Migranti jsou stále na cestě. Vítací kultura v Evropě už ale patří minulosti.
Česko sice nadále zůstává stranou migračních proudů, ale politicky je tohle téma pořád použitelné. Naposledy jej přiživil předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker, když Česku při návštěvě Prahy vytýkal, že nechce přerozdělené uprchlíky přijímat. Tomio Okamura má další důvod na billboardech preventivně bojovat proti islámu a uprchlíkům, potažmo proti neschopné Evropě. Nebude sám.
K syndromu obléhané pevnosti přispívají i sofistikovanější a intelektuálně podstatně zdatnější vysvětlení toho, co se na Evropu chystá a na co musí reagovat. Ve svých oborech vysoce respektovaní lidé, s řadou publikací, nacházejí u vysokoškolsky vzdělaných posluchačů velkou odezvu, když upozorňují na následující fenomény.
Zaprvé nemusíte být zastáncem vlivu spalování fosilních paliv člověkem na změnu klimatu, ba můžete být přímo popíračem, ale zároveň je zjevné, že klima se mění - tak jako mnohokrát předtím. A každá výrazná změna životních podmínek v minulosti znamenala migraci.
Zadruhé nemusíte být ani bůhvíjaký demograf a expert na ekonomický rozvoj, aby vám bylo zřejmé, že tříprocentní populační přírůstek znamená zdvojnásobení počtu obyvatel za nějakých třiadvacet let. Stačí si přečíst populační prognózy OSN, které zejména v subsaharské Africe naznačují pokračování těchto temp ještě nejméně jednu generaci.
Afričané hledají alternativu v Americe:
Evropa se uzavírá, Afričané jdou za americkým snem
Zatřetí, od západoafrického sahelu se až někam do jižní Asie táhne pásmo demografického a klimatického stresu, kde k vyčerpání přírodních zdrojů a tradičních způsobů obživy dojde daleko dříve, než se tamní populační přírůstky sníží, natožpak než vnitřní ekonomický rozvoj bude schopen obyvatelstvo vstřebat.
Ergo migrační tlaky existují a budou narůstat a státy, které se potýkají s populačním přetlakem, klimatickou změnou a politickými tenzemi, nemají fakticky žádný důvod odchodu části svého obyvatelstva bránit, často je to právě naopak. Ostatně i kdyby tak chtěly činit, nejsou z hlediska fungování svých institucí bůhvíjak funkční a nebudou to zvládat.
Reálné hrozby
Rezonance v uších nejen středoevropského publika na tato varování je vysoká právě proto, že uvedené hrozby jsou zcela reálné. Když se předloni přehnala přes řecké ostrovy vlna masové migrace lidí utíkajících před válkou v Sýrii a pokračujícím konfliktem v Iráku a Afghánistánu a v říjnu připlulo (většinou bez dokumentů a samozřejmě bez víz) víc lidí než za celý rok 2014, vypadalo to, že nastává čas jejich naplnění.
Data Mezinárodní organizace pro migraci OSN (IOM) ovšem naznačují, že dohoda mezi EU a Tureckem, vybartrovaná s prezidentem Erdoganem, vedla k prudkému snížení přílivu uprchlíků z Turecka na ostrovy v Egejském moři. Do června jich za letošní rok bylo necelých osm tisíc oproti sto padesáti sedmi tisícům ve stejném období loni (první čtvrtletí 2016 ještě neplatila dohoda s Tureckem). Část z nich se rozhodla podstoupit cestu přes Libyi na italskou Lampedusu nebo Sicíli, takže příliv stoupl z 53 tisíc na zhruba 62 tisíc, ale většinou jde o obyvatele afrických zemí.
Většina vynuceného pohybu obyvatel se odehrává uvnitř zemí, kdy lidé utíkají před bezprostředními ohnisky konfliktů - v jižním Súdánu, Iráku, bývalém Zairu, Sýrii nebo Nigérii. Sousedící země často pohltí valnou část zbývajících uprchlíků -Turecko přes dva miliony Syřanů, maličký Libanon přes milion a Jordánsko téměř 700 tisíc.
Bitva o zdroje
Zdrojem násilí a vyhánění lidí je občanský konflikt, jenž je motivován bitvou o zdroje - od ložisek nerostných surovin přes půdu a vodu, což je zesíleno vleklými a dlouhotrvajícími suchy.
Přečtěte si další text Miroslava Zámečníka:
Miroslav Zámečník: Není migrace jako migrace
Ta opět postihla země Afrického rohu, kde v uprchlických táborech v sousedních zemích žije podle OSN 881 tisíc registrovaných uprchlíků ze Somálska, z toho asi 330 tisíc v Keni, většinou v největším uprchlickém táboře na světě v Dadaabu, kde je asi čtvrt milionu lidí. Další čtvrt milionu Somálců je v Etiopii. Jak Keňa, tak Etiopie jako hostitelské země přitom mají vlastní velké problémy se suchem, které zvyšuje napětí mezi jednotlivými etniky.
I když prší, tak je zle: mladí Eritrejci utíkají hlavně kvůli povinné vojensko-civilní službě, která je prakticky neomezeně dlouhá. Perspektiva vojny horší než za Prušáků kombinovaná s veřejnými pracemi je vynikající motiv podstoupit strašlivou pouštní cestu přes Súdán do Libye, přičemž Eritrejci (půl muslimové, půl křesťané) se snaží dostat k etablované diaspoře, která vznikala již před desetiletími za války o nezávislost na Etiopii.
Blog Lubomíra Hegera o českém odmítání kvót EU na přerozdělení uprchlíků:
Visegrád nalezl své poslání - bude pátou kolonou EU
Letošní prvenství mezi lidmi připlouvajícími do Itálie patří občanům Nigérie. Jejich hlavním motivem je hledání lepší ekonomické perspektivy a konflikt na severovýchodě země, kde se armádě stále nedaří potlačit islamistické sekty Boko Haram. V podstatě každá z dalších zemí na seznamu v první desítce představuje mix ekonomických motivů a politického konfliktu - od Senegalu na západě až po Bangladéš na východě.
Ochota chybí
Desetimilionové Švédsko, které samo sebe považovalo za „morální supervelmoc“, v roce 2015 přijalo téměř 170 tisíc žadatelů o azyl, ale o rok později po zavedení pohraničních kontrol klesl počet na 30 tisíc. Čemu se divit, když míra nezaměstnanosti u rodilých etnických Švédů je dnes tři procenta, ale u lidí narozených v zahraničí je trojnásobná. To zastírá velké rozdíly uvnitř této skupiny podle země původu a dosaženého vzdělání.
Schopnost uplatnění v postindustriální ekonomice je dána především dosaženým vzděláním, což je pro přistěhovalce z rozvojové země, který je sotva gramotný v rodném jazyce, natožpak v angličtině, a už vůbec ne ve švédštině, zcela zásadní faktor omezující šance jeho úspěšné integrace do společnosti. Závislost na dávkách pak nejen irituje majoritní společnost, ale vytváří začarovaný kruh, z nějž není snadné se dostat.
Jak to bude dál? Žádný ze stresových faktorů tlačících na migraci nepřestává působit, mění se jejich vnitřní struktura a váha. Tlaky budou, ale co se podstatným způsobem změnilo, je ochota migranty přijímat. Když se hovoří o vytváření záchytných stanovišť někde na nigerijských hranicích, víte, že vítací kultura patří minulosti.
Dále čtěte:
