Manufaktura Temr z Brandýsa nad Labem navázala na tradice mistrů cechu kamnářského. Kachlová kamna, krby či pece obléká do osobitého kabátu.
Klan Temrů byl vždycky úzce spjatý s řemeslem. Dědeček byl truhlářem, otec Karel Temr byl vyučený zámečník. Svůj sen postavit se na vlastní nohy si Karel splnil těsně po revoluci, kdy s kolegy založil stavební firmu, která se vrhla i na výrobu chodníkových betonových dlaždic. Cestu ke kamnům, krbům a pecím mu ale vydláždila náhoda.
„V roce 1997 otec stavěl roubenou chalupu v Krkonoších, kde potřeboval vyřešit vytápění. Když si nechal dělat kamna, jako staromilci a tradicionalistovi mu tohle řemeslo učarovalo. Od té chvíle bylo jasné, čemu se bude jeho firma věnovat,“ popisuje syn Jan Temr.
Zakladatele firmy charakterizuje takto: „Táta je typem člověka, který vždy vsadí na jednu kartu a dokáže své záměry dotáhnout do úspěšného konce. Řekl bych, že má jakési pětiletky, kdy se pro něco nadchne a dělá to naplno, než ho to přestane bavit. S velkým elánem rozjel i naši firmu a udělal z ní ziskový podnik.“ Karel Temr už v podniku aktivně nepůsobí, zůstává jednatelem a majitelem třetinového podílu. Rodinné stříbro předal synovi. Ve firmě, která měla loni zhruba osmimilionový obrat, dnes pracuje i jeho snacha Ema, manželka Jana Temra.
Fachman přes hlavu
Kvalitní kamna či pec nevyrobíte, nejste¬li vyučeným kamnářem. A takovou kvalifikaci nikdo z rodiny Temrových neměl. „Otec od začátku působil – stejně jako já nyní – řekněme jako ideový vůdce, který podnik posouvá určitým směrem. Od počátku měl ve firmě kvalifikovaného kamnáře, jenž postupně zaškolil další lidi. Já osobně jsem po studiu na vysoké škole absolvoval rekvalifikační kurz a dnes mám v oboru výuční list. Závěrečná zkouška je stejná jako u kluků, kteří se tři a půl roku učí v denním studiu,“ popisuje majitel Jan.
„Řemeslníci jsou obecně vnímáni jako fachmani, kteří něco postaví či vyrobí. Jenže tu musí být ještě někdo, kdo to vymyslí. Pokud není jeden člověk fachmanem na ruce i přes hlavu, tak na to musejí být minimálně dva,“ usmívá se Jan Temr.
Fachmani přes hlavu jsou pro firmu stejně důležití jako manuálně zruční mistři řemesla. Spolu s provozním ředitelem, jenž je zároveň vystudovaným architektem, a dalším kolegou vymýšlí Jan Temr architektonická i designová řešení a probírají technologické postupy.
„Specialistu nemáme, na designu se podílíme všichni tři, ale troufám si tvrdit, že dokážeme vymyslet kvalitní věci. Moc rádi děláme moderní výrobky, které jsou uvnitř poctivými starými kamny, ale zvenku je to designově zajímavý objekt,“ prozrazuje.
S jedním projektem firmě pomohl rovněž jeho bratranec Ivan Dlabač, který přednáší na Vysoké škole uměleckoprůmyslové a získal národní cenu za design. Společně navrhli moderní nízkoenergetická kamna. Pec na chleba ano, kočkopec ne Firmu živí především topidla stavěná na zakázku. V Brandýse se proto už sedmnáct let specializují na instalaci krbů, kachlových kamen, sporáků a pecí na dřevo, jež klientovi ušijí na míru.
Zákazníci většinou přijdou s konkrétní představou, jak by měl jejich vysněný krb či pec na chleba vypadat. Občas ale není slučitelná s jejich finančními možnostmi, případně není možné nápad technicky realizovat.
„Klientovi se snažíme vysvětlit, co ještě můžeme postavit a co už je kočkopes. Chodí k nám ale i zákazníci, kteří nám důvěřují a říkají: líbí se mi vaše filozofie a jak to děláte, budu rád, když to vymyslíte sami,“ říká Jan Temr.
