Celý podtitul:
Po smrti patriarchy Edwarda Kennedyho postrádá prominentní rodina osobnost, jež by dokázala hýbat s osudy Ameriky
Jak se v praxi projevuje opravdu velký politický vliv? Na posledních činech před pár dny zesnulého demokratického senátora Edwarda Kennedyho to lze demonstrovat celkem snadno. Do loňského ledna byl Barack Obama jen mladý, zajímavý politik z Illinois, jenž měl sice ambice stát se americkým prezidentem, ale šance, že se tak stane, nebyla veliká. Poté, co Obamu podpořil „Ted“ Kennedy, dosud vyrovnaný boj v primárkách s Hillary Clintonovou se naklonil na stranu kandidáta černé pleti. Zbytek už je historie. A konstatování, že bez Kennedyho přispění by dnes v USA vládl někdo jiný, není žádná nadsázka.
Příklad druhý: Když se nyní Obama snaží v Kongresu prosadit rozsáhlou reformu zdravotní péče, naráží na problémy, debata vázne. Proč? Chybí mu šikovný a velezkušený vyjednavač Kennedy. Dokud to senátorovi z Massachusetts ještě dovolovalo zdraví, intenzivně na reformě pracoval a prezidentovým lidem všemožně pomáhal. Vždyť to bylo jeho životní téma, k němuž podklady shromažďoval desítky let. Bude mít Obama sílu bez něj změny uskutečnit?
Těžko odhadovat. Téměř jisté však je, že z početné rodiny Kennedyových, jejíž členové psali americkou historii posledních šedesát let, za nitky vrcholné politiky ve Washingtonu v dohledné době nikdo tahat nebude. Skončila tak éra jedné mocné dynastie?
TŘI ZE ČTYŘ
Otec bratří Kennedyových Joe, milionář, jenž začínal jako pašerák alkoholu, než se z něj stal ctihodný byznysmen, vychovával svých devět dětí tvrdě a vedl je k cílům nejvyšším. „Od táty jsme se naučili jednu zásadní věc: Počítá se jen vítězství, žádné druhé nebo třetí místo, existuje pouze výhra, výhra, výhra,“ vzpomínala jeho dcera Eunice Shriverová, která zemřela 11. srpna v požehnaném věku 88 let. Sám Joe Kennedy prý svým přátelům v době, kdy jeho synové byli ještě chlapci, tvrdil, že všichni jednou budou kandidovat na prezidenta. To ovšem nemohl tušit, že nejstarší syn Joe jako válečný pilot zahyne nad kanálem La Manche. Zbylí tři ze čtyř tak skutečně učinili: JFK vítězně, bohužel se smutným koncem v Dallasu, Roberta před dobytím Bílého domu zastavil v roce 1968 atentátník a jen Ted k němu měl poměrně daleko, i když se rovněž pokusil – v jeho případě – o nemožné. Přitom zpočátku držel všechny trumfy v ruce.
Když byl v listopadu 1960 zvolen JFK prezidentem USA, musel rezignovat na své křeslo v Senátu. Následovalo mírně řečeno netradiční řešení, jak neztratit uvolněný mandát. Patriarcha Joe tehdy nekompromisně zavelel: „Jackovo křeslo – samozřejmě – připadne jednomu z jeho bratrů.“ Volba padla na benjamínka Teddyho, kterému v té době bylo pouhých 28 let, a tudíž si na vstup do Senátu musel ještě dva roky počkat. To ale nebyl problém – do horní komory Kongresu rodina „dosadila“ na zásah guvernéra Johnova kamaráda z Harvardu, který držel Teddymu místečko teplé až do roku 1962. Pak nejmladší z bratrů Kennedyových již „řádně“ a ve volbách mandát získal. Tak to dřív prostě chodilo…
Kariéru vydlážděnou směrem k Oválné pracovně si Edward Kennedy zkazil sám, když při osudové autohavárii 18. července 1969 v zátoce Chappaquiddick zahynula jeho spolujezdkyně Mary Jo Kopechneová. Údajně opilý Kennedy policii přivolal až s několikahodinovým zpožděním, později dostal za opuštění místa nehody podmínku. Tím měla jeho politická kariéra skončit, leč nestalo se. Každopádně Teddy od té doby vlastně „jen“ napravoval smrtelný hřích. Zdá se, že úspěšně, pokud lze soudit z reakcí politiků a známých po jeho smrti. V roce 1980 sice do klání o prezidentský post vstoupil, ale v demokratických primárkách jej porazil Jimmy Carter. Pak už se soustředil na neméně důležitou a velmi úspěšnou práci v Senátu, kde pobyl dlouhých 47 let.
