PRAHA (zdf) - Tajemník zatím v tuzemských společnostech na rozdíl od anglosaské praxe není povinnou součástí firemní správy. Také v českém prostředí se ale stále častěji zabydlují podnikoví sekretáři. Ukazuje se, že o kvalitě jejich práce nerozhodují jen odborné znalosti, ale také jeho emocionální inteligence. Na základě své, v Česku ojedinělé analýzy to tvrdí specialistka v oboru správy a řízení společností Jana Klírová ze společnosti Inventa.
Šéfové představenstev či dozorčích rad by proto při výběru svého tajemníka měli dbát na vyváženost obou složek, protože ve vrcholovém managementu je podle Klírové jen málo pozic, o jejichž úspěchu vedle odbornosti tak významně rozhoduje individuální emocionální inteligence, což zjednodušeně znamená schopnost sebeovládání, zvládání sociálních dovedností.
Emocionální inteligenci tajemníka přitom tvoří dvě složky: jedna se týká jeho osobních vlastností a druhá se zaměřuje navenek ve vztahu ke druhým lidem. O kvalitě tajemníka přitom podle výzkumu rozhoduje celkem třiatřicet faktorů emocionální inteligence. Jejich zastoupení je u každého konkrétního tajemníka pochopitelně jiné – podle šetření Inventy na základě detailních rozborů dotazníků emocionální inteligence patří mezi nejsilnější prvky vedle zodpovědnosti vnímání zákaznických potřeb, vnímání mocenských struktur uvnitř organizace, identifikace s týmem a firmou, ale také respektování etických norem, sebeovládání a vlastní emoce.
V zásadě stejné hodnoty vnímají jako významná kritéria pro správního tajemníka také manažeři firem. Vyplývá to z rychlého průzkumu uskutečněného mezi respondenty Manažerského barometru týdeníku EURO, přičemž nejžádanější tajemnickou vlastností byla zodpovědnost.
A jak tuzemští manažeři vnímají význam tajemníka? Jen slabá třetina respondentů považuje roli tajemníka za zbytečnou či potřebnou jen ve velkých korporacích. Převažuje opačný názor - tajemník je pro firmu velmi důležitý. Generální ředitel Raiffeisenbank Kamil Ziegler dokonce výstižně říká: „Samozřejmě se jeho úkoly dají přenést na někoho jiného, ale v takovém případě z něj uděláte tajemníka.“ Objem a struktura tajemnické práce jsou totiž jasně dané. Podle náměstka výkonného ředitele České pojišťovny Romana Stupky dokonce tajemník s odpovídajícími pravomocemi může být výraznou podporou pro firemní záležitosti.
Tím zajímavější ovšem je, že podle oslovených manažerů zhruba jen ve dvou případech z deseti mají firmy svého tajemníka.
