Země pod Olympem musí urychlit reformy
Řecko bylo jedinou zemí Evropské unie, která nesplnila přísná finančně rozpočtová kritéria Maastrichtské smlouvy, a nemohlo proto od prvního ledna 1999 zavést jednotnou měnu euro. Premiér Kostas Simitis, jehož strana minulý týden těsně zvítězila v předčasných parlamentních volbách, si ale může být téměř jistý, že brána eurozóny se otevře už na počátku příštího roku. Athény si tak vyberou „odměnu za promyšlenou hospodářskou politiku, díky níž se za poslední necelé dva roky podařilo snížit veřejný dluh a inflaci. „Řecko je na velice dobré cestě do hospodářské a měnové unie, napsali experti Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) už ve své podzimní analýze. Země v období 1996–1999 zvyšovala svůj hrubý domácí produkt o průměrných 3,2 procenta, tedy výrazně nad celkovým ukazatelem Evropské unie. Schodek veřejných financí se podařilo stlačit z 9,8 na loňských 1,4 procenta hrubého domácího produktu. Úrokové sazby jsou na nejnižší úrovni za posledních třiatřicet let, ale pořád asi o osm procentních bodů vyšší než v eurozóně. Stát musí prodávat. Premiér Kostas Simitis, který minulou středu výrazně omladil svůj předchozí (a dost přestárlý) kabinet, si je ale vědom toho, že nejchudší země Evropské unie musí v nadcházejících letech hodně přidat, zejména ve strukturálních reformách. „Vládnoucí strana je dosud uskutečňovala jenom polovičatě, uvedla analytička Miranda Xafaová ze společnosti Salomon Smith Barney pro agenturu Bloomberg. Řečtí socialisté dosud prohlašovali, že takové perly jako telekomunikační operátor OTE, letecká společnost Olympic Airways, elektrárny a vodárny musejí alespoň z 51 procent zůstat státním majetkem. Ale západní tisk s odvoláním na „spolehlivé vládní zdroje napsal, že po volbách tyto privatizační „prahy v Athénách brzy zmizí. Koneckonců, na to tlačí i Evropská komise, která naléhá, aby se ve zmíněných sektorech urychleně privatizovalo. „Pro Řecko bude alfou a omegou prakticky totéž, co pro kandidátské země ze střední a východní Evropy. Vzhledem k tomu, že je členem EU skoro dvacet let, je to poněkud paradoxní, uvedl pro týdeník EURO český velvyslanec v Athénách Vladimír Zavázal. Hlavním problémem zůstává podle expertů prodej státních telekomunikací, jejichž vedení je neustále terčem kritiky kvůli těsným vazbám na vládní struktury. Sociální tlaky. Rychlejší privatizace ve sféře veřejných služeb a větší otevřenost vůči zahraniční konkurenci však není to jediné, s čím se musí staronová vláda vypořádat. K bolavému, dlouho neléčenému zubu analytici přirovnávají řecký systém sociálního pojištění, jež patří k nejzadluženějším v hospodářsky vyspělém světě. „Pokud vláda nesní–ží vyplácené důchody a dávky, nezavede soukromé penzijní plány, riskuje, že schodek sociálního systému se během jedné generace vyšplhá až na patnáct procent hrubého domácího produktu, napsala agentura Bloomberg s odvoláním na západní analytiky. Jeden z nich – Simon Hayley ze společnosti Ideaglobal.com – upozorňuje, že bude–li Řecko s reformou sociálního systému dále otálet, investoři se tam nepohrnou, neboť firmy budou muset odvádět stále vyšší daně, aby stát unesl rostoucí sociální zátěž. Athény ale ještě donedávna naříkaly, že změny nelze výrazně urychlit. Vše prý brzdí silné odbory, které poukazují mimo jiné na vysokou nezaměstnanost přesahující v celostátním průměru deset procent. Chudý kout unie. Když se Řecko v roce 1981 stalo členem tehdejších Evropských společenství, asi jen málokdo si představoval, jak dlouho potrvá sbližování tamní ekonomiky se zbytkem západní Evropy. „Tehdy na tom byli Řekové hospodářsky mnohem hůř než nyní my, soudí velvyslanec Zavázal. Jenže pro rozhodnutí přijmout tuto balkánskou zemi do bruselské „rodiny tehdy mluvily politické důvody. Západní Evropě připadalo po pádu vojenské diktatury v Řecku zcela logické podpořit demokratické změny rychlým přijetím země do Společenství. „Proto se ani vyjednávání o vstupu netáhla tolik jako dnes s kandidátskými zeměmi ze střední a východní Evropy, připomíná český ambasador. Dodnes je pro řadu členských zemí patnáctky Řecko oním „kamínkem v botě , nepříjemně tlačícím celou unii. „Řecko je vnímáno jako jediná země, jíž vydatná finanční podpora z bruselské pokladny nepomohla, poznamenal Jan Stankovsky z Rakouského ústavu pro hospodářský výzkum. Pravým opakem je Irsko, dnes jedna z nejvyspělejších zemí patnáctky. Přitom ani ono, podobně jako Portugalsko a Španělsko, na tom v době vstupu do ES nebylo ekonomicky o mnoho lépe. Na mapě je Řecko dodnes označeno jako země, jejíž HDP na obyvatele je nižší než 75 procent z průměru unie. Podle statistik OECD činil řecký ukazatel v roce 1998 podle parity kupní síly 14 tisíc dolarů ve srovnání s českými 12 703 dolarů. Portugalsko vykázalo 15 444 dolarů a Španělsko ještě o tisíc dolarů více.
