Svobodovi úředníci poopravili ekonomickou předpověď, ministr financí oznámil, že příjmy státního rozpočtu budou v letošním roce o dobrých pár desítek miliard nižší než v polovině ledna schválil Parlament. A prý se nic zvláštního neděje, protože prognózy jsou jenom prognózy, a buď vyjdou, anebo nevyjdou.
Jistě. Sestava velkých národohospodářských údajů je vždy do jisté míry čísel hra kouzelná, opravdu, situace se mění ze dne na den. To se popřít nedá. Ministerstvo financí je ovšem právě tím resortem, který má možnost a povinnost pohyb hospodářství téměř ze dne na den sledovat. Zmýlí-li se tedy jeho experti v řádu desítek miliard, těžko nehledat úmysl. Takže: Cui bono?
První verze - v polovině ledna, kdy vláda návrh státního rozpočtu předkládala Parlamentu, operovala s plným vědomím s optimističtějším výhledem - příjmy státu nadhodnotila, aby snáze odůvodnila enormní výdaje.
Druhá verze - v polovině února je vládě čím dál tím zřejmější, že Parlamentem neprotlačí ani zvýšení spotřebních daní, ani zvýšení pojistného. A s těmito vyššími odvody již napevno počítala. Nový, mnohem pesimističtější výhled přichází jako na zavolanou. Třeba bída ekonomiky pohne poslaneckým osrdím a pravicová opozice ustoupí. Když ne, alespoň bude na koho svést nutné škrtání výdajů.
Ale třeba je všechno podstatně jednodušší. Ministr financí Ivo Svoboda, zatížen starostí o stranické finance a podivné půjčky sociální demokracie, prostě nemá čas na řízení nejdůležitějšího úřadu v zemi.
O nízké kompetentnosti některých ministrů Zemanova kabinetu už není pochyb. A když už sám premiér například ministru zdravotnictví hledá schopné manažery, mohl by to vzít z jedné vody načisto a najít je i ministru financí. Pokud se svým proslulým smyslem pro humor neřekne, že oba ministři jednají v duchu čiré švejkovské tradice, což by měl národ vlastně ocenit. Ovšem, i Josef Švejk byl nakonec superarbitrován.
