Mezi Aší a Lanžhotem se nejspíše nenajde mnoho lidí, kteří mohou tvrdit, že na žádné své investici nikdy neprodělali. Důsledkem logicky je, že český soukromý investor je nedůvěřivý a málo ochotný k riziku. Výsledkem je, že i Manažerský barometr týdeníku EURO ukázal u poměrně reprezentativního vzorku majetných lidí největší ochotu investovat do nemovitostí. Tedy do instrumentu, s nímž se v Česku zatím mnohou lidí nespálilo, pokud si odmyslíme kauzu H-Systém. Otázkou je, zda i tyto investory nečeká zkušenost Cimrmanova uhlobarona přesvědčeného, že „díru v zemi“ mu přece nikdo nevezme.
V případě investic do nemovitostí je třeba totiž také velmi pozorně sledovat trh a faktory, které ho zásadně ovlivňují. Ceny zdaleka ne všech nemovitostí ale porostou do nebe. Tuto zkušenost už udělali investoři do různých kancelářských prostor. A po dříve či později provedené deregulaci nájmů může cenový propad postihnout i trh s byty. Ve střednědobém horizontu může ceny nemovitostí ovlivnit i vývoj úrokových sazeb. Pokud by například výrazněji zdražily hypotéky, mohou se stát splátky pro řadu rodin příliš nákladné a na trhu se ocitne velké množství nových rodinných domů. Takže i s nemovitostmi je třeba zacházet opatrně a jistotou jsou nejspíše luxusní rezidence a některé pozemky. Jejich cena bude zřejmě dlouhodobě růst, jak poroste finanční síla českých podnikatelů.
Náš průzkum mezi manažery však také odhalil, že i averze k riziku má své hranice. Každý čtvrtý z nich je připraven letos nakoupit akcie, a to je co říci. Doba je nejistá, dolar se propadá, nikdo neví, jak se pohnou ceny ropy, a co to všechno dohromady udělá se světovou a potažmo českou ekonomikou. Jenže když ten ČEZ dva roky po sobě zdvojnásobil svou hodnotu, tomu se těžko odolává. Co na tom, že po masivních růstech většinou přichází korekce opačným směrem. Celý český trh blue chips je atraktivní a přírůstky v posledních letech opravdu impozantní. Kdo se nebál, vydělal hodně peněz. Jenže burza je institucí ošidnou a sype vždy především na velké hromady. Drobní investoři většinou nakupují tehdy, když je většina růstového potenciálu vyčerpána, a prodávají tehdy, když ceny klesají a chovají se tak opačně, než velcí investoři z investičních a penzijních fondů.
Zájemci o akcie by proto měli velmi pečlivě sledovat konjunkturální průzkumy a registrovat například zprávu z minulého týdne o tom, že německý průmysl zaznamenal koncem loňského roku rekordní pokles zakázek. Žádná jiná ekonomika není závislejší na nemocném evropském obru než ta česká. A to potom nejsou dobré zprávy zrovna pro onen zmiňovaný ČEZ. Tabákovým akciím zase nejspíše nepomůže naplánované zvýšení spotřební daně z cigaret. Jejich výnosnost zřejmě poklesne, protože lze očekávat masivní růst pašování kuřiva. Oproti tomu Zentiva má nejlepší perspektivy, o něž se postaralo dobře provedené IPO, kvalitní vedení firmy, neochota vlády reformovat zdravotnictví a nepřehlédnutelné příbuzenství s ministryní Emmerovou. Nic proti, ale cesty cenotvorných faktorů na kapitálovém trhu jsou nevyzpytatelné.
Každopádně každý, kdo nyní uvažuje o investici do akcií, by si měl uvědomit, že je to investice nadprůměrně riziková. I největší české společnosti mají poměrně malou tržní kapitalizaci, a jejich kurz tak může být velmi pohyblivý oběma směry. Lákavé investice do zahraničních akcií zase znepříjemňuje kurzové riziko. Všechny předpoklady napovídají, že česká koruna bude posilovat, a to může ubrat podstatnou část kapitálového výnosu. Pro obzvláště silné povahy je nyní investice do cenných papírů nominovaných v dolarech. Na první pohled se zdá, že slabší dolar už snad ani být nemůže, ale devizový trh nezná stropy ani dna.
Zkrátka postarat se o úspory není ani dnes vůbec jednoduché. Jednu jistotu však český investor bezpochyby má. A to nikoli jenom letos. Jakýkoli vklad na termínovaný účet znamená nevyhnutelnou ztrátu. České banky neomylně nabízejí depozitní sazby, které po očištění o daň dosahují zhruba poloviny očekávané inflace. Každou uloženou stokorunu vám tak banka za rok správy znehodnotí zhruba o korunu třicet, a v tom ještě není započítán poplatek za zřízení a vedení depozitního účtu. Není divu, že jen něco přes šest procent manažerů z průzkumného vzorku týdeníku EURO považuje depozitum v bance za vhodnou investici. A to ti, kteří s termínovaným vkladem počítají, si ho drží jen z důvodu likvidity, tedy jako jakousi nouzovou náhradní peněženku. Na rozdíl od Rodinného pivovaru Bernard, který na etiketě speciální lahve pro svůj sváteční ležák upozorňuje, že vratná záloha se od března sníží z patnácti na sedm korun, banky na nezvratnou jistotu znehodnocení investice do jejich produktů neupozorňují.
Sečteno a podtrženo, peníze jsou radost i starost a jejich dobrá správa je poměrně obtížná. Tudíž je dobré nechat si poradit od zkušeného specialisty s dobrou pověstí. A také nevkládat do zhodnocování úspor příliš velké naděje. Lepší je držet se spíše při zdi. Rok 2005 bude plný lákadel, která mohou přijít pěkně draho. Pokud to však někdo rád horké a nějaká ztráta ho nerozhází, tak vzhůru na velké i malé burzy. Příležitostí k velkým výdělkům i tragickým ztrátám bude opět dost.
