Podtitul: Po velkém šetření zřejmě zbývá i rezerva na horší časy
Přestože vláda měla od svého nástupu poměrně málo času na to, aby se zorientovala, běží příprava státního rozpočtu hladce, a především rychle. Podle programu by měl kabinet návrh projednávat již ve středu 8. září. To většinou nestíhaly ani vlády ve třetím roce svého funkčního období.
Tahle rychlost je překvapivá zejména proto, že všichni ministři si museli sáhnout opravdu až na dno. Škrty jsou rozsáhlé a postihují prakticky všechny resorty. Poprvé v historii Česka celkové výdaje meziročně klesají. Pokles sice nevypadá dramaticky, je to zhruba pět miliard korun čili ani celé půl procento výdajů, ale objektivně je to jasná změna trendu. Výdaje klesají ze zhruba 1,185 bilionu na 1,180 bilionu korun. Příjmy přitom rostou o 22,6 miliardy korun.
Střet se zaměstnanci
Někteří ministři platí možná trochu nováčkovskou daň, když jejich chuť do reforem a nápravy veřejných financí je po nedávných volbách ještě čerstvá a jejich náměstci si je ještě nestačili dostatečně pevně osedlat k hájení resortních zájmů. Zkušený Miroslav Kalousek toho nekompromisně využívá a dělá určitě dobře.
Přesto vzniknou diskuse, zda je návrh rozpočtu nastaven opravdu tak, jak by měl být. Veřejný prostor nepochybně obsadí státní zaměstnanci, které čeká masivní propouštění. Lze předpokládat, že většina ministrů zvolí spíše tuto cestu než snižování mezd, k němuž má otevřít prostor úprava zákoníku práce od ministra Jaromíra Drábka. Na mzdách pro zhruba 650 tisíc lidí se má ušetřit desetina dosud vydávané částky, což je na první pohled poměrně dost, na druhé straně asi nikdo nepochybuje, že stejný servis jako naše armáda dokáže obstarat podstatně méně lidí. Lze určitě očekávat střety s odboráři, ale právě v případě stávek státních zaměstnanců bývá dopad na chod ekonomiky poměrně slabý, a tak vláda nemá důvod příliš ustupovat. Navíc státní zaměstnanci asi nebudou až tak jednotní, protože učitelů se škrtání rozpočtu netýká a ve zdravotnictví jsou příjmy personálu závislé na smlouvách s pojišťovnami, a nikoli na hlasování o rozpočtu.
Mnohem horší situace zřejmě bude v případě krácení investic do infrastruktury, kde nastává meziroční pokles téměř o třicet miliard korun. Znamená to nejen odklad zahajování plánovaných staveb často na neurčito, ale i pozastavování staveb rozestavěných. Tvrdý tlak ministra dopravy Víta Bárty na dodavatele je v této situaci sice pochopitelný, ale má i své zápory. Existuje zde riziko právních sporů s dodavateli, kteří nyní marně čekají na peníze ze splatných faktur a mají přitom platné smlouvy na další stavby, na nichž by měli zahájit práce již během podzimu. To evidentně nebude možné.
Navíc odklad některých staveb bude ohrožovat i dohodnutá čerpání peněz z evropských fondů. V této situaci, kdy stát nemá dost peněz na povinné spolufinancování, se poměrně výrazně navýšily plánované příjmy rozpočtu právě ze zdrojů EU. Do Česka by mělo přitéci o 22 miliard korun více než letos. Lze sice očekávat, že dál jako letos porostou platby z EU, kdy se proplácí již uskutečněné investice. Právě v dopravě, ale asi i v jiných resortech, budou však potíže se zálohovými platbami, které jsou také výraznou položkou v příjmech z EU, protože se nezačne téměř s ničím.
Důchodová trvalka
Definitivně klíčovým problémem českých veřejných rozpočtů jsou důchody, kdy se dál prudce rozevírají nůžky mezi příjmy ze sociálního pojištění a vyplacenými penzemi. V příštím roce bude podle plánu nutné doplatit z jiných zdrojů státního rozpočtu 32 miliard korun. Je však otázkou, zda tato suma nakonec nebude větší. Letošní vývoj výběru sociálního pojištění totiž také zaostává za předpoklady. Za prvních osm měsíců stát vybral o pět miliard méně než loni. To představuje pokles o 2,2 procenta. Rozpočet na rok 2010 přitom předpokládá za celý rok nárůst o 5,5 procenta. Zde může situaci zvrátit jen rychlejší pokles nezaměstnanosti v důsledku zrychlování hospodářského růstu. To je zřejmě také důvod, proč ministerstvo financí zvažuje zvýšení dolní sazby DPH z deseti na dvanáct procent. Na to v koalici patrně nebude jednotný pohled, protože například Vladimír Bezděk, člen Nečasova ekonomického poradního sboru, soudí, že na DPH by se mělo sahat až zároveň se zaváděním penzijní reformy. Navýšení daně by totiž mělo pokrýt výpadek příjmů státu ze snížení sociálního pojistného.
Pravicová vláda však hned ve svém prvním rozpočtu poruší své předsevzetí nezvyšovat přímé daně. Hodlá zavést povodňový „desátek“ formou snížení slevy na dani, a navíc hodlá zrušit plánovaný pokles nemocenského pojištění placeného zaměstnavatelem z 2,3 procenta mzdy zaměstnance na 1,4 procenta.
Diskuse se zřejmě povede o reálnosti předkládaného rozpočtu. Nakonec již úřadující hlava ČSSD Bohuslav Sobotka napadl Miroslava Kalouska, že počítá příjmy z příliš optimistického odhadu růstu HDP ve výši 2,2 procenta v příštím roce. To číslo vypadá poměrně optimisticky, když Česká národní banka predikuje růst HDP v příštím roce o 1,8 procenta. Je však skutečností, že v minulosti růst výkonu ekonomiky o jeden procentní bod znamenal navýšení příjmů o deset až dvanáct miliard korun. Podle publikovaných údajů se mají celkové příjmy rozpočtu meziročně zvednout jen o 22,6 miliardy korun. Při celkem solidním navýšení daní by pak v rozpočtu mohl být skryt docela příjemný polštář pro ty ministry, kteří budou nejvíce křičet a s nimž bude třeba například učinit nějaký politický obchod. Jací králíci jsou vlastně v Kalouskově klobouku tedy zjistíme, až bude celý návrh zveřejněn.
