Exprimátor Svoboda stojí kvůli kartičce před soudem, její stvořitel Bém leze po horách a primátorka Krnáčová se ji snaží střelit
Revizoři si tipují ty, jimž zkontrolují jízdenku, podle výrazu ve tváři. Tentokrát si vybrali mě. Měla jsem propadlou platnost červené kartičky, takže jsem nepůsobila dostatečně sebejistě. No nic, říkala jsem si, kupon mi končí v listopadu, tak to snad nějak uhraju. „To vám není nic platné, paninko. Máme vypnuté validátory, takže dostanete pokutu, zažádáte si na magistrátu o novou kartu, necháte si vystavit nějaký náhradní doklad, abyste se měla čím prokazovat, než vám kartu pošlou. S ním pak vyrazíte na dopravní podnik, abyste dokázala, že kupon máte,“ děl revizor a jal se mi vypisovat flastr jako černému pasažérovi. „To je politické rozhodnutí, běžte si stěžovat na radnici,“ reagoval na mé pokusy vysvětlit mu, že jsem o prázdninách nebyla v Praze a pak jsem neměla čas stát mnohahodinovou frontu v paláci Adria, kde město vydává nové karty.
Vyčlenila jsem si tedy jeden den na to, abych vyřešila jízdu s propadlou kartou.
Měla jsem štěstí. A hned dvojnásobné. Zjistila jsem, že si můžu zaplatit expresní vydání karty, abych se měla čím prokazovat a nemusela čekat dva nebo tři týdny, než mi kousek plastu přijde poštou. „Budete čekat jen půl hodiny. To je super. Normálně je tu fronta minimálně na dvě hodiny,“ ubezpečil mě úředník v centru. Po čtyřiceti minutách mě milá slečna u okénka ujistila, že mám dnes opravdu kliku. Představenstvo městského Operátora Opencard totiž před pár hodinami odsouhlasilo, že mě expresní vydání kartičky bude stát jen stovku místo 250 korun. Super. Takže mi už zbývá jen cesta na Bojiště, kde se prokážu platnou kartičkou, zaplatím 50 korun správní poplatek místo pokuty 1500 korun. A zase se budu dívat revizorům hrdě do očí: Mám platnou elektronickou offline tramvajenku, jejíž vývoj a provoz stál za devět let 1,7 miliardy a město k ní stále nevlastní autorská práva, licence ani zdrojové kódy.
Zastupitel kaskadér
Když se mi tak rychle povedlo vyřešit problém s Opencard, zbyl mi ještě čas dojít se podívat do dveří číslo 101 na městský soud ve Spálené ulici. Už druhým týdnem tam běží soud s bývalou radou primátora Bohuslava Svobody (ODS), která na začátku dubna roku 2012 zadala společnosti Haguess v jednacím řízení bez uveřejnění zakázku na základní a rozšířenou podporu programového vybavení Servisního kartového centra Opencard za 73,5 milionu korun. Měli tak úmyslně způsobit Praze škodu 25 milionů. Soudce Alexandr Sotolář právě vyslýchal bývalého radního pro zdravotnictví a pohřebnictví Ivana Kabického (ODS). Dle mého subjektivního úsudku se snažil dopátrat toho, zda nebyl nedbalý, když před více než třemi lety pro zakázku hlasoval. Ve chvíli, kdy se soudce Kabického ptal, zda si přečetl zadávací dokumentaci k zakázce a zda ověřoval, jestli opravdu město nevlastnilo licence k systému tak, aby mohlo vyhlásit otevřenou soutěž, trochu mi zatrnulo. Vážně měl radní, který rozumí „hrobům a záchrance“, prostudovat a pochopit zadávací dokumentaci k IT zakázce a historické smlouvy hemžící se slovy jako zdrojové kódy nebo hotdesk? Opravdu nestačilo, že se spolehl na posudek advokátní kanceláře, který tvrdil, že vzhledem ke smlouvám uzavřeným v minulosti je město takovým vazalem zadavatele, že mu prostě tu zakázku přiklepnout musí?
Rozsudek v této kauze bude pro zastupitelskou demokracii velmi důležitý. Napoví, jak bude dál fungovat, popřípadě zda není záhodno popřemýšlet, jak upravit zákony.