KENNEDY NEZNAMENÁ VÝHRU
Bude se historie opakovat a získá Edwardovo křeslo v Senátu někdo z další generace rodiny? Možná, ale nikdo se do toho zrovna nehrne. Politického talentu jaksi ubylo, charismatu a výřečnosti se nedostává v tak hojné míře a jsou i jiné možnosti, jak se společensky etablovat.
Nejčastějším jménem, které se v této souvislosti skloňuje, je Joseph Kennedy – nejstarší syn Roberta Kennedyho. V minulosti sloužil jako kongresman za stát Massachusetts, nyní ale šéfuje neziskové organizaci Citizens Energy Corp. Dříve uvažoval o kandidatuře na guvernéra státu Massachusetts, pak si to však vždy rozmyslel – mimo jiné i tehdy, kdy o něm jeho exmanželka napsala nepříliš lichotivou knihu.
Demokratická strana si nicméně uvědomuje hlubokou náklonnost, kterou mnozí Američané ke Kennedyům cítí, a mohla by na Josepha naléhat, aby se o křeslo svého strýce ucházel, míní agentura Reuters.
Dalším, kdo by mohl zesnulého Kennedyho nahradit, je jeho syn Patrick, jenž je kongresmanem za stát Rhode Island. Vstup to Senátu by mu ale mohly zkomplikovat nedávné problémy kolem závislosti na lécích proti bolesti.
Za posledních 62 let jen dva roky nebyl členem Kongresu za Massachusetts někdo z Kennedyů. Nyní reálně hrozí, že je tento rekordní štafetový běh u konce. Pozorovatelé z Chicaga však tvrdí, že Chris Kennedy, osmé dítě Roberta Kennedyho, by se v roce 2010 mohl pokusit o kandidaturu do Senátu za stát Illinois, a zaplnit tak senátorský post po současném prezidentovi. Pokud by mu pomáhali Obamovi spolupracovníci, což je pravděpodobné, určitě by měl slušnou šanci.
Jméno Kennedy – kupodivu – ne vždy znamená automatickou výhru ve volbách. Přesvědčit se o tom mohly dvě ženy z klanu, jež o politické funkce v posledních letech marně usilovaly. Kathleen Kennedyová Townsendová, nejstarší dcera Roberta Kennedyho, v roce 2002 neúspěšně kandidovala na guvernérku Marylandu. Caroline Kennedyová, dcera Johna Kennedyho, zase nedávno prohrála boj o senátorské křeslo za stát New York uvolněné Hillary Clintonovou.
ZTRACENÁ GENERACE?
Názory na politickou a vlivovou budoucnost klanu se různí. „Myslím, že to je konec,“ říká někdejší redaktor deníku Washington Post Ben Bradlee, bývalý blízký spojenec JFK. „Už tam nikdo nezbyl,“ dodává s poukazem na generaci dětí JFK, Roberta, Edwarda a dalších. „Je tam stejný duch v různých podobách,“ nesouhlasí s ním bývalý senátor za Pensylvanii a přítel rodiny Harris Wofford.
Politoložka Wendy Schillerová z Brown University se rovněž o budoucnost Kennedyových nebojí. Dle ní se řada členů rodiny angažuje v občanské sféře, jen netouží být volena do veřejných funkcí. „Pokračují v odkazu novými způsoby a rozšiřují ho,“ dodává Schillerová.
„Pozvolna se vytratit: to čeká tuhle dynastii,“ věští skepticky Thomas Whalen, politický historik z Boston University. Whalen nabízí příměr v osudu kdysi mocné rodiny Lodgeů, kterým sami Kennedyovi pomohli do zapomnění poté, co v roce 1952 porazil JFK v boji o Senát Henryho Cabota Lodgea Jr.
Asi nelze očekávat, že o Kennedyových už nikdy neuslyšíme. Na to jsou příliš slavní, příliš rozvětvení, příliš schopní konat velké skutky i dopouštět se velkých chyb. Bude ale zřejmě nutné do budoucna akceptovat skutečnost, že se rodina Kennedyových po smrti svého patriarchy Edwarda postupně přemění v skupinu sice bohatých, ale jinak relativně „normálních“ občanů, jejichž soukromí již nebude veřejným majetkem Ameriky.
