KAJMANÍ SLZY

Začíná hra o našich čtyřicet miliard

Arbitráž Nomury proti České republice v kauze zkrachovalé Investiční a Poštovní banky (IPB) má již stanoven jízdní řád. Prvním mezníkem ve sporu o náhradu převyšující čtyřicet miliard korun bude polovina března, kdy má Nomura, respektive jí ovládaná nizozemská Saluka, předat tribunálu rozpracovanou žalobu. Další dva měsíce bude mít česká strana na své vyjádření, potom dostane dva měsíce na odpověď Nomura a konečná stanoviska mají být na stole za další dva měsíce, tedy někdy v polovině září. V říjnu až listopadu by se mělo konat zhruba dvoutýdenní ústní jednání a pak budou mít arbitři tři měsíce až půl roku na zpracování písemného rozhodnutí, v němž dají za pravdu jedné, či druhé straně. Sídlem arbitráže bude Ženeva, což znamená, že záležitosti neupravené dohodnutými procesními pravidly se budou řídit švýcarským právem. Samotné jednání tribunálu však se může konat jinde a je pravděpodnobné, že tomu tak bude. Vzhledem k tomu, že arbitři jsou Američan, Brit a Němec, lze očekávat, že oním místem bude Londýn.

Spor o utajení.
Přestože arbitráž sotva začala, vřou v zákulisí na české straně vášně. Právní zástupce České republiky, právní kancelář Squire, Sanders & Dempsey přistoupila v dohodě o procesních pravidlech na princip takzvané confidentiality, čili utajeného jednání. Tento princip je v arbitrážích zcela obvyklý, nicméně pravidla UNCITRAL, jimiž se bude jednání řídit, ho jako povinný nezakotvují. Přední český odborník na mezinárodní právo blízký ČSOB upozorňuje, že se tím velmi zkomplikuje spolupráce mezi ministerstvem financí a ČSOB, která disponuje dokumenty z IPB důležitými pro argumentaci českých zástupců. ČSOB totiž nebude znát průběh arbitráže a může ministerstvu financí předávat pouze vyžádané dokumenty, i když v jejích archivech budou ještě další, pro spor důležité listiny, o nichž nejsou ministerští úředníci informováni.
Ředitel odboru ministerstva financí Václav Rombald v tom však problém nevidí. „Co budeme potřebovat, to si vyžádáme,“ říká. Utajení pokládá za důležité i proto, že se tím zabrání, aby argumenty z průběhu jednání politici zneužívali předvolebních sporech. Navíc předmětem jednání budou i záležitosti dotýkající se třetích stran a skutečnosti podléhající bankovnímu tajemství. To ovšem ČSOB vůbec neuklidňuje. Vysoký úředník banky v této souvislosti řekl týdeníku EURO, že ČSOB se obává především toho, že by se výsledek arbitráže mohl obrátit proti jejím zájmům. Proto v případě, že nebude mít o jejím průběhu dostatečné informace, nebude vůči státu příliš vstřícná.

