Krize dálničního projektu ukazuje, jak se u nás vytrácí transformační „drive“
Nahlas se o tom sice nikde nemluví, ale přesto je to tak: budování elektronického mýtného systému na českých silnicích je od samého počátku poznamenáno brutálním konkurenčním bojem firem i vzájemným osočováním některých politiků a úředníků z přijímání úplatků. Není důležité, jakou má kdo stranickou legitimaci, tady, jak se zdá, je vícero sólistů jedoucích na vlastní triko. Můžeš být oranžový, modrý, zelený i černý, když jde o kšeft, duhová koalice je vytvořena lusknutím dvou prstů. Nikdy ovšem také nevíš, kdo z kolegů ti namaže schody. Dokonce lze nabýt dojmu, že největší svár je právě uvnitř jednotlivých stran, případně v jejich velmi blízkém lobbistickém okolí, kydají hnůj jeden na druhého, až se člověk nestačí divit. I z toho lze dovodit, proč někteří političtí lídři dlouho mlčeli, přestože se očekávalo, že budou křičet. Diskuse kolem efektivity jednotlivých způsobů výkonového zpoplatnění se stala divadlem pro dolních deset milionů. Politici a ministerští úředníci do televize hovořili a hovoří o celospolečenském zájmu na vyšším zpoplatnění komunikací, lepší regulaci nákladní dopravy, posuzují vhodnost použitých technologií, palubních jednotek, vyjadřují se k sazbám mýtného, rozsahu zpoplatněné sítě, billingu, enforcementu… Ovšem v zákulisí jejich poradci hovoří jinak, jen čistě o penězích, kdo všechno „vzal“. Seznam pomluvených by byl úctyhodný, vydal by na slušnou poplašnou zprávu. Tu slyšíte, že ten prý získal od dodavatele mýtné technologie velmi lukrativní kontrakt, ten zase třeba akcie. Šibalové a taškáři napříč stranami se drží v šachu a občas dojde i na vyhrožování. Co z toho je pravda a co pouhá součást tradičního tendrového folkloru, o tom lze jen spekulovat. Každopádně výčet těch, kteří by za stav mýtného projektu měli nést odpovědnost, určitě nelze omezit jen na lidovce Milana Šimonovského a jeho někdejší kolegy z resortu dopravy. Pokud se skutečně nějaké zlodějiny uskutečnily, tak se do nich zcela jistě musely zapojit i další vlivné osoby. Až tady člověk pochopí, proč se z téhle republiky zcela vytratil transformační „drive“. To, co v jiných zemích jde jednoduše, tady je nepřekonatelný problém. Kohoutů je hodně, a zrní tak strašně málo… Takhle neakceschopnou veřejnou správu jsme v polistopadové době snad ještě neměli. „Proč nevyužijí k tomu mýtu systém GPS? U Mountfieldu ho dávali lidem ke kolům zdarma,“ ptal se před pár dny jeden známý, který se jako obyčejný elektromontér na budování mýtného systému začal podílet. Asi dobrá otázka. Inu snad právě proto, že o jednoduchá a levná řešení tady nikdo nestojí. Jen na dokreslení: stranická odborná komise ČSSD prosazovala švýcarský mýtný systém založený pouze na odečítání digitálních tachografů, ale u partajních lídrů s tímto nápadem experti na telematiku vůbec nepochodili. Zlí jazykové tvrdí, že ti dali raději přednost některým mimopartajním kamarádům. Smlouva mezi ministerstvem dopravy a společností Kapsch kromě dalšího říká: „Objednatel je oprávněn od smlouvy o dodávce odstoupit mimo jiné, jestliže dodavatel nebo některý subdodavatel, jejich zaměstnanci, pracovní poradci nebo další lidé v jejich službách dají nebo nabídnou komukoli jakýkoli úplatek, dar, odměnu, provizi nebo jinou výhodu jako pobídku nebo odměnu.“ Kdyby byla pravda jen třetina z toho, co se na téma mýto a úplatky po Praze šušká, musel by být kontrakt objednatelem odpískán už před rokem. V takové vypjaté atmosféře je samozřejmě jakýkoli projekt předem určen k nezdaru, byť by byl sebedokonalejší. Až je člověku líto těch stovek lidí, kteří se na kompletaci systému podílejí, a stále netuší, nepřijde-li jejich práce vniveč. Otázkou je, co by se stalo, kdyby generální dodavatel stavbu zdárně dokončil a některá z fám by se až posléze skutečně potvrdila. Ministr Aleš Řebíček je v dost svízelné situaci. Projekt ve dnešní podobě nemá dobré východisko, a zavděčit se všem je také těžké. Jsou tu tlaky i protitlaky. Sám velký Georg Kapsch, který minulý čtvrtek přijel do Prahy, by musel být prostým alpským pasáčkem z doliny nebo velkým mystifikátorem, kdyby netušil, co všechno je skryto za tím obrovským zájmem o jeho projekt, s nímž se prý on, dle vlastních slov, za 25 let svého působení v byznysu ještě nesetkal. Ministerstvo dopravy se s firmou Kapsch dohodlo, že odtajní sporný dodatek ke smlouvě, který těsně po volbách podepsal Šimonovský. S velkou slávou tak učinilo minulý pátek. Jen některé body, které údajně obsahují obchodní tajemství, byly začerněny. Ta největší tajemství byla začerněna již dávno. Jak z toho ven? Vsaďme se, že se bude hrát na plichtu. Může se sice dále hovořit o podezření z korupčních praktik, ale jen obecně, hlavně aby na někoho nepadl stín podezření. Na ministerstvu dopravy 8. listopadu údajně byla velká policejní razie, prý si muži zákona z protikorupční služby kopírovali rozličné dokumenty. Ve skutečnosti tam dle dostupných informací byl policista jenom jediný a zkopíroval si pouze smlouvu. Co tam asi tak delikátního vyčetl? A měl vůbec za úkol něco vypátrat? Mnohdy stačí přece udělat jen bububu, aby novináři měli pocit, že muži zákona potírají zločin.
