Jak známo, plzeňský fotbalista David Bystroň byl usvědčen z dopingu po listopadovém utkání Ligy mistrů v běloruském Borisově. Od té doby on sám i jeho klub mlčí (a mlží). Teprve po oznámení pozitivního výsledku A vzorku, plzeňští začali hovořit o procedurálních chybách při odběru. A stále se čeká na uzavření disciplinárního řízení evropské fotbalové federace UEFA.
Foto: Profimedia.cz
Přesto některá média už s předstihem uvedla, že vzal pervitin. Jako před čtyřmi lety cyklista Sosenka. Nebo volejbalistka Tychnová. Jenže zatímco dosud úřadující světový rekordman v hodinovce ukončil kariéru, dívčinu tvrdě srovnali rodiče, sebrala se a dotáhla to až do národního týmu…
Spravedlnost (ne)platí pro všechny
„Disciplinární orgány musí být velmi obezřetné, protože jakékoli drobné zanedbání řádů nahraje právníkům postižených, kteří u těchto bohatých sportů dokáží pak následně hodně znepříjemnit život. Je smutné, že ve fotbale, tenise nebo cyklistice nebývají sankce často důsledně uplatňovány a řada případů vyzní do ztracena,“ tvrdí doktor Jan Chlumský z Antidopingového výboru ČR.
Tady se sluší připomenout cyklistu Contadora. V jeho moči byl po vítězné Tour de France 2010 nalezen zakázaný clenbuterol. Španěl se bránil: „Snědl jsem zkažené maso.“ Nejprve byl potrestán, pak mohl dál jezdit. Ale hlavně – dosud jasně nezaznělo: Vinen! Nebo nevinen!
Podobně nevyrovnané jsou tresty a následná dehonestace. Řada tenistů inkasuje jen nízké sankce nebo jsou očištěni jako nedávno Bohdan Ulihrach. Při velebení strategických tahů barcelonského kouče Guardioly pak už jen málokdo připomene jeho dopingovou minulost v Itálii. Za nandrolon dostal ale jen čtyři měsíce.
Zato například český běžec na lyžích Horyna si před časem vysloužil k přísnému dvouletému trestu za užití kortikoidní masti ještě další rok „natvrdo“ poté, co ho norští soupeři udali, že se v době trestu připravuje s reprezentací. Pochybení v užití léku, jako nedávno u žižkovského fotbalisty Zapalače, a „hulení“ pro zábavu se nepočítají.
A jaké jsou vývojové trendy dopingu? „Vytrvalostní sporty si dál zahrávají v oblasti krvetvorby a krevního dopingu. Infúze se provádějí s vlastní krví, což se hůře prokazuje. Silové sporty pokračují s růstovými hormony, s testosteronem se dá experimentovat v menších dávkách, které dovolují proplout kontrolami,“ shrnuje Chlumský.
V Česku bylo loni z 1 297 kontrol pozitivních 21, což tvoří 1,62 procenta, tedy standardní číslo posledních let. Významně se o něj zaslouží kulturistika, která má bilanci 16:8, tedy 50procentní „úspěšnost“. Za 18 let zaznamenala přes 200 dopingových případů a zásadně tedy ovlivňuje bilance. „Navíc řada kulturistů po usvědčení přestoupí k jiné federaci, která neuznává antidopingová pravidla, a berou dál a ještě víc,“ krčí rameny Chlumský.
I ve světě ale už existují sportovní soutěže „dopi-free“, jako třeba známý silácký Strongest Man. Donedávna volnějšího Ironmana ale „regulovalo“ členství řady triatlonistů v národních federacích.
Lepší zákon, ale zavřená laboratoř
Statistiky loví většinou ve vlnách vrcholového sportu. Ale do obyčejných fitcenter a posiloven už komisaři nechodí. Naštěstí od 1. ledna 2010 paragraf 288 trestního zákoníku zakazuje v Česku držení a nakládání s dopingovými látkami, za což hrozí trest odnětí svobody až 12 let. „Ve Zlíně objevili policisté manufaktury, kde se vyráběly celé blistry s tabletami. Podařilo se odchytit pár transportů přes hranice, což omezuje hlavně dodavatele. A ti jsou docela známí,“ připomíná Chlumský.
V Itálii, Francii a Španělsku ovšem platí mnohem přísnější zákony. Ty dovolují policistům použít lepší sledovací prostředky i razantnější zákroky. Přístup Česka k boji s dopingem je navzdory proklamacím velmi vlažný.
Antidopingový výbor dostává ročně asi 12 milionů korun, má šest zaměstnanců a 60 komisařů. Ale loni byla po letech zavřena mezinárodně akreditovaná laboratoř WADA v Praze-Hloubětíně. Prý z ekonomických důvodů. Jenže za jeden test tam Antidopingový výbor platil 4 800 korun. Teď posílá vzorky do Kreischy u Drážďan, což je stojí méně – 130 eur (3 250 korun) za mimosoutěžní a 180 eur (4 500 korun) za soutěžní. A prestiž Česka dostala pořádnou ránu.
Ostatně není divu. I v proslulé dopingové laboratoři 80. let, bývalé NDR, se hovoří o komunisty řízeném systému. Tady platilo pravidlo „zatloukat, zatloukat, zatloukat“. Promluvil jen bývalý koulař Machura nebo vzpěrači Kverek a Zaremba. Jenže stále chybí vůle dotknout se modelu slavné atletické generace. Nechvalně proslulý vzpěračský trenér Brzóska vychovává léta dál své následníky, dokonce býval předsedou svazu. Jak v mafiánské rodině platí: Nesmíš prozradit svůj zdroj…
„Prosolenost“ světa vrcholového sportu se však přece jen zřejmě zmenšuje. „Najdeme molekulu v kýblu vody,“ tvrdí Chlumský. Přibývá kontrol, zlepšují se nástroje. Strážci zůstávají za pachateli už jen pár kroků. Když začátkem tisíciletí použil španělsko-německý lyžař Mühlegg a ruské běžkyně „darbo“ verzi EPO, už po zimní olympiádě 2002 na ně spadla klec.
Zvyšují se i možnosti ke zkoumání starých vzorků. Většina z olympiády v Pekingu 2008 byla uložena a zamražena. Za pár let může být pak znovu prověřena ještě dokonalejšími metodami. Tady tvoří stopku jen pravidlo o promlčitelnosti. Jak dlouho vydrží čelit atakům o čistotě svých výkonů sedminásobný král Tour Armstrong?