Jednání nejednání.
Vyhlídky na úspěch v arbitráži nejsou zrovna skvělé. Právníci se shodují, že šance jsou menší než v zatím prohrané televizní arbitráži s Lauderovou CME. Rozhovory o vyrovnání, které předcházely loňskému červencovému rozhodnutí Nomury předat spor arbitrům, nevedla k žádným výsledkům. Důvodem byl možná i ne zcela jednotný postoj české vlády. Zatímco ministerstvo financí odmítalo ústupky s odůvodněním, že Nomura jako rozhodující akcionář nese odpovědnost za škody, které na majetku IPB vznikly, a proto nelze hovořit o jakékoli náhradě, ministerstvo zahraničních věcí bylo podstatně vstřícnější.
Nomura měla v zásadě dva požadavky. Prvním bylo opětovné získání kontroly nad takzvanými kajmanskými aktivy IPB, druhým záruka, že pracovníci Nomury a jejích společností s jiným než českým občanstvím nebudou v Česku stíháni a vůči nim, ani jejich společnostem nebude uplatňován nárok na náhradu škody. To potvrzuje i náměstek ministra financí Ladislav Zelinka, který jednání s Nomurou vedl.
Přes odmítavý postoj ministerstva financí nakonec vznikl materiál, na jehož základě se mohlo dospět k narovnání. Zatímco trestní nedotknutelnost byla jednoznačně odmítnuta s odvoláním na nezávislost orgánů činných v trestním řízení, pro kajmanská aktiva byla připravena akce, na jejímž konci by byly z podstatné části v rukou Nomury.
Nejprve si tento majetek měla vyžádat tehdejší Konsolidační banka (KoB) od ČSOB. KoB měla potom založit komanditní společnost, do níž by ho vzápětí převedla a správu této společnosti měla vykonávat firma vybraná Nomurou. Týdeník EURO má informace, že takový návrh byl předložen předsednictvu vlády loni v červenci. V té době však Nomura rozhodla o zahájení arbitráže a předsednictvo vlády zaujalo stanovisko, že pod tlakem nelze vyjednávat. Oficiálním důvodem zahájení arbitráže přitom prý bylo nebezpečí, že by Nomura promeškala některé promlčecí lhůty. Její zástupci si rovněž stěžovali, že ČSOB brání uzavření dohody. To zcela odmítá mluvčí banky Milan Tománek. Tvrdí, že spor je čistě záležitostí státu a japonské banky, a ČSOB nemá důvod do něj jakkoli zasahovat.
Vysoký úředník ministerstva financí řekl, že Nomura zahájila arbitráž proto, že na české straně unikly informace o podrobnostech připravované transakce do médií.
Náměstek ministra financí Ladislav Zelinka nyní tvrdí, že od zahájení arbitráže se žádná jednání nevedou, protože postrádají smysl. Šance jednat bude v září, kdy by mělo být více jasno o tom, jaké mají obě strany vyhlídky na úspěch v arbitrážním řízení. Potom by ten, kdo na tomu bude hůře, měl být ochotný k ústupkům. Přesto - jak napsaly Hospodářské noviny - se v prosinci v Bruselu uskutečnila schůzka ministra zahraničí Jana Kavana s nejvyšším přestavitelem londýnské Nomury International Takumi Shibatou. Zdá se tedy, že dvojkolejnost v postupu české strany se projevuje i nadále.

Dveře stále otevřené.
Každopádně česká strana zjevně dělá vše pro to, aby si k možným ústupkům neuzavřela dveře. Mezi lidmi stíhanými policií v kauze České pivo nefiguruje nikdo ze zahraničních pracovníků Nomury. Také dosud nebyl uplatněn nárok na náhradu škody ve výši zhruba deseti miliard korun, který v této kauze IPB a nyní českému státu vznikl tím, že fond Pembridge vyměnil prakticky bezcenné akcie IPB za bonitní směnky vystavené v souvislosti se spojováním Plzeňského Prazdroje a Radegastu. Promlčecí lhůta pro podání žaloby vyprší v únoru. ČSOB, která by měla žalobu podat, se k věci nechce vyjadřovat.
Také kajmanská aktiva, o něž Nomura projevuje stále velmi intenzivní zájem, se podle informací týdeníku Euro mají brzy dočkat přesunu do České konsolidační agentury (ČKA). Vzápětí po ukončení transferu černých aktiv v rozsahu 46 miliard korun (poslední tranše bude převedena počátkem února) by měla začít operace s šedými aktivy. Těch je momentálně zhruba 127 miliard korun a rozhodující podíl na nich mají právě ty, které jsou spojené s fondy v daňových rájích. Představitelé ČKA již byli seznámeni s kajmanskou strukturou a jako první by měly být převedeny podílové listy ve fondech Tritton. Jde o cenné papíry podložené aktivy v rozsahu čtyřiceti miliard korun, které v rámci sekuritizace vyvedla IPB ze své bilance v letech 1998 a 1999. Tyto fondy dosud neměly nezávislým znalcem ověřenu čistou hodnotu aktiv, a poprvé se tak stane letos, během několika měsíců. Signály, které přicházejí od oceňovatele, tedy kajmanské pobočky HSBC, hovoří o tom, že konečné číslo bude asi citelně nižší. Pokud by například čistá hodnota činila dvacet miliard korun, znamenalo by to, že v okamžiku převodu podílových listů do ČKA bude vyčíslena ztráta ve výši dvaceti miliard korun.
Součástí kajmanských aktiv jsou však i další majetkové podíly a transakce, které navyšují účetní objem majetku ovládaného touto strukturou na devadesát miliard korun. Tak ocenil již loni účetní hodnotu tohoto majetku člen představenstva ČSOB Jan Lamser. I tento zbytek by měl být velmi rychle převeden do ČKA. Jeho skutečná hodnota však zatím není známa. Je tedy zřejmé, že stát je stále schopen splnit požadavky Nomury na mimoarbitrážní vyrovnání a Kavanova bruselská schůzka může znamenat, že jednání pokračují na nejvyšší úrovni.

