Kadlec bude v čokoládě

Kapitola XXXVI.

Smrt jako vysvobození * Salome a Čepro * Skvělý policajt z venkova

Smrt jako vysvobození

Zakladatel zkrachovalé americké energetické společnosti Enron Kenneth Lay zemřel minulý týden ve věku čtyřiašedesát let ve svém prázdninovém sídle v Aspenu. Utrpěl masivní infarkt. Informaci přinesla ČTK s odvoláním na americkou regionální televizi KHOU-TV. Lay byl hlavním aktérem případu, který se zapsal do dějin jako jeden z největších podnikových bankrotů a účetních podvodů ve Spojených státech. Letos v květnu byl shledán vinným z několika trestných činů a 11. září si měl vyslechnout rozsudek. Hrozilo mu zhruba 45 let vězení, což by se při jeho věku rovnalo doživotí.
Čeští manažeři, kteří v devadesátých letech spáchali podobné zločiny, ve vězení nesedí a infarkty ze stresu nedostávají. Díky korupci politiků a státních úředníků jsou doživotně v čokoládě. („Za vodou“ už se neříká.)

Salome a Čepro

Layův osud určitě nepotká bývalého šéfa společnosti Čepro Tomáše Kadlece, kterého minulý týden na jeden den policie zatkla a obvinila spolu s dalšími třemi osobami (včetně uprchlého podnikatele Radovana Krejčíře) z přípravy podvodu a zločinného spolčení proti státnímu podniku Čepro. Že by Kadlec, který než nastoupil do čela Národního bezpečnostního úřadu asi osm let řídil odbor Bezpečnostní informační služby zabývající se ekonomickou kriminalitou, byl tak hloupý, aby dělal podvody s Krejčířem? Asi ne.
Hloupí, anebo navedení mohli být leda ti, kteří ho zatkli. Kadlec a Lay mají společného asi tolik, že oba šéfovali energetické firmě. Kadlec nezemře ani na infarkt a nepůjde ani do vězení. Naopak, každý bychom chtěli mít tolik peněz, kolik jich nakonec vysoudí na státu! Bude konečně v čokoládě. Ale musí ještě chvíli počkat.
Policie ho zatkla bez jakéhokoliv vysvětlení a důvodu, pouze na základě příkazu státního zastupitelství. Kontakt s právníkem mu byl umožněn až druhý den, zřejmě přesně podle směrnic komunistické Státní bezpečnosti o působení vyšetřovacích orgánů na psychiku (již de facto, ještě ne de iure) odsouzeného. Macerovali Kadlecovu vzpurnou duši celou noc pomstou za něco, anebo chtěli jeho hlavu iniciativně, či na zakázku přinést jako Salome komusi? Chtěli se zalíbit razantní akcí, stateční orgánové!
Zajistili proto, že obsah obvinění dávala „investigativní novinářka“ na internet přibližně ve stejné době, kdy si ho Kadlec teprve četl. Obhájcům volali televizní reportéři s žádostí o rozhovor ihned po ukončení výslechu - a na odpověď, že ještě sedí ve výslechové místnosti, sdělili, že podle telefonátu ze státního zastupitelství výslech již skončil! To bude mela!
Ale je třeba upozornit nejvyšší státní zastupitelství, že my, daňoví poplatníci, se odmítáme podílet na regresech, které budou s nejvyšší pravděpodobností Kadlecovi podle práva vyplaceny. Je nezbytně nutné, aby všechny zúčastněné orgány konaly své povinnosti a minimalizovaly škody, které nastanou. U těchto škod - a na to je nutno upozornit předem - bude iniciováno regresní řízení vůči těm jednotlivcům ve státních institucích, kteří je svojí chybnou, neodbornou či neoprávněnou činností způsobili. Hrajte si své hry, ale adresně a za své. Transparentnost a zúčtovatelnost dělají dobré přátele. Ti mlžící a vody kalící se stavějí do kouta sami. Teď je nutno je pojmenovat. Jinak se z toho sajrajtu nevyhrabeme. A pozor - ocitnout se v něm může každý. Toto byl bolševismus! Budeme proti němu konečně něco dělat, nebo jen – jako obvykle – kafrat?

Skvělý policajt z venkova

V minulém čísle týdeníku EURO analyzoval bezpečnostní expert Jan Schneider televizní debatu mezi ministrem vnitra Františkem Bublanem a Ivanem Langerem, který se ministrem vnitra chce stát. Podtitulek článku zněl „Utkání politiků nad utajovanými skutečnostmi“. Na analýzu přišla reakce od skvělého policajta z venkova, který by zasloužil stát se policejním prezidentem.
„Pracuji na okresní úrovni Služby kriminální policie a vyšetřování (SKPV). Měl jsem tu smůlu a dialog 'ministrů vnitra' jsem viděl. Bylo a je mi z nich obou smutno. V práci jsem byl asi čtyřmi lidmi nezávisle na sobě dotázán, jak že to vlastně je s tou ochranou utajovaných písemností, že já je jebu, kudy chodím, za to, že i když si odskočí tam, kam šel Ivánek (poslanec Langer šel ve sněmovně na toaletu – poznámka redakce), nechají si pouhá 'véčka' (Vyhrazené dokumenty, tedy nejnižší stupeň utajení, nemluvě o Důvěrné nebo Tajné - poznámka redakce) na stole a nezamknou kancelář. A pan 'ministr' (nedej bože) přece v televizi jasně a právními argumenty vysvětlil, že za to vlastně nemohou, že za to, jak s písemnostmi naloží, může někdo z vedení okresu. A teď babo, tedy Ivánku, raď!!! No, zcela demokraticky a možná v rozporu se zákonem jsem jim z moci vyššího důstojníka policejního sboru vysvětlil, že i když zákon máme stejný jako v Praze, tak u nás jej budeme dodržovat tak, jak jsme zvyklí a jak to zřejmě zákonodárce chtěl. A když si někdo převezme nebo vyhotoví písemnost v nějakém stupni utajení, tak nese odpovědnost i za to, jak s ní naloží a kde se objeví. Zákon je sice stejný pro všechny, ale jsou i rovní a rovnější. K neschopnosti argumentace pana Bublana je škoda každého řádku, policista s praxí tří let na SKPV na okresní úrovni by jej v této problematice proškolil tak, že by to pak mohl přednášet.“