Návrat z Hongkongu se měl o měsíc protáhnout
The fun is back! Hlásá jeden z plakátů hongkongské letecké společnosti Cathay Pacific. Po explozi sopky na Islandu dostal reklamní pouták sarkastický přídech. Z Hongkongu jsem měla odlétat do Prahy přes Frankfurt v neděli 18. dubna. Letadlo Cathay Pacific mělo dle plánu odstartovat několik minut před půlnocí. Již brzy ráno však bylo na internetových stránkách společnosti oznámeno, že let byl stejně jako ty ostatní do Evropy zrušen. Instrukce pro cestující Cathay Pacific zněly jasně: nejezděte na letiště, další informace se dozvíte na telefonické informační lince, zastoupení v centru Hongkongu je v neděli zavřené.
Zmáčkněte jedničku
Kdo měl štěstí a výdrž se po několika marných pokusech na informační linku dovolal. A následovala zábavná hra s tlačítky. „Pro informace v angličtině zmáčkněte jedničku, pro informace v čínštině dvojku, pro informace v kantonštině trojku,“ navigoval ženský hlas. Poté následovalo další rozřazování. Po pěti minutách mačkání tlačítek jsem se z automatické nahrávky dozvěděla, co dělat při ztrátě zavazadla. Vydala jsem se proto na letiště.
Pasažérů, kteří neuposlechli rad na internetu, byly tisíce. Nejpočetnější zástupy se shromáždily právě před Cathay Pacific, který spojuje Hongkong s Frankfurtem, Londýnem, Amsterdamem, Římem, Paříží a Milánem. Další stovky lidí polehávali ve spacácích na zemi. Fronty cestujících musela na letišti hlídat policie. Unavené lidi, kteří stáli dlouhé hodiny, totiž značně rozhořčil jakýkoli náznak předbíhání. Na zaměstnancích leteckých společností bylo zase znát, že je neustále se opakující dotazy na lety do Evropy vysilují.
Po několika hodinách jsem se konečně dostala na řadu. Náhradní termín návratu do Prahy byl 18. května. Z evropských letišť, kam Cathay Pacific létá, si mohli cestující vyměnit let zdarma do kterékoli destinace. Háček však byl v tom, že jediné letiště v provozu bylo v Římě. Do Itálie proto chtěli přesměrovat své lety všichni cestující, kterým byl let do Evropy zrušen. Uspět bylo prakticky nemožné, pokud měl dotyčný cestovat v ekonomické třídě. Chtěla jsem proto letenku vyměnit do byznys třídy s tím, že rozdíl doplatím. To však nešlo. Jediným řešením, které by mi umožnilo dřívější návrat, bylo koupit si novou letenku do byznys třídy do Říma. Za zpáteční lístek v této kategorii z Prahy do Hongkongu se platí zhruba 60 tisíc korun. Jednosměrná cesta do Říma by přišla na 120 tisíc korun. Takovou částku mohl z cestujících vydat jen málokdo.
Nejdřív v květnu
Kdo neuspěl u společnosti, s níž měl původně letět do Evropy, zkoušel štěstí u dalších přepravců. U přepážky zazníval neustále se opakující dotaz: Máte nějaký spoj do Evropy? Kamkoli! A přicházela stále stejná odpověď: ne, nejdřív v květnu. Na řadu proto přicházely alternativní způsoby dopravy, které by návrat domů aspoň částečně zkrátily. Obyvatelé jižní Evropy byli ochotni se z Hongkongu dopravit přes Dubaj do Casablanky a odsud lodí do Španělska. Pro Čechy přicházela v úvahu cesta letadlem do Moskvy a z ní vlakem do Prahy. V případě, že již bude Moskva obsazená, bylo možné využít transsibiřské magistrály z Pekingu.
Když jsem obešla téměř všechny zástupce leteckých společností na hongkongském letišti, zbývala mi poslední možnost – zeptat se v letecké společnosti Thai Airways, s níž se lze dostat do Říma. Do Bangkoku kvůli demonstracím nyní mnoho turistů nejezdí. Lidí, kteří se chtěli dostat do Evropy a jež neodradilo varování před cestou do Bangkoku, bylo víc. A tedy další fronta. Čekání se však tentokrát vyplatilo. Za zhruba dvacet tisíc korun – cenu zpáteční letenky s Cathay Pacific do Prahy – jsem sehnala na druhý den letenku z Hongkongu přes Bangkok do Říma. Pocit euforie po šesti hodinách strávených na letišti se nedostavil.