| Unikátní výměníky |
|---|
| Poslední dobou jsou v módě také takzvané teplovodní výměníky tepla a právě ty se staly vlajkovou lodí výroby kamnářské manufaktury Temr. „Druhá část naší činnosti je vlastní výroba spotřebičů. Děláme teplovodní litinové výměníky pro sporáky a kamna. Teplovodní vytápění je trendem zhruba posledních deset let. Jenže všechny výrobky, které na trhu byly, jsou z plechu a nemají příliš dlouhou životnost. My to chceme dělat fortelně, takže jsme si vyvinuli vlastní celolitinový výměník a jsme jediní v Evropě a zřejmě i na světě, kdo jej vyrábí,“ doplňuje Jan Temr. |
Daleko jednodušší je výroba takzvaných systémových krbů či kamen. „Tady jde řemeslo trochu stranou, protože jsou to do jisté míry stavebnicové záležitosti. Díly a materiál vyrábějí firmy, které se na to specializují. My je pouze nakoupíme a věc na místě sestavíme. Pro kamnáře, který je znalý věci, je to jednoduché. Taková kamna dokáže často postavit za jediný den,“ vypráví Jan. Naopak u individuálních zakázek musejí být zákazníci trpěliví. Od momentu, kdy přijdou do firmy se svým nápadem, do chvíle, než mohou poprvé škrtnout sirkou v novém krbu či kamnech, uplyne často několik měsíců.
Po návštěvě klienta začnou Temr a spol. nad výkresy domu počítat a zkoumat technická i architektonická řešení. Do několika dní je k dispozici studie – a to rovnou v barvě a 3D, aby měl kupující přesnou představu o rozměrech díla. Poté se zpracuje kalkulace a podepíše smlouva.
Zákazník nemůže počítat s tím, že si doma nebo na chalupě zatopí do několika dní. „Trvá zhruba dva měsíce, než se materiál připraví. Například kachle se přes rozvoj moderních technologií vyrábějí šest až osm neděl. Tohle se jednoduše nedá ošidit, výroba je téměř stejná jako před sto lety,“ vysvětluje výrobce. Samotná realizace na místě pak trvá od zhruba jednoho do tří týdnů.
Všichni si chtějí na Vánoce škrtnout sirkou
Kamnáři nejsou na rozmarech počasí závislí jako například provozovatelé lyžařských areálů, přesto může mít klima na zájem o jejich produkci vliv. Pro Jana Temra paradoxně nebyly poslední tři teplé zimy špatnou zprávou. „Lidé si často naše výrobky pořizují jen jako doplňkový zdroj vytápění, ale během teplých zim se staly zdroji plnohodnotnými. Častěji tedy topí jen v krbu nebo kamínkách,“ vysvětluje.
Zájem o krby či kamna je bez ohledu na počasí sezonní záležitostí. Minimální poptávka je v lednu a únoru. Spousta zakázek je naopak ve vrcholící stavební sezoně, tedy v létě. A nejvíce se kamnáři zapotí na podzim, protože – jak říká Jan Temr – všichni si chtějí na Vánoce škrtnout sirkou.
Vzhledem k tomu, že součástí služeb je kromě samotné realizace zakázky také následný servis a řešení reklamací, mají kamnáři klienty především v blízkém okolí, aby nemuseli za prací dojíždět stovky kilometrů. Přestože už stavěli v rakouských Korutanech či Polsku, zákazníci firmy Temr jsou hlavně z Brandýsa a okolí.
Svá auta před sídlem firmy parkují zejména Pražané, kteří mají chalupy v Krkonoších a zastavují se zde při cestě na sever. „Jestliže si někdo z jižních Čech zaplatí kamnáře ze severní Moravy, jsem zvědavý, jak bude časem řešit reklamaci nebo jen údržbu a jak se bude tvářit zákazník na to, že má zaplatit několik tisíc za sevis, protože kamnář jede 400 kilometrů,“ uvažuje Jan Temr.
Překotný vývoj
Kamnářství je sice tradiční historické řemeslo. V poslední době se ale překotně vyvíjí a spolu s rozvojem technologií se upravují i emisní limity. Podle jednotného evropského předpisu musí některé výrobky z produkce získat certifikát Ecodesign. Výrobci tedy musejí klást důraz na to, aby používání jejich výrobků mělo minimální dopad na životní prostředí.
Jednou z nejvýznamnějších novinek posledních let je takzvaná automatická regulace. V kouřovodech, které ústí například z hrdla krbové vložky do komína, je umístěno čidlo, jež měří teplotu spalin, a je¬li příliš vysoká, zařízení automaticky reguluje přívod vzduchu tak, aby komín dobře táhl, topilo se, ale zároveň nedocházelo ke zbytečně velkým únikům tepla.
„Komplikuje nám život, že na přísné normy, které budou platit například za pět let, musíme nastavovat své výrobky už dnes, protože dodatečná přestavba by byla nesmírně složitá, otázka je, zda by to bylo vůbec možné. Každý drobný posun v emisních limitech znamená dost zásadní zásah do technologií,“ dodává Jan Temr.
