Ještě než opustíme Český vinařský region a přesuneme se na Moravu, nemohu nezmínit událost, která s děním okolo vína úzce souvisí. Před pár dny totiž proběhla soutěž sommeliérů, pořádaná naším největším producentem a po něm i nazvaná Trophée Bohemia sekt. Počin sám o sobě navýsost pozitivní s jedním veledůležitým kdyby. Kdyby tím předem „odsouzeným“ k vítězství nebyl jeden ze zaměstnanců firmy, který se na organizaci soutěže spolupodílí a zároveň zastává významnou pozici v exekutivě jiného spoluúčastníka Trophée, v Asociaci sommeliérů ČR. Nebudu rozebírat samotný akt konání, mimochodem jako vystřižený podle šablony z dob třeskuté normalizace – mluvím o vyhlášení vítěze a následném rautu – zajímá mne přístup vyhlašovatele. Kdysi jsem si přečetl prohlášení, v němž výše zmíněná společnost uvedla, že „víno je komoditou natolik kulturní, že veškerá práce s ním vyžaduje velkou citlivost a přítomnost vysokého stupně etiky“ (nejde o přesnou citaci, je tomu již pár let). Nevím, jak si sofistikovaní manažeři nadnárodní firmy dokážou do tohoto vzorce dosadit průběh soutěže, kde se s tichým souhlasem předem počítá s vítězstvím vlastního člověka. Znám také názory z druhé strany, od sommeliérů, kteří šíří povědomí o české vinařské produkci na place, nikoli z kanceláře! Jako jeden hlas se mezi nimi nesl názor o zbytečném sekundování předem určenému vítězi a malé ochotě být mu křovím. Vím o gratulacích vítězi zaslaným před zahájením soutěže - ať hledám jakkoli, za bombastickými tiskovými zprávami nacházím mezi zasvěcenými pouze rozpaky.
Vraťme se však k těm, kteří si své místo na slunci vypracovávají lopotněji a méně nápadně, malým a středním producentům, prosazujícím se rostoucí kvalitou svých vín. První z moravských zastávek je Znojemsko.
Mezi bezmála pěti stovkami pěstitelů, hospodařících na dvou tisících hektarů mnohdy mimořádně kvalitních poloh, nalezneme jména, která stále neodbytněji pronikají ke sluchu milovníků dobrých vín. Vedle legendárního Znovínu, stále do výše rostoucích Lechovic – to jsou ti větší – se řadí zástup malých vinařů, kteří na „zástěrách“ o pár hektarech připravují znamenitou surovinu a z ní báječná vína. Určitě nevzpomenu všech, ale je zde Vaněk s tramíny, Barabáš – ten má nezměnitelný sauvignon, Modrý sklep udivuje kolekcí bílých, své místo mezi špičkou má jisté vrbovecký Ampelos. Krásná vína, v poslední době i růžová, nabízí i ing. Hort.
Tak bych mohl pokračovat ještě dlouho. Nechme ale promluvit samotné víno. Tím dnešním je Pálava ´00 pozdní sběr, Vinné sklepy Lechovice. Atraktivně „zabalené“, vnímavě vyškolené poskytuje tu nejlepší představu o kvalitách Znojemska. Barva nemá vysokou sytost, víno je však excelentně čiré a plné brilantní jiskřivosti. Jeho vůně dává zplna zaznít všem tónům obou rodičů. Objevíme v ní trávy a jistou divokost zdejších milerek, vedle nich potom hraje noblesní part ušlechtilá stopa tramínu. Chuť nabízí totéž – vyrovnaný, aristokratický, někdy však trochu fádní výraz Tramínu doplňuje dodanou kyselinkou a „neurovnanou“ rozpustilostí Müller-Thurgau. Výsledkem je doušek vína vysoké jakosti, uhlazeného dojmu s nezbytnou, oživující stopou jisté umravněné „rurálnosti“.
