Kam míří Siemens

16. 5. 2004

Pracovní místa vznikají tam, kde jsou potenciální zákazníci – v zahraničí

Před dvěma lety zaměstnanci závodu společnosti Siemens na výrobu generátorů ve východoněmeckém Erfurtu jmenovali generálního ředitele Siemensu Heinricha von Pierera čestným členem své rady pracovníků. Toto jmenování bylo výrazem vděčnosti za Piererovu snahu udržet v provozu zdejší závod – relikt komunistické éry, který Siemens získal v roce 1991. Nicméně na setkání s erfurtskými pracovníky letos 23. dubna von Pierer oznámil: pouze tvořiví a flexibilní zaměstnanci si mohou být jisti, že o své místo nepřijdou.
V současnosti Siemens zaměstnává tolik lidí v zahraničí, že si lze oprávněně položit otázku, zda je to vůbec ještě německá společnost. Von Pierer na ni při svém erfurtském vystoupení neodpověděl. Avšak odbory ve společnosti Siemens právě tento problém zajímá čím dál víc. Z jedné strany se otázka zdá absurdní. Siemens je čtvrtý největší soukromý zaměstnavatel v Německu, jenž má na výplatních listinách 167 tisíc pracovníků. Vrcholové vedení tvoří převážně Němci a charakteristickým rysem německé dokonalosti je zaměření na technické obory. Je sice pravda, že za posledních deset let snížil Pierer počet německých zaměstnanců Siemensu o 51 tisíc, ale mnoho pracovních míst v zemi zůstalo. Siemens snížil náklady oddělením takových podniků, jako je Infineon Technologies, které si většinu svých německých zaměstnanců ponechaly.
Zástupci zaměstnanců ve firmě však došli k závěru, že Siemens zvažuje něco mnohem drastičtějšího – zrušení 74 tisíc pracovních míst v Německu během příštích deseti let. Odhad vychází z veřejných prohlášení členů vedení Siemensu. Stejně jako v minulosti se některé závody nepochybně pouze oddělí, a část pracovních míst tudíž nezanikne, ale i tak by to znamenalo snížení počtu německých zaměstnanců firmy o 44 procent, což je dvakrát věší pokles než za minulé desetiletí.
Generální ředitel von Pierer tvrdí, že tato spekulace “se zásadně odklání od reality”. Nicméně vedení Siemensu v poslední době často hovoří o vysokých nákladech na pracovní síly v Německu, kde si kvalifikovaní dělníci, kteří jsou členy odborů, mohou ročně vydělat 60 tisíc dolarů. “Musíme zakotvit své aktivity v blízkosti zákazníků na dynamicky rostoucích trzích,” prohlásil von Pierer 28. dubna. V Německu se realizuje 23 procent tržeb Siemensu, ale Němci momentálně představují 40 procent z celkového počtu jeho pracovních sil. Pokud se tedy dramaticky nezvýší odbyt na domácím trhu, měl by počet německých zaměstnanců Siemensu klesnout ze 167 na 95 tisíc, aby byl úměrný odbytu.
Proč se kolem pracovních míst v Siemensu zvedá takový rozruch právě teď? Velké německé výrobní firmy koneckonců přesouvají produkci do východní Evropy nebo Asie již mnoho let. Za prvé, němečtí šéfové potichu docházejí k poznání, že po letech polovičatých politických reforem zůstane německý trh práce jedním z nejnepružnějších na světě. Za druhé, i německé firmy, jimž velmi záleží na tuzemských pracovnících, signalizují, že musí snížit náklady nebo najít způsoby, jak počet zaměstnanců omezit. Společnost Volkswagen, kterou částečně vlastní spolková země Dolní Sasko, se rušení pracovních míst dlouho bránila. Nyní tato automobilka varuje pracovníky, že během následujících sedmi let musí snížit náklady na pracovní síly o 30 procent, jen aby mohla současný počet zaměstnanců udržet.
Jde o víc než jen o pracovní náklady. Přestože zisk Siemensu v posledním čtvrtletí vzrostl o 42 procent na 960 milionů dolarů, firma čelí krizi v oblasti výroby kolejových vozidel a trpí nízkými maržemi, zejména co se týče prodeje mobilních telefonů. Hospodářství stagnovalo a význam země jako odbytiště pro velké německé nadnárodní společnosti klesl. Siemens stále častěji uzavírá zakázky v zemích, jako je Čína, kde získal v dubnu kontrakt na instalaci zařízení k bezdrátovému přenosu dat pro sto milionů uživatelů mobilních telefonů.
Nelze se tedy divit, jestliže restrukturalizace Siemensu vstupuje do brutálnější fáze. Představitelé odborů tvrdí, že tlak je neúprosný. “Jde o oficiálně vyhlášený program společnosti,” tvrdí Wolfgang Müller, člen dozorčí rady Siemensu, jenž v ní zastupuje zaměstnance. “Hrozí nám, že pokud nebudeme levnější, přesunou výrobu do jiných zemí.” I když Siemens dál prohlašuje, že neplánuje masivní přesouvání výroby do zahraničí, varuje místní pracovníky, že musejí ustoupit, aby nedocházelo k jejich propouštění.
Nejhůře budou postiženy výrobní závody, například továrny Siemensu na výrobu mobilních telefonů v Kamp-Lintfortu a Bocholtu, jež zaměstnávají 4500 lidí. Tyto závody nabraly pracovníky z upadajících odvětví ocelářství a hornictví, ale nyní, když zisková marže mobilních telefonů činí hubené jedno procento, je Siemens nucen snižovat náklady. Proto zvažuje přesun většiny výrobních činností do Maďarska.