Diskriminační sanace.
Žalobu Nomury pokládají právníci za poměrně nebezpečnou. Rozhodujícím argumentem, o nějž Nomura opírá svůj požadavek na odškodnění, je diskriminace její investice. Zatímco vláda pomohla Komerční bance a České spořitelně odkupem nekvalitních a vysloveně ztrátových aktiv, tak Investiční a Poštovní banka, která měla stejné problémy vyplývající z ekonomické recese v České republice, pomoc nedostala - místo toho na ni byla uvalena nucená správa a její majetek byl prodán ČSOB.
Vedoucí katedry mezinárodního práva Právnické fakulty Západočeské univerzity Vladimír Balaš soudí, že spor mezi Salukou a Českou republikou lze zřejmě považovat za kategorii sporů vyvolaných administrativními zásahy státu, které byly doprovázeny změnou podmínek. Saluka tvrdí, že tuto změnu je možné spatřovat zejména v neopodstatněném zvýhodňování přímých konkurentů IPB jen proto, že v nich stát držel majetkový podíl a chtěl je výhodněji prodat. Balaš upozorňuje, že mezinárodní právo dnes podobné kroky posuzuje velmi přísně a považuje je za formu diskriminace, za níž lze vyžadovat náhradu.
Naopak Ladislav Zelinka je přesvědčen, že IPB diskriminována nebyla. Stát pouze změnil způsob privatizace. Zatímco v případě IPB prodával neočištěnou banku za nízkou cenu, která měla být kompenzována dalšími investicemi Nomury do kapitálu, Komerční banku a Českou spořitelnu chtěl prodávat za vyšší cenu a proto je před prodejem očistil. Spor tedy může být pouze o to, zda pomoc státu v případě IPB byla adekvátní pomoci ostatním bankám.
Argumentaci náměstka ministra financí lze považovat za poměrně silnou. IPB byla na přelomu let 1997 a 1998 prodána Nomuře za necelé tři miliardy korun, zatímco cena třeba za Komerční banku nebo za ČSOB činila čtyřicet miliard. Jenže druhou věcí je, že stát v případě IPB neprodával majoritní balík. Na základě smluv o společném postupu mezi českými akcionáři IPB z počátku roku 1997 dokonce Nomura nikdy nemohla majoritu získat.
Pokud by bylo možné považovat Nomuru za minoritního akcionáře, pak vzniká státu velký problém. Sanace v Komerční bance a spořitelně totiž zcela jednoznačně vedla k neoprávněnému prospěchu minoritních akcionářů těchto bank. Stát totiž odkupoval aktiva za nereálnou a značně nadhodnocenou cenu, čímž zhodnocoval nejen své akcie, ale i podíly ostatních akcionářů. Korektní by byl postup, při němž by se ztrátová aktiva prodala za tržní ocenění. Vzniklá ztráta by se promítla do kapitálu banky, což by znehodnotilo podíly minoritních akcionářů a stát by potom navýšil základní jmění tak, aby vyhovovalo pravidlům kapitálové přiměřenosti. Tím by byla banka zároveň připravena na prodej. Tento postup byl také základem původního Mertlíkova plánu revitalizace českého průmyslu. Za férovou cenu měla aktiva odkupovat Konsolidační banka a vkládat je do Revitalizační agentury. Kvůli zásadnímu zdržení vyvolanému odporem ministra průmyslu Miroslava Grégra však nakonec tato varianta nebyla časově schůdná. Navíc riziko zvyšovala i možnost, že někteří z malých akcionářů napadnou platnost navýšení základního jmění u soudu, aby si od banky vymohli výpalné, podobně jak se to dělo v případě některých investičních fondů. Skutečností však zůstává, že menšinoví akcionáři polostátních bank získali nezasloužený prospěch v rozsahu miliard korun. Nomura nezískala nic, což může považovat za diskriminaci.