Může se totiž stát, že bude méně riskantní převážet uprchlíky v kradených kamionech než se nechat zvolit. Prozatím je výsledkem této kauzy to, že radní po celé republice hlasují v kuchyňkách, aby je nemohli policisté jmenovitě obvinit.
Nikdo nechce skončit jako my
„Ta obžaloba je absurdní a navíc způsobuje škody reputační a ekonomické. Má město smlouvu na podporu kartového centra?
Nemá. A proč? Protože by ji opět musela rada zadat v jednacím řízení bez uveřejnění firmě eMoney Services (nástupce Haguess), a to samozřejmě neudělá, když vidí, jak jsme dopadli my. Primátorka Krnáčová prohlašuje, že město firmě už nezaplatí ani korunu. Zaplatí, ale až potom, co to nařídí soud,“ říká obžalovaný exradní pro kulturu Václav Novotný (TOP 09). Systém Opencard totiž ani dnes není schopen fungovat bez podpory eMoney Services (EMS), shodují se snad všichni zainteresovaní. Město dosud nevlastní autorská práva a zdrojové kódy, takže je stále pouhým uživatelem systému bez oprávnění i schopností do něj efektivně zasahovat a něco měnit. A firma EMS, které město už přes rok za tyto služby neplatí, postupně vypíná jednotlivé funkce. „Nadále hrozí celkový kolaps. Zhoršily se také všechny služby. Od února je například mimo provoz online portál, kde se dala vyřídit spousta věcí bez fyzické návštěvy kontaktních míst,“ potvrzuje zástupce EMS Martin Opatrný.
Snaha o to, aby se město stalo vlastníkem systému, nevyšla bývalému primátorovi Tomáši Hudečkovi (TOP 09) ani současné primátorce Adrianě Krnáčové (ANO). Ta začala s vydáváním papírových kuponů, aby město už alespoň nemuselo od EMS nakupovat další licence na nové karty. I tak ale EMS aktuálně vyčíslila své nároky vůči městu za neuhrazené služby, licence a poškozování dobrého jména na více 600 milionů korun, část z nich už vymáhá u soudu. Podle posudku společnosti Nexia, který si zadalo město, existuje vysoké riziko, že nějaké peníze firma vysoudí, rozhodně ovšem ne ve výši, kterou požaduje.
Seděla bych tu tak jako tak
„Jestli jsme mohli už před třemi lety říct dost a nenechat se firmou tlačit do kouta? My jsme na rozdíl od Adriany Krnáčové byli v situaci, kdy končila naráz platnost 300 tisíc karet, zároveň byla prolomena jejich bezpečnost. Přechod na papírové kupony by trval dva měsíce a tu dobu by se jezdilo v MHD zadarmo. Pak bychom tu ovšem seděli nikoliv za jednací řízení bez uveřejnění, ale za to, že jsme zmařili investici 1,3 miliardy, kterou do té doby karta stála, nebo za ušlý zisk dopravního podniku,“ říká Eva Vorlíčková, obžalovaná radní, která měla v gesci oblast informatiky.
Ten proces skutečně působí dost absurdně. Ne snad proto, že se soudce snaží zjistit, zda Svobodova rada pochybila. Zvláštně působí, že ti, kteří úžasný projekt superdrahé tramvajenky uvedli v život, si na lavici obžalovaných nesedli a k soudu chodili maximálně svědčit. Přitom tam bezpochyby měli sedět už před rokem, kdy soudce Sotolář soudil úředníky z hodnotící komise, která Bémově radě doporučila v roce 2006 vítěze soutěže vůbec první zakázky Opencard na vybudování Servisního kartového centra. Je totiž zcela jasné, že úředníci jen plnili příkazy „shora“ a sami ten tunel neorganizovali.
Tomu, že na lavici obžalovaných nesedí i rada, která schválila v roce 2006 přidělení zakázky firmě Haguess bez relevantních podkladů a pouze na základě doporučení hodnotící komise, se podivil v první, „úřednické“ větvi případu i soudce Sotolář. Komise v důvodové zprávě navíc doslova uvedla, že zakázku nehodnotila po věcné stránce, tedy ne z hlediska ekonomické výhodnosti a souladu se zadáním. „Obžalovaní nebyli hlavními aktéry událostí, které byly podstatou trestního stíhání. To nemohlo vyloučit jejich trestní odpovědnost, ale bylo zásadní v úvaze o sankcích za jejich jednání,“ stojí v rozsudku. Sotolář dal úředníkům podmíněné tresty.
