Recidiva zastydlého merkantilismu obchází západní svět už pár let a není divu, že rozkvétá i uvnitř Evropské unie – třeba v absurdních požadavcích na odměňování řidičů kamionů podle pravidel zemí, kterými projíždějí.
Tento byrokratický nesmysl a projev ekonomické nekompetence, jímž se zabýváme v tomto článku, je jen jedním z mnoha dokladů toho, jak současná politika není schopna přiznat zdroj objektivně existujících problémů a hledá řešení, která se neomylně míjejí účinkem a vytvářejí problémy další a mnohdy ještě větší.
Odborář nepochopí
Lze do určité míry pochopit, když členské státy využívají ustanovení evropských směrnic, podle nichž mají mít zahraniční zaměstnanci zahraničních firem na jejich území stejné minimální standardy ohodnocení jako místní lidé. On by takový tunel, který kope Metrostav ve Švédsku, byl asi lacinější, kdyby tomu tak nebylo. Švédský stát by za ušetřené peníze mohl vytvořit lepší pracovní místa pro Švédy, ale to se odborářům těžko vysvětluje a dopad na švédskou ekonomiku v těchto případech není nijak znatelný.
S kamiony je to trochu jinak. To, co prosazují nyní Němci a Francouzi, tedy vyšší mzdy pro východní řidiče kamionů, je ekonomickou absurditou. Dálková silniční doprava je oběhovým cévním systémem, jehož srdce leží právě mezi Mnichovem a Hamburkem. Jsou to subdodavatelé německých finálních výrobců, často dceřiné firmy německých a francouzských holdingů, kdo ty kamiony nakládá. V opačném směru pak cestuje především spotřební zboží vyrobené na Západě.
Přečtěte si další komentáře autora:
Fiktivní konec Dalíků v Čechách
Zdražení dopravních služeb ve jménu ochrany domácího trhu práce tak může vést jedině ke zvýšení nákladů finalizujících firem a snížení jejich ziskovosti, schopnosti inovovat a investovat, tedy vytvářet nová pracovní místa. Biti pak samozřejmě budou východoevropští speditéři, kteří o část navýšených nákladů budou muset pokrátit své marže a oslabí se jejich konkurenceschopnost.
Nutno podotknout, že sledování toho, kde má šofér dostávat německou minimální mzdu, kde francouzskou či belgickou, si vyžádá možná náklady vyšší, než budou ty na navýšení mezd. Poškodí to všechny a nikomu to nic nepřinese. Tak to ve svém důsledku ale chodí u všech merkantilistických rozhodnutí.
Až po zapracování
Život společnosti nicméně není jenom o ekonomice a volný pohyb služeb je svým způsobem součástí společného trhu stejně jako principu volného pohybu osob, který leží mnoha lidem v Evropě v žaludku, protože byl po rozšíření Unie zaměněn z velké části za sociální turistiku.
Asi nikomu ve starých zemích nevadí, když k nim přijíždějí vysoce kvalifikovaní dělníci a experti, kteří v jejich zemích kvůli stárnoucí populaci čím dál více chybějí. Problém je s málo kvalifikovanou nebo zcela nekvalifikovanou pracovní silou s vysokými nároky na dávky z již tak přetížených sociálních systémů. Jednoduché a funkční řešení, s kterým v předbrexitové době přišli Britové, tedy aby příchozím vznikl nárok na dávky teprve poté, co se na financování sociálního systému budou sami nějaký čas podílet, byl odmítnut i za přispění české vlády.
Přitom je to evidentně spravedlivé a efektivní řešení nejen volného pohybu mezi zeměmi EU, ale i migrační krize, v níž skuteční uprchlíci před válečnými konflikty jsou jen zlomkem celého problému. Výdobytky sociálního státu jsou však fetišem, s nímž v Evropě rozum pohnout nemůže. A tak naši Evropané dál pojedou v protisměru a budou se divit, že jim permanentně hrozí srážka s realitou.
Dále čtěte:
Zdražíme. Dopravci reagují na minimální mzdu ve Francii
Česko má jednu z nejnižších minimálních mezd v EU
