzení, že na řádný prodej byl dostatek času. Skutečnost je taková, že banka nezískala odpovídající výrok auditora a hrozilo odebrání licence v několika dnech.
Meritem inzerátu je tedy pouze smutek, že dotaci mnoha desítek miliard na záchranu vkladatelů IPB dostal někdo jiný než ti, kteří se podíleli na mnohaletém riskantním podnikání této banky a na vytvoření gigantických ztrát.
