Polský prezident Lech Kaczyński prezentoval svůj nedávný krakovský summit s nejvyššími představiteli Ukrajiny, Litvy, Ázerbájdžánu a Gruzie jako úspěch. Nikdo mu ale příliš nevěřil. Státníci se předběžně dohodli na prodloužení ukrajinského ropovodu Oděsa-Brody do Plocku a Gdaňsku, aby se snížila závislost na ruské ropě. Na summit však - navzdory dřívějšímu příslibu - nedorazil kazašský prezident Nursultan Nazarbajev, který se naopak v Turkmenistánu zúčastnil třístranného jednání s ruským prezidentem Vladimirem Putinem.
„Konkurenční“ jednání skončilo dohodou o výstavbě plynovodu podél břehu Kaspického moře, který zřejmě ještě posílí roli Ruska jako tranzitní země středoasijského plynu směrem do Evropy. Moskva se předtím snažila přesvědčit Kazachy i Turkmeny, že jim nabízí ekonomicky výhodnější spolupráci. Výstavba plynovodu pod hladinou Kaspického moře, díky němuž by bylo možné „obejít“ Rusko, by skutečně mohla být podstatně dražší.
Prezident Kaczyński se stává terčem kritiky části polských komentátorů a podnikatelů, dle nichž by měl více respektovat ekonomické zájmy země a dohodnout se s Ruskem na spolupráci. Dojem, že v minulých dnech Putin připravil Lechu Kaczyńskému tvrdou porážku, kritiku vůči polské hlavě státu posílil.
Zastánci „energetické bezpečnosti“ a surovinové nezávislosti střední Evropy na Rusku naopak polskou snahu o budování alternativních cest pro strategické zdroje vítají. Rozdílné názory na to, jak vůči Rusku postupovat, vyvolaly i spor mezi jednotlivými zeměmi Evropské unie.
