Na rozdíl od Západu zpomalení ekonomiky v Česku přitlumilo i alternativní způsoby ? nancování
Faktoring načal v České republice třetí desítku let svého fungování. Po svém vstupu na ještě československý trh v roce 1991 prošel celkem úspěšně porevolučním obdobím 90. let, zažil dynamický rozvoj po přelomu tisíciletí a dokázal se vypořádat i s razantním poklesem transakcí, který nastal mezi roky 2008 a 2009. Jaká je jeho současná pozice na finančním trhu a jak se bude tento produkt vyvíjet v dalších letech?
První statistický výstup sestavila Asociace faktoringových společností České republiky (AFS) za rok 1999. Tehdejších pět zakládajících členů vykázalo obrat postoupených pohledávek ve výši 26,8 miliardy korun. Údaj o objemu prostředků poskytnutých klientům nebyl ještě uváděn, ale lze odhadnout, že se mohlo jednat zhruba o tři miliardy korun.
V roce 2012 dosáhl obrat členských firem asociace 130,6 miliardy a do financování svých klientů měly zapojeno 16,6 miliardy korun.
Oba ukazatele se tak během poměrně krátké doby dostaly zhruba na pětinásobek původních hodnot.
Je ovšem třeba říci, že poměrně nerovnoměrně, s rokem 2009 jako hlubokým předělem. Zatímco ke stále rekordnímu výsledku v podobě téměř 134 miliard korun v roce 2008 spěl faktoringový trh dvouciferným meziročním růstem, z výrazného propadu zaznamenaného v roce 2009 se dosud ještě zcela nezotavil. V roce 2012 firmy sdružené v Asociaci faktoringových společností totiž vykázaly celkový objem faktoringových transakcí ve výši 131 miliard korun, což bylo v porovnání s předchozím rokem o pouhé 1,9 procenta více. Nelze ovšem pominout, že v loňském roce dvě společnosti ukončily na základě strategického rozhodnutí svých akcionářů v Česku činnost. Dosažený obrat tak představuje stále celkem slušný výsledek, neboť znamená, že v prostředí ekonomického poklesu byl v podstatě kompenzován odchod firem, které ještě v roce 2011 dosáhly v součtu tržního podílu kolem osmi procent.
NENAPLNĚNÉ OČEKÁVÁNÍ Je tedy nepochybné, že z krátkodobého hlediska má ekonomická situace v Česku na další vývoj faktoringového trhu rozhodující vliv. Nyní je již zřejmé, že neplatí bez výjimky očekávání vzniklá na základě zahraničních zkušeností.
Podle nich by zhoršený ekonomický vývoj měl naopak přinést poskytovatelům alternativního financování, mezi které faktoringové společnosti patří, zvýšený zájem o čerpání zdrojů na základě jimi nabízených produktů na úkor těch, které nabízejí banky.
V malé ekonomice jako ta naše se výrazný pokles ekonomické aktivity provázený omezením investic a nižší spotřebou státního i soukromého sektoru musel projevit sníženou poptávkou po cizích zdrojích, která postihla všechny formy úvěrování, tedy i ty alternativní. Na druhou stranu lze konstatovat, že krize nevyvolala ve faktoringové komunitě žádné zásadnější otřesy, např. v oblasti rizik, a zmíněné odchody z trhu s ekonomickým vývojem v Česku bezprostředně nesouvisely. ČEKÁNÍ NA RŮST Pro nejbližší období tak lze očekávat, že faktoringový trh se může vrátit k dynamickému růstu, který pro něj byl typický do roku 2009. Zásadní podmínkou ovšem je, aby znovu začala růst celá ekonomika. Potvrzují to i výsledky členů AFS za první pololetí letošního roku. Zvýšení objemu faktoringových transakcí o pouhé 1,6 procenta v porovnání se stejným obdobím roku 2012 se blíží stagnaci.
V rostoucí ekonomice se potom opět projeví i to, že český faktoringový trh není ještě zcela nasycen. Tzv. penetrace trhu se ve faktoringu posuzuje jako poměr objemu postoupených pohledávek k hrubému domácímu produktu v konkrétním roce. Zatímco v Česku dosáhl tento ukazatel loni hodnoty 3,41 procenta, ve většině západoevropských zemí s delší faktoringovou historií se zmíněný poměr pohybuje kolem deseti procent.
Dalo by se tedy říci, že v krátkodobém horizontu faktoringové financování a ti, kdo jej poskytují, vyčkávají v celkem konsolidovaném stavu návratu ekonomického růstu, který by měl zvýšit zájem o externí financování a tím i o úvěrové produkty obecně. Vývoj na Západě naznačuje, že i z dlouhodobého hlediska jsou vyhlídky tohoto produktu příznivé a že rozhodně není přežitý, přestože jeho kořeny sahají až do středověku a ve své moderní podobě začal být v Evropě využíván krátce po 2. světové válce.
Zvyšující se míra regulace, která v posledních letech stále více poznamenává fungování bankovního sektoru, přináší totiž pro faktoring příležitost a hrozbu současně. Hrozbu proto, že faktoringové společnosti jsou často součástí bankovních skupin, a nepřímo tak na ně dopadají regulatorní opatření týkající se jejich mateřských bank. To automaticky znamená zvýšené nároky na administrativu, jež vedou k růstu nákladů a omezování flexibility, která byla pro faktoring vždy typická.
Současně se zvyšuje pravděpodobnost, že sama faktoringová činnost bude předmětem přímé regulace i v těch státech, kde zatím regulovaná není (Česko patří mezi ně) díky nadnárodním tendencím zabránit tzv. regulatorní arbitráži (přesun činností z regulovaných subjektů, např. bank, do účelově zakládaných entit, které regulaci nepodléhají).
Nové příležitosti naopak může faktoringu přinést to, co je pro něj typické: postoupené pohledávky dávají vysokou míru kontroly nad aktivem, které zajišťuje poskytnuté financování. Což se bude postupně odrážet v nižších požadavcích na kapitál, jež v bankovnictví hrají stále větší roli.
O autorovi| ředitel ČSOB Factoring