Dvojí metr
Případ souzených úředníků v kauze Opencard i stíhání Svobodovy rady vyústilo v ustavení poslanecké vyšetřovací komise. Výsledek?
Trestní oznámení a stížnost na postup státní zástupkyně Dagmar Máchové a trestní oznámení na policejní orgán. Jak je možné, že tatáž státní zástupkyně Bémovu radu k soudu neposlala, a naopak tu Svobodovu obžalovala z úmyslného trestného činu?
Vždyť Svobodovi radní se rozhodovali v právně i technicky mnohem složitější situaci na základě advokátního posudku a ti Bémovi jen na základě doporučení komise, která navíc upozornila, že k hodnocení nabídky nebyla kompetentní. Máchová nikdy svůj selektivní přístup nevysvětlila.
„To je Kafkův proces II,“ říká poslanec Daniel Korte (TOP 09) a člen parlamentní komise poté, co se přišel podívat na zahájení soudu s radními. „Když pominu samotnou podstatu trestného činu, který měla rada spáchat, žalobu zastupuje státní zástupkyně, která by se měla cítit vzhledem k trestnímu oznámení podjatá. Vždyť případ byl odňat pro podjatost přidělenému soudci,“ říká.
Soudce Petr Novák totiž loni v prosinci vrátil Máchové případ pro řadu vad k došetření. Ta si to ovšem nenechala líbit a podala stížnost k vrchnímu soudu. Ten Nováka vyloučil pro podjatost a vrátil případ na městský soud, kde jej – prý shodou náhod – dostal na stůl soudce Sotolář, který odsoudil úředníky už v první větvi případu. Soudce nevyčkal na rozhodnutí Ústavního soudu, kam následně podali stížnost někteří radní, a zahájil proces ve svižném tempu. Líčení probíhá skoro každý den.
piráti: bém by měl platit
Když už státní zastupitelství funguje tak, jak funguje, rozhodli se pomoci slepé spravedlnosti pražští Piráti. Šéf pražských zastupitelů Jakub Michálek před nedávnem dopsal čtyřicetistránkový elaborát, kde shrnul poznatky k počátkům červeného průšvihu a definoval doporučení, jak by měli zastupitelé postupovat, aby se už nic takového neopakovalo.
A když už nikdo nechce Pavla Béma a jeho souputníky stíhat, chce Michálek donutit radnici, aby se pokusila po něm v občanskoprávním řízení vymáhat škodu 165 milionů, kterou podle Pirátů městu způsobil.
Michálek je přesvědčen, že Bém podvedl zastupitele už ve chvíli (rok 2006), kdy pro projekt Univerzální karty Pražana za 165 milionů hlasovali. „Primátor Bém ujistil zastupitele, že projekt bude ziskový, ačkoli podle svých pozdějších vyjádření před městským soudem, kde svědčil pod přísahou v první větvi případu kauzy Opencard, řekl, že od počátku věděl, že bude ztrátový,“ vysvětluje Michálek.
Návratnost projektu stvrdila v jeho počátcích společnost Allshare Finance, která byla personálně spřízněna se společností Haguess a později s ní fúzovala. Oné ziskovosti se mělo dosáhnout tak, že by každý občan platil za kartu 770 korun ročně, což byl účelový nesmysl. (Dnes stojí jednorázové vydání karty sto korun a je platná čtyři roky.) „Bém to věděl, uvedl ale zastupitele v omyl, a způsobil tak neúčelné vynaložení 165 milionů korun,“ je přesvědčen Michálek.
