...Janem Berounem
Po zhruba desetileté pauze rozjela předloni v Česku znovu své služby známá detektivní agentura Pinkerton. Zaměřuje se na vyšetřování finančních podvodů, firemní kriminalitu a personální bezpečnost. „I když by to pro agenturu mohly být velmi lehce vydělané peníze, nevěrné manžele prostě nesledujeme,“ říká Jan Beroun, ředitel české pobočky Pinkerton a bývalý styčný důstojník Úřadu pro zahraniční styky a informace ve Spojených státech.
Pinkerton v Česku působil už v devadesátých letech. Co způsobilo tu desetiletou odmlku? Pinkerton se tehdy stal součástí švédské agentury Securitas, přenechal jí hlídací divizi a soustředil se jen na konzultační a vyšetřovací služby. Ty se pak pro Evropu zajišťovaly z Londýna. Dneska je samozřejmě výhodou i spojení se Securitas. Jako doplňkové služby můžeme našim klientům nabídnout Securitas a oni svým klientům naše.
Jaké pozice chcete na trhu dosáhnout? Naším cílem je na českém trhu pevně zakotvit a nabízet služby tak, abychom dostáli principům, na nichž firma celosvětově funguje. Nikdy nebudeme moci co do velikosti konkurovat bezpečnostním agenturám s hlídacími službami, které mají několik tisíc zaměstnanců.
O oživení agentury se začalo mluvit v dubnu 2010, co se dělo od té doby? Agentura se v první fázi seznamovala s českým trhem a ověřovala podmínky pro úspěšné podnikání. Výsledkem je trvalé otevření kanceláře, která bude pokrývat i další středoevropské a východní země včetně Balkánu. Zvlášť v dnešní krizové době a při zaměření Pinkertonu na bezpečnostní otázky se příležitosti vysloveně nabízejí. Po těchto službách je poptávka.
Krize vám tedy spíše nahrává? Poptávka samozřejmě roste, ale také se snižuje množství peněz, které jsou klienti ochotni utratit. Na druhé straně je Pinkerton hodně zaměřen na globální partnery, jichž je v Česku i ve střední Evropě spousta. Včetně amerických firem, které si chtějí udržovat určitý standard služeb, jaký využívají ve světě. Vyhledávají služby a partnery, na něž jsou zvyklé. V tomhle byznysu jde hlavně o vzájemnou důvěru, a v tom může jméno Pinkerton pomoci. Soustředíme se samozřejmě i na místní a menší klienty. Další plus je, že firmě se daří získávat spolupracovníky, kteří jsou odborníky a dodrží standard, jejž má společnost nastavený.
Kde ty lidi berete? Třeba i z policie, z jiných detektivních agentur moc ne. Hledáme lidi, které známe osobně, nebo na něž dostaneme důvěryhodná doporučení. Víme, co umějí nebo neumějí, a musíme ověřit, jestli budou pracovat v souladu s našimi principy. Důležitou součástí našeho portfolia je i personální bezpečnost – prověřování zaměstnanců před nástupem, během pracovního poměru, jestli nespolupracují s konkurencí. Tam jsou potřeba i základy psychologie.
Na co se zaměřujete při prověřování zaměstnanců pro klienta? Někