Český koncern si zřejmě neuvědomil, že vkročil do hodně rozvojové země
Když ČEZ v roce 2009 nakupoval od albánského státu supermajoritu 76 procent v distribuční elektrárenské společnosti OSSH (Operatori i Sistemit te Shperndarjes), asi netušil, jak moc se tahle investice nevydaří. Podle albánské centrální banky byla akvizice OSSH se 102 miliony eur s odstupem největší v uvedeném roce (druhá byla ani ne poloviční), ale také jedna z nejvýznamnějších v historii země vůbec. Navíc ČEZ by musel opravdu hodně zainvestovat do modernizace přenosové soustavy, aby ji dal do pořádku.
Autor těchto řádků byl v Albánii v říjnu 2007, kdy se po celém městě rozléhal zvuk elektrických generátorů. Ten rok bylo sucho a vodní elektrárny „nepremávaly“. Kdo generátor neměl, svítil petrolejkou. Noční Tirana byla opravdu přízračným městem.
Tehdy i dnes byla Albánie třetí nejchudší zemí v Evropě (po Moldavsku a Kosovu), takže příchod investora byl jistě vítán. Jedna věc je ale modernizovat infrastrukturu, těžit přírodní bohatství, přilákat investice do průmyslu a služeb – to chtějí všichni. Něco úplně jiného je ovšem akceptovat všechny náležitosti, které se zahraničními nebo obecně vzato s jakýmikoli soukromými investicemi souvisejí. Mimo jiné jde o ochotu platit, přenášet ekonomické náklady na uživatele a umožnit investorovi repatriovat zisk. Kdo v Albánii někdy byl, ví, že černé odběry a neplacení účtů mají v zemi tradici a že cizinci ovládaný podnik v distribuci elektřiny by to měl těžké i s plnou podporou úřadů v zádech. Ta byla jistě slíbena, nikoli dodána. ČEZ se naopak dostal do sporu s albánským regulátorem, který nechtěl akceptovat, že když stoupnou ceny elektřiny dodávané do sítě distribuční společnosti, musejí se přenést i s dalšími náklady na koncové zákazníky. Včetně zisku odpovídajícího rizikovosti investice. Vypnout neplatiče je krajní řešení, jak si vynutit platební morálku, nicméně albánský soud se rozhodl je chránit, a tamní policie navíc promptně zatkla zaměstnance albánské dcery ČEZ. Jaký flastr dostanou, nevíme, ale jelikož šlo o vodárny, mohlo by to být něco závažného. Rozvojové země se mimo jiné liší v tom, že v některých se podobné věci dějí, v jiných ne, a to se pak velmi výrazně promítá do toho, jak dlouho ještě rozvojovými zůstanou. Albánie se rozhodla „zabodovat“. ČEZ má investici pojištěnu u Světové banky a případ, stejně jako mnoho podobných předtím, skončí u mezinárodní arbitráže. Spory tohoto typu se zabývá takříkajíc na plný úvazek například Mezinárodní centrum pro řešení investičních sporů (ICSID), což je rovněž součást Světové banky. Vše nasvědčuje tomu, že ČEZ se tam s albánským státem (člen ICSID od roku 1991) potká, tedy pokud se s ním nebude soudit někde jinde. Návštěvu webových stránek ICSID lze doporučit každému, kdo by chtěl investovat v zahraničí. Prodělat se dá všude na světě, ale tady získáte docela plastickou představu o tom, kde si o to přímo koledujete.
Data nám to neřeknou Optikou makroekonomických čísel nevychází Albánie úplně špatně pramen: MMF
Počet obyvatel – projekce pro rok 2012: 3,243 mil. Hlavní obchodní partneři: Řecko a Itálie
Albánský nominální HDP v dolarech byl loni necelých 13 mld. USD, český 215 mld. USD
Nominální HDP na obyvatele v roce 2011: Česko 20 436 USD, Albánie 4020 USD
Albánský HDP na obyvatele podle parity kupní síly je pro letošní rok odhadován na 8000 USD; pro srovnání: stejný ukazatel v Česku je 27 000 USD
O autorovi| Miroslav Zámečník, zamecnik@mf.cz
