Vítězství Miroslava Kalouska v boji o post předsedy KDU-ČSL bylo překvapením pouze pro toho, kdo neznal situaci v této straně. Po nanicovatém předsednictví Jana Kasala a Cyrila Svobody se však nedalo nic jiného ani čekat. Především Svoboda nedokázal naplnit ambice do něj vkládané.
Pod jeho vedením se strana křesťanských demokratů stávala jakýmsi přívažkem silnějších demokratů sociálních. V obráceném gardu by se dalo říci, že předsednictví bylo Svobodovi pouze výtahem k vládní funkci. Zanedbávání stranické politiky a její odklon doleva se odrazily i na stranických preferencích a hlavně na loňském debaklu v senátních volbách. Změna na nejvyšším postu se tak stala do jisté míry pro lidovce nezbytná už z pudu sebezáchovy. Je ovšem otázkou, zda by bývalý předseda měl dostatek šancí i v případě, že by na svém postu uspěl. Pravolevé kyvadlo, které určuje lidoveckou politiku, je totiž neúprosné. A jestliže liberál Svoboda vedl stranu výrazně doleva, usoudili zřejmě lidovečtí auguři, že v čase, kdy ČSSD upadá a ODS posiluje, je třeba zvrátit kormidlo opět vpravo. To ostatně signalizovala i předvolební vystoupení dalších adeptů na nejvyšší post, například ministra životního prostředí Libora Ambrozka, který dle očekávání před hlasováním přepustil své pozice právě Kalouskovi. Přitom ale Kalousek, člen KDU-ČSL od roku 1984, nepatří ve straně k onomu klasicky konzervativněkatolickému křídlu. Spíše jej lze řadit k určitému proudu „stranických technokratů“, kteří si ovšem velmi dobře uvědomují, kde je přirozená lidovecká základna, a co je nutné učinit pro její udržení, případně rozšíření. Důraz na obnovu venkova je z tohoto hlediska chytrý marketingový tah, protože právě na venkově leží voličské gró strany. Pro udržení rovnováhy při rozvoji města a venkova však bude bezpochyby potřeba značných finančních injekcí. A právě v tomto bodě může dojít k diskrepancím mezi lidovci a sociálními demokraty. Posílení regionální samosprávy se totiž po debaklu sociální demokracie v krajských volbách zastavilo na půli cesty. Zatímco pro sociální demokraty jsou kraje ztracená varta, pro lidovce je to bašta, na níž se hodlají nekompromisně zakopat. O důležitosti, jakou přikládá Kalousek boji o venkov, svědčí jeho rezolutní reakce na shození zákona o rozpočtovém určení daní pěti sociálnědemokratickými poslanci. Šlo v podstatě o předvolební vystoupení, které výrazně kontrastovalo s projevem Svobody, který toto citlivé téma přešel absolutním mlčením. To, jakými prostředky Kalousek boj povede a jak bude úspěšný, budou dozajista bedlivě sledovat i v ODS, která by tak ráda s Kalouskovou konzervativní KDU-ČSL udělala povolební koalici.