Na komplikovanou situaci na letišti okamžitě zareagovaly hongkongské hotely a zvedly ceny. Běžné bylo zdražení o 50 procent. Z Evropy však začaly přicházet optimističtější zprávy. V pondělí 19. dubna jsem proto šla znovu zkusit možnost vrátit se do Prahy se společností Cathay Pacific. V takovém případě bych vrátila letenku s Thai. Společnost sídlí ve čtvrti Kawloon, v moderní budově Harbour City. Spodní patra obsadily luxusní značky – například Louis Vuitton, Chanel, Dior, Fendi, Tod’s či Prada. V osmnáctém patře je kancelář Cathay Pacific. Příchozí si nejprve vyzvedne lístek s pořadovým číslem a čeká. Během hodiny je odbaveno zhruba dvacet lidí. Každý zkouší různé možnosti, jak se přiblížit cílové destinaci v Evropě.
Cathay nebo Starbucks?
Pocity zmaru střídá ironický humor. „Kdy odlétáte?“ ptá se jeden z čekajících. „Dvacátého čtvrtého,“ zní odpověď. „Ale května,“ dodává cestující, který odchází od přepážky. Pokud někdo těžil z výbuchu islandské sopky, pak je to pobočka Starbucks v Harbour City. Právě sem proudí zástupy čekajících cizinců pro kávu a vodu. Pochopila jsem, proč mi strážník v přízemí objektu, kterého jsem se zeptala, kde je kancelář Cathay Pacific, odpověděl dotazem, zda hledám Starbucks.
Po dvou hodinách v kanceláři letecké společnosti jsem se dostala na řadu. Dostat se do letadla do Říma? Nepřipadá v úvahu. Předpokládaný návrat do Prahy? Nejdřív 18. května. Budete posilovat lety do Evropy, až se otevřou letiště? Nevíme. Je rozhodnuto. Večer odlétám s thajskými aerolinkami do Itálie přes Bangkok. Cestuji ještě s dalšími třemi českými podnikateli, kteří přijeli do Hongkongu na mezinárodní elektronický veletrh, jenž patří mezi největší na světě. Brzký návrat domů jdeme oslavit do jedné z restaurací v Harbour City – Crystal Jade La Mian Xiao Long Bao – která je zařazená do kategorie Michelin Bib. Připíjíme si vínem. To v Hongkongu patří mezi luxusní zboží. A exkluzivní jsou i ceny. Průměrná láhev přijde přibližně na šest set korun. Víno si v restauraci již dlouho nikdo neobjednal a číšník má práci, aby láhev vůbec otevřel.
Večer 19. dubna odlétáme z Hongkongu a následující den brzy ráno přistáváme v Římě. Italské letiště, které i po výbuchu sopky zůstalo jako jedno z mála v Evropě otevřené, se stalo dočasně centrem mezinárodní letecké dopravy. Hned po přistání bylo jasné, že na tuto situaci není Řím připraven. Zavazadel se dočkáme za tři čtvrtě hodiny, z toalet se vine zápach. Letištní hala praská ve švech. Získat informace, jak se dostat do Prahy nebo se k ní aspoň přiblížit, znamená vystát několik front.
Další týdny
Nejschůdnější se jeví letět do Vídně a z ní vlakem nebo autobusem domů. Letenka s Air Berlin přijde na 259 eur. Kdo se chce přepravit ještě týž den, zaplatí o 120 eur navíc. Vlaky z Říma kamkoli severně jsou zcela vyprodané na další dva dny. Kupuji tedy letenku do Vídně. Pak však přišla nečekaná zpráva z Prahy. Krátce po třetí hodině by mělo startovat letadlo Smart Wings přímo do Prahy. Prostřednictvím internetu si rezervuji letenku a vracím tu do Vídně. I s potvrzenou rezervací mi připadá nemožné dostat se týž den domů.
Ve frontě na odbavení z Říma jsou nejen Češi, ale i Rusové, Britové či Číňané. Pro všechny je Praha posunem na jejich cestě. Se Smart Wings letí i Češi, kteří se vracejí z dovolené na Maledivách. Z Říma by stihli již ranní let s českými aeroliniemi. Přestože prý bylo letadlo poloprázdné, v Římě nefungoval rezervační systém, a proto si nemohli koupit letenku. Několik minut po páté přistáváme v Praze.
V noci ve čtvrtek 22. dubna odletělo z Hongkongu po šesti dnech první letadlo do Frankfurtu. Internetové stránky Cathay Pacific nabádají cestující, aby v případě nepotvrzeného termínu odletu nejezdili na letiště. Přednost při přidělování termínů budou mít rodiny s dětmi do dvanácti let a britští studenti, kteří se zúčastní státních zkoušek. Ostatní musejí vyčkávat. Bude trvat týdny, než na všechny přijde řada.
