Menu Zavřít

Kam se poděly naše živočišné instinkty?

16. 5. 2013
Autor: Redakce

Česko meziročně podle Eurostatu pokleslo v prvním čtvrtletí o 1,9 procenta a najít vysvětlení není vůbec lehké.

Tento týden jsem zažil mimořádně zvláštní, téměř bizarní setkání s misí Mezinárodního měnového fondu (MMF). Všichni zúčastnění tam marně dumali nad tím, proč výkon české ekonomiky zůstává tak hluboko za původními předpověďmi, například zrovna té od MMF. A to jsme ještě neměli k dispozici opravdu neslavná čísla za první čtvrtletí, která včera zveřejnil Český statistický úřad. Muselo by se stát něco opravdu velkého, aby celoroční HDP nezůstal v minusu, ale žádnou převratně pozitivní událost na obzoru není vidět. Jeden z členů mise MMF byl původem ze Španělska, kde na rozdíl od Česka není záhadou, proč se pohybuje na negativní sestupné spirále a vyhlídky na hospodářské oživení se dostávají až za horizont příštího roku.

Pro srovnání jsem si dal dohromady hlavní rozdíly mezi Českem na přelomu tisíciletí, kdy prožívalo svojí verzi bankovní krize, potažmo velké nerovnováhy obchodní bilance, se současnou situací ve Španělsku. Za prvé, Česko se „svezlo“ s asijskou krizí, která ovšem postihla pouze nepatrnou část celkové bilanční sumy světových financí a pár procent tehdejší světové ekonomiky. Hlavní exportní trhy fungovaly. Bohužel nefungují dnes, zejména vzhledem k exportní struktuře České republiky – poptávka po autech klesá, což český vývoz táhne dolů. Španělsko má všechna svá hlavní odbytiště v recesi.

Za druhé, Česko po marném pokusu udržet fixní kurz zavedlo v roce 1997 volný kurz koruny. Tenhle manévrovací prostor Španělsko s eurem pochopitelně nemá. O to těžší je snížení domácí cenové hladiny, tedy kompetitivní dezinflace alias interní devalvace.

Za třetí, Česko mělo a má v podstatě „ostrovní bankovní systém“. Depozita v českých bankách bohatě pokrývala a pokrývají objem úvěrů půjčených firmám, zatímco španělský bankovní sektor byl před krizí přinejmenším na závazkové straně neskonale vice internacionalizovaný. Banky si půjčovaly ve velkém v zahraničí, aby mohly úvěrovat domácí realitní boom.

Kde je chyba?

I totálně „zvoraný“ bankovní sektor totiž česká vláda, do té doby minimálně zadlužená, mohla nákladově vstřebat. Španělská nikoli, a tak životní mízu likvidity musí dodávat Evropská centrální banka. Rekapitalizace podporovaná přes euroval je na vládě, navíc s loňským slibem nelimitovaných intervencí Evropské centrální banky v zádech. Jinak už by ve Španělsku nezaseli. Jenomže v tuzemsku problém nespočívá v podkapitalizovaných bankách, firemní sektor není ani zdaleka srovnatelně zadlužený a stejně tak domácnosti. Nezaměstnanost nedosahuje 26 procent. Když ekonomům dojde dech, naříkají, že chybí „animal spirits“.

Přes všechny rozdíly Česko meziročně podle Eurostatu pokleslo v prvním čtvrtletí o 1,9 procenta, kdežto Španělsko o dvě. Mimochodem, podobně se propadlo Finsko. Strávil jsem tam koncem léta 2009 pár dní obdivováním jejich schopností adaptace a fiskální disciplíny. Nyní evidentně nastal čas vyrazit tam znovu a zjistit, co se stalo, že nás tak společně, avšak důkladně opustily ty živočišné instinkty. Nezbývá než doufat v jejich návrat, jaro vlastně teprve začalo.


Čtěte další komentáře Miroslava Zámečníka:

Hlavy, které se nedostaly na špalek

Zdravotní projížďka jarní Bohémií

bitcoin_skoleni

Když platí věřitelé


  • Našli jste v článku chybu?