Dvakrát neplatit.
Jako protiargument však lze uvést skutečnosti zpochybňující pozici Nomury v IPB. Především stát - jak říká Zelinka - v transakčních dokumentech jednoznačně považoval nízkou cenu za formu státní sanace banky a předpokládal že tato cena bude kompenzována očištěním IPB bez účasti státu. A to se patrně nestalo. Investor měl na základě smluv vložit do banky například šest miliard korun formou podřízeného dluhu. To sice učinil, ale jen formálně. Ve skutečnosti podřízené dluhopisy obratem prodal firmám spřízněným IPB, které si na nákup vzaly od banky úvěr. Tímto krokem fakticky nedošlo k reálnému posílení kapitálu. Transakce je sice vzhledem k českým regulačním pravidlům patrně nenapadnutelná, britská pravidla však podobné triky nedovolují a transakci prý šetří britský bankovní dohled.

Ocenění v nedohlednu.
Druhým motivem žaloby má být prodej majetku IPB Československé obchodní bance. Lze očekávat, že napadeny budou zejména kroky nuceného správce Petra Staňka, které se odehrály od pátku 16. června do pondělí 19. června. Majetek byl prodán bez veřejné soutěže a bez ocenění. Pozici české strany komplikuje fakt, že ocenění není hotové dodnes a není jasné, kdy bude. Znalci nuceného spráce a ČSOB se v ohodnoceních rozešli téměř o dvě stě miliard korun, a třetí znalec, kterým je společnost J. P. Morgan, dosud nemohl začít pracovat, protože nesehnal účetního poradce. Další komplikací je i domácí politická diskuse, která se kolem prodeje odehrála a vyústila ve zprávu poslanecké vyšetřovací komise, v níž je postup správce kritizován. Zelinka je však přesvědčen, že zásah státu ctil všechna pravidla a odpovídal stavu, v němž banka reálně byla, což bude možné u arbitráže doložit.

Slepičí Strakovka.
O úspěchu v arbitráži však mohou rozhodnout i další vlivy. Mimořádně závažnou skutečností je, že - jak tvrdí dobře informovaný zdroj - unikají důležité informace přímo do rukou Nomury. Tak například během jediného dne od dodání analýzy postupu investora v případě zmíněných podřízených dluhopisů na úřad vlády, byl dokument zpracovaný ČSOB prokazatelně k dispozici japonské centrále Nomury. Podobně měl uniknout důležitý dopis guvernéra České národní banky Zdeňka Tůmy adresovaný premiérovi a čtyřem místopředsedům vlády. Korespondence se měla týkat právě možných argumentů a důkazů v chystané arbitráži.