Recese urychlila přesun moci od mužů k ženám
Éra mužské dominance končí. S tímto smělým tvrzením přišel nedávno americký časopis Foreign Policy (FP). Argumentů snesl mnoho – některé z nich vážné, jiné spíše úsměvné. Třeba ten, že Island v důsedku krize zatočil s mužskou elitou a za premiéra si poprvé v historii zvolil ženu. Ta se navíc otevřeně hlásí k lesbické orientaci. Šéfka islandské kapitálové společnosti zaměřené na ženy Halla Tómasdóttirová to považovala za zcela rozumnou odpověď na „konkurenci penisů“ v investičním bankovnictví ovládaném muži. „Devadesát devět procent chlapů ve vedoucích funkcích navštěvovalo stejné školy, řídilo stejná auta, nosilo stejné obleky a mělo totožné postoje. Dostali nás do této situace – a užili si přitom spoustu legrace,“ uvedla Tómasdóttirová pro německý Der Spiegel. Brzy poté se však podobnou cestou jako Island vydala i dluhy sužovaná Litva. Lidé si v prezidentských volbách rovněž poprvé v dějinách země vybrali ženu – Dalii Grybauskaitéovou. Zkušenou ekonomku a majitelku černého pásu v karate. V den, kdy zvítězila, přinesl hlavní vilniuský deník na první straně článek s titulkem: „Litva se rozhodla: Zemi spasí žena.“ A tady už možná leckdo zpozorní.
Osudný úder
Svět zažívá klidný posun moci od mužů k ženám již dlouhá léta. Světová recese však tento evoluční vývoj zřejmě změnila v revoluci. Dle FP bude důsledkem nejen osudný úder mužskému klubu nazývanému „finanční kapitalismus“, který dostal svět do nynější ekonomické katastrofy, ale i hromadná krize mnoha milionů pracujících mužů po celé planetě. Nepopiratelným argumentem pro toto tvrzení je neuvěřitelně disproporční dopad současné krize na mužskou populaci.
Dle amerického Úřadu pro pracovní statistiku jde více než 80 procent zrušených pracovních míst od listopadu 2008 na vrub mužů. A podobné číslo platí i pro Evropu. Do konce roku se očekává, že globální recese připraví o práci celosvětově 28 milionů mužů. Recese přitom jen přisypává sůl do bolestivé rány, kterou způsobila globalizace. Například v USA je ohroženo outsourcingem 28 až 42 milionů pracovních míst, odhaduje Alan Blinder z Princetonské univerzity. Muži navíc zůstávají pozadu v získávání vzdělání, nezbytného pro úspěch ve znalostních ekonomikách, jež by měly vládnout světu po překonání recese. V blízké budoucnosti bude činit poměr absolventů amerických univerzit tři ku dvěma ve prospěch žen. Podobně nerovnoměrný výhled platí i pro zbytek rozvinutého světa.
Spása od kolegů
Je nepochybné, že to byli zejména „machové“ z finančního odvětví, kteří vytvořili podmínky pro globální hospodářský kolaps. Stejně je pravdou, že jim kryli záda jejich mužští kolegové ze státní exekutivy. Jejich politika, ať už vědomě, či nevědomě, uměle „machismus“ podporovala. Příkladem může být státem přifukovaná bublina ve stavebnictví v USA. Vzkvétající odvětví v nich vytvářelo poměrně dobře placené pozice pro relativně málo vzdělané muže. Ti tvořili až 97,5 procenta pracovní síly a přišli si v průměru na 814 dolarů týdně. Ve srovnání se zaměstnáními, v nichž dominovaly ženy – zdravotní péče či maloobchod – to znamenalo mnohem více peněz. Úřad pro pracovní statistiku tvrdí, že bublina vytvořila v rezidenční výstavbě tři miliony pracovních míst, které by jinak nevznikly. Podobně tomu bylo v dalších oborech s pánskou dominantou. Tyto slušné výdělky umožnily mužům zachovat si nad ženami převahu.
Stavební bublina je přitom poslední z řady snah podpořit muže. Tou nejsilnější byl Nový úděl, připomíná historička Gwendolyn Minková. V době vrcholící Velké hospodářské krize v roce 1933 bylo bez práce patnáct milionů Američanů, z nichž tři čtvrtiny představovali muži. To podrývalo zažitý model rodiny, v níž byl muž živitelem, a vytvářelo tlak, aby se vše vrátilo k původnímu schématu. Proto byl Nový úděl zacílen na vytváření pracovních příležitostí pro muže a ženy byly odříznuty od pracovního trhu tím, že zůstávaly doma. Něco podobného dnes již zřejmě nehrozí. Svědčí o tom i prohlášení prezidenta Baracka Obamy, který letos listu New York Times řekl, že pracovní místa ve stavebnictví a průmyslové výrobě sice zcela nezmizí , ale budou představovat jen menší procento z celé ekonomiky. Výsledkem dle něho bude, že se „ženy stanou stejnými hlavními živitelkami rodin, jako jsou dnes muži, pokud ne ještě většími“.
Adaptace, nebo rezistence?
K čemu tedy vlastně svět spěje? Muži se buď budou muset adaptovat na nové podmínky, nebo zaujmout obranný postoj. V prvním případě budou muset přijmout ženy jako rovnocenné partnery a přizpůsobit se nové kultuře vztahů i rovnostářskému uspořádání. To samozřejmě neznamená, že se všichni muži na Západě změní v metrosexuály, sníží se sledovanost fotbalových zápasů a spotřeba piva se propadne. Ekonomka Betsey Stevensonová popsala úpadek klasického pojetí manželství, v němž se muž zaměřuje na práci a žena se stará o děti, ve prospěch „konzumních“ párů. V nich oba partneři přispívají stejnou měrou do rodinného rozpočtu a společně se pak rozhodují, jak užívat své životy.
Druhou možností je rezistence. Muži se mohou rozhodnout, že budou bojovat proti úpadku „macha“. Pravděpodobně tím však jen oddálí silný historický trend.
Může se však také stát, že výběr mezi adaptací a odporem způsobí geopolitické rozdělení. Zatímco se muži v Severní Americe a západní Evropě ve velké míře, nikoli však vždy s radostí, přizpůsobí novému pořádku, jejich kolegové v rozvíjejících se zemích východní a jižní Asie, nemluvě o Rusku a Číně, budou směřovat k ještě větší nerovnosti obou pohlaví. Již dnes jde přitom o místa, kde se ženy potýkají s brutálním domácím útiskem.
Tvrdit, že éra mužské dominance končí, a argumentovat přitom islandským příkladem, je stejně odvážné, jako se domnívat, že ze světa zmizel rasismus, a poukazovat přitom na zvolení Baracka Obamy americkým prezidentem. Ke konfliktům, jejichž svědky jsme byli v minulosti a jež zažívame i nyní, však bezesporu přibyl další, neméně silný. Nejde o spor ideologií, geopolitické války či střet civilizací, ale o souboj pohlaví. Jeho bitevním polem budou lidská srdce a mysl. Můžeme očekávat jiskřivý, nerovný a pravděpodobně bolestný přerod, pro jehož výsledek zatím neexistuje precedens.
