Petr Jákl, alespoň pro mě, ze sebe strhl nálepku „režírujícího kaskadéra“. Měl jsem totiž možnost vidět zajímavě zpracovaný film o našem nejpopulárnějším vězni.
Nadchla mě kreativní práce s kamerou, a to nejen skokovým přibližováním, detaily záběrů, ale i úhly pohledu, které vás vtahují do děje. Navíc jednotlivé obrazy (leckdy do ticha) prořezávají výrazné a ostré zvuky. Podobné jste mohli slyšet v americké hororové sérii Saw. Na druhou stranu děj vyvažuje citlivě zpracovaná hudba dokreslující akční i klidné části filmu. Dobrá volba byla v případě hlavního aktéra Kajínka, kterého pokorně, ale skvostně hraje ruský herec Konstantin Lavroněnko.
I v dalších rolích jsem si užil dobře zvolené herce. Pomstou motivovaná advokátka Pokorová ztvárněná Tatianou Vilhelmovou anebo bývalý bezpáteřní policista Novotný s tváří Vladimíra Dlouhého. Čistě pro větší autentičnost bych ale rád ve vedlejších rolích viděl méně známé herce. Jako v případě Kajínkova spoluvězně Křižíka v podobě Václava „Noida“ Bárty (autor hudby k filmu) a nechtěně vtipné Alice Bendové v roli jeho manželky, u níž se nakonec Kajínek po svém slavném útěku schovává. Charaktery jednotlivých postav si už ale můžete sami odhalit v průběhu 118 minut. Děj filmu mapuje většinou již známá fakta, přes útěky vězně až po marné pokusy o obnovení procesu. Jednotlivé nitky příběhu se postupně spojují, ale s osudem postav příběhu si zahrává zcela někdo jiný. Kdo? To už naleznete ve filmu, který vás možná donutí přiklonit se na stranu hlavní postavy, přesto i tak zůstává poměrně dost nezodpovězených otázek.
Hodnocení Profitu: 60%