Menší prémie.

Vedení Siemensu prý tímto přesunem sníží náklady o třicet procent. Ale znamenalo by to také obětovat dva tisíce pracovních míst v Německu. Některá z nich lze zachránit, i když pracovníci budou nejspíše muset souhlasit s tím, že za stejný plat budou pracovat čtyřicet hodin místo dosavadních pětatřiceti, a budou se muset spokojit s nižšími vánočními prémiemi vázanými na zisk. Ani to však nezaručí zachování jejich míst na více než několik let. Mezitím se veškerá budoucí výroba tramvají zřejmě přesune z německého Krefeldu do novějšího závodu Siemensu v Praze, kde jsou průměrné náklady na pracovní síly šestkrát nižší než v západním Německu. “Dnes je to Maďarsko, zítra to bude Litva a Estonsko. Nebudeme prostě schopni vyrovnat se každé zemi, kde jsou nízké platy,” naříká Heinz Cholewa, představitel odborového svazu IG Metall v Bocholtu.
Ohrožena nejsou jen pracovní místa u montážních linek. Siemens ohlásil záměr přesunout větší část vývoje a výroby softwaru do Indie a jiných míst s nízkou úrovní mezd. Zástupci zaměstnanců tvrdí, že v rámci celého Německa je v Siemensu bezprostředně ohroženo přes deset tisíc pracovních míst. (Siemens uvádí dvakrát menší celkový počet.) Taková rušení ještě zvýší již tak hrozivou úroveň německé nezaměstnanosti, která činí 10,5 procenta, což představuje 4,4 milionu lidí bez práce. Zbrzdění hospodářského růstu způsobené vysokou nezaměstnaností mezitím ještě více urychluje proces, kdy se firmy rozhodují k přesunu na rychle se rozvíjející trhy v jiných zemích. Výsledek vytváří začarovaný kruh, v němž klesající poptávka způsobuje růst nezaměstnanosti a naopak.
Ale situace není až tak špatná. Většina pracovníků ve firmách, jež se během posledních deseti let od Siemensu oddělily, si svá místa udržela, a Infineon investoval velké částky do vybudování výroby v Drážďanech. Svým dílem přispěli i zaměstnanci, kteří pracují čtyřicet hodin týdně a smířili se s nočními směnami a kratší dovolenou. “Infineon jde po dobré cestě,” prohlašuje Max Dietrich Kley, prozatímní generální ředitel firmy.
Některé skupiny Siemensu tvrdí, že pracovní místa v Německu rušit nebudou. Divize SBS (Siemens Business Services) vydala prohlášení, že její zaměstnanci, kteří jednají s klienty, musí být nablízku zákazníkům, z nichž polovina sídlí právě v Německu. Divize šestnácti tisícům německých pracovníků zkrátila během fáze poklesu pracovní dobu, ale nikoho z nich nepropustila ani dočasně. Možná existuje určitý limit počtu provozů, které může Siemens skutečně přesunout jinam, protože továrny jsou čím dál závislejší na velmi komplikovaném strojním zařízení. “Neřekl bych, že dojde k výraznému přesunu výroby z Německa, protože příslušné stroje nebudou fungovat optimálně,” soudí Adrian Hopkinson, londýnský analytik, který pracuje pro Westdeutsche Landesbank.
Manažeři Siemensu s ním nesouhlasí. Díky tomu, že významní dodavatelé součástí mají své provozy po celém světě a kvalifikace pracovních sil se v jiných zemích zvyšuje, neexistují údajně už žádné reálné překážky, které by bránily vyrábět telekomunikační zařízení například v Brazílii. V obdobích sníženého odbytu tam Siemens prostě pošle pracovníky domů, což je něco, co německé odbory nikdy neakceptovaly. Němečtí zaměstnanci to vůbec nebudou mít jednoduché.