Škody by patrně nebyly dnes tak bolestné, kdyby následně první (a vlastně skoro jediná soutěžená) zakázka projektu na vytvoření Servisního kartového centra nebyla tak zpackaná. Jenomže na tvorbě příliš konkrétní zadávací dokumentace se podílel pozdější vítěz zakázky – společnost Haguess. Pak není divu, že nabídku podala firma jako jediná, přitom si zadávací dokumentaci vyzvedlo 32 firem. Asi už pak ani nepřekvapí, že si město nevymínilo zdrojové kódy a licenční práva (v rozporu s podmínkami schválenými zastupiteli) k programu tak, aby systém vlastnilo, nebo alespoň mohlo ovlivňovat bez závislosti na Haguessu. Rada v čele s Bémem a tehdejším náměstkem primátora Petrem Hulinským (ČSSD) přiklepla zakázku firmě Haguess v září 2006, ačkoli ji komise nebyla schopna posoudit, na což výslovně upozornila.
Jakou má ale současná městská rada Adriany Krnáčové motivaci aktivně vymáhat škody, když v ní zasedá ČSSD, jejíž dodnes vlivný člen Petr Hulinský stál u zrodu projektu? „Pak ponese současná rada druhotnou odpovědnost za to, že škodu nevymáhala, a my se budeme domáhat škody po ní,“ říká Michálek. Že by?
Celkové náklady Opencard 2005–2014
Kapitálové náklady 655,2 mil. Kč
Provozní náklady externí 1,016 mld. Kč
Interní osobní náklady 69,9 mil. Kč
Celkem náklady 1,741 mld. Kč
Zdroj: Nexia
Co z toho si účtovaly EMS/Haguess
Kapitálové náklady 289,0 mil. Kč
Provozní náklady externí 359,4 mil. Kč
Celkem náklady 649,0 mil. Kč
Zdroj: Nexia
Mám platnou elektronickou offline tramvajenku, jejíž vývoj a provoz stál za devět let 1,7 miliardy a město k ní stále nevlastní autorská práva, licence ani zdrojové kódy. Primátorka Krnáčová prohlašuje, že město firmě už nezaplatí ani korunu. Zaplatí, ale až potom, co to nařídí soud. KONEC RUDÉ MŮRY? Po tiskové konferenci radního pro dopravu Petra Dolínka (ČSSD) a primátorky Adriany Krnáčové (ANO) před čtrnácti dny to už vypadalo, že by mohla mít Praha superdrahou tramvajenku konečně z krku. Oznámili, že by kompletní správa jízdného včetně projektu Opencard měla spadat přímo pod pražský dopravní podnik. Zároveň prý město intenzivně jedná se společností O2, která vlastní práva na systém Opencard pro Česko a Slovensko a oslovila město s nabídkou řešení. My jsme se zavázali, že projekt pod naším vedením už město nebude stát ani korunu, takže pro mě je to uzavřený příběh,“ uvedla primátorka. Jenomže příběh, jak už tak v Praze bývá zvykem, může mít ještě řadu nežádoucích epizod. Pro O2 by i vzhledem k synergii s bankovními službami ve skupině PPF mohl být projekt zajímavý, s EMS má ale zatím uzavřenou pouze opci, a zda ji využije, bude pravděpodobně záležet na tom, jestli se firmě podaří spolu s městem najít cestu, jak by se mohla legálně dostat ke kmenu uživatelů karty. Jedním problémem by mohla být ochrana osobních údajů uživatelů kartičky, druhým to, zda by nemuselo město v případě, že by chtělo prodat třeba Operátora Opencard (akciovku, do které město převedlo vloni projekt s cílem odkoupit autorská práva od EMS a nalézt partnera), vyhlásit výběrové řízení. Kdyby se město zbavilo nemilované kartičky byš za korunu, asi by nikdo příliš hlasitě neprotestoval. Obzvláště v případě, že by O2 získalo od EMS deklarované pohledávky vůči městu a sprovodilo je ze světa. Jenomže tak jednoduché to nebude. Když totiž exradní Eva Vorlíčková zamýšlela vyřešit budoucnost projektu spolu s komerčním subjektem, což je patrně jediná možná cesta, jak z té bryndy ven, nechala ocenit kmen uživatelů. A KPMG dospěla k sumě kolem 600 milionů korun.
Jak je možné, že tatáž státní zástupkyně Bémovu radu k soudu neposlala, a naopak tu Svobodovu obžalovala z úmyslného trestného činu?
O autorovi| HANA BOŘÍKOVÁ, borikova@mf.cz
