Pokud mají být v následujících desetiletích elektrická auta zcela běžným dopravním prostředkem, budeme potřebovat mnohem více míst k jejich nabíjení. Klíčové je přitom najít takové lokality, v nichž bude celý proces pro všechny uživatele co možná nejjednodušší. Nejvíce se tak nabízí vybudovat nabíječky přímo u stávajících parkovacích míst, tedy většinou hned vedle na chodnících.
Problémem je, že obzvláště ve větších městech je prostor na mnoha ulicích už nyní poměrně nedostatkovým zbožím. Nachází se zde totiž lampy pouličního osvětlení, odpadkové koše, lavičky, dopravní značky a mnohé další součásti městského mobiliáře. Ty často představují nepříjemné překážky nejen pro chodce, ale především pro uživatele invalidních vozíků či pro kočárky.
Řešení tak podle mnohých spočívá v rozšíření funkcí stávajících věcí, jež jsou na chodnících umístěny. Právě s tím podle BBC počítá třeba lotyšský startup Simplecharge, který chce k nabíjení využít právě pouliční lampy. Jejich velkou výhodou je podle generálního ředitele firmy Artise Markotse především fakt, že není nutné rozkopat celé okolí, aby se v místě položily nové elektrické kabely. Na většinu běžných lamp lze navíc nabíječku nainstalovat během pouhé hodiny, přičemž náklady dosahují asi 1500 eur (zhruba 37 tisíc korun). To je o poznání méně, něž kolik stojí klasická nabíječka.
Speciální lampa za sto tisíc
Využít pouliční osvětlení chce také nizozemská firma CityCharge. Její řešení vyžaduje kompletní výměnu lampy, přičemž součástí nové hliníkové konstrukce je kromě nabíječky i platební terminál. Stinnou stránkou ale je, že náklady na toto zařízení jsou o poznání vyšší a mohou se vyšplhat až na čtyři tisíce eur (téměř 100 tisíc korun) za kus.
Co mají Nizozemci s Lotyši naopak společného, je, že u obou typů lamp dosahuje maximální výkon nabíječek 22 kilowattů. Což je sice rychlejší než klasické nabíjení přes noc, nutno však podotknout, že na trhu existují i mnohem výkonnější zařízení – ačkoliv s těmi zase nelze nabíjet nepřetržitě, i když lampa nesvítí, jako je tomu v těchto dvou případech.
Vyměnit stávající mobiliář na ulicích chce rovněž společnost ubitricity vlastněná ropným gigantem Shell. Jejím plánem je instalovat po městech speciální patníky se zabudovanou nabíječkou s výkonem přibližně pěti kilowattů.
Nové využití pro skříně na kabely
S další variantou, která nemá zabírat místo na chodnících, přišla skotská společnost Trojan Energy. Její řešení využívá unikátních zasouvacích sloupků, takže když nabíječku nikdo nepoužívá, je kompletně skrytá v zemi a většina kolemjdoucích si nenápadného zařízení pravděpodobně ani nevšimne.
Aby mohli zákazníci nabíječku používat, potřebují k tomu speciální nástroj nazývaný lance (kopí) vážící 2,7 kilogramu. Nevýhodu plynoucí z nutnosti vlastnit tuto pomůcku má podle firmy kompenzovat skutečnost, že vyúčtování se provádí automaticky právě prostřednictvím kopí. Trojan Energy se v současnosti snaží vybudovat síť prvních nabíječek, které by měly být umístěny ve čtvrtích s řadovými domy v severním Londýně.
Podle plánů firmy BT Group mají dobíjecí stanice vzniknout i v zelených skříních rozmístěných po celé Británii, jež sloužily k ukládání telefonních a širokopásmových kabelů. Dnes už ale nemají téměř žádné využití, takže by z nich v následujících letech mohlo vzniknout až 60 tisíc nabíjecích míst. Pilotní program na přeměnu těchto boxů má už brzy začít v několika lokalitách ve Skotsku.
Pohyblivá autonomní nabíječka na letišti
Kromě nabíječek umístěných napevno ale existují i řešení, která jsou mnohem flexibilnější. Třeba britská společnost Nyobolt nedávno představila rychlou mobilní nabíječku Bolt-ee s výkonem až 300 kilowattů. To by mělo stačit pro dobití běžného elektroauta během několika minut. Mobilní nabíječky se zatím testují třeba na letištních parkovištích, kde řidiči svá auta nechávají několik dní, tudíž by nedávalo smysl mít je zapojené v nabíječce po celou dobu.
Současná verze Bolt-ee se pohybuje po kolech a je částečně autonomní. Dosažení plné autonomie bude ale hodně náročné, a to hlavně během zastrčení nabíjecího kabelu do auta.
O něco podobného se už pokusila třeba automobilka Hyundai, jejíž automatický nabíjecí robot má kvalitní 3D kameru. Ta získává obrovské množství dat o okolním prostoru, na jejichž základě pak umělá inteligence pohybuje robotickým ramenem, aby se nabíjecí kabel dostal do portu na autě. Robot se však zatím nedokáže nikam přemisťovat.
Stále to nestačí
Ačkoliv je potenciál výše zmíněných technologií veliký, žádná z nich sama o sobě nebude stačit k tomu, aby pokryla očekávaný nárůst poptávky. V některých oblastech totiž lampy či patníky zcela chybí a mobilní nabíjení se zase hodí jen do specifických míst. V mnoha amerických městech jsou navíc nedostatkové i chodníky, do nichž by se mohla nabíječka zapustit.
Profesorka elektrifikace dopravy na Cardiffské univerzitě Liana Cipciganová se ale domnívá, že na trhu nabíječek elektromobilů je velký prostor pro různé novinky. „Právě tyto druhy inovativních a prostorově úsporných řešení nám můžou pomoci posunout transformaci elektromobilů kupředu,“ uzavřela Cipciganová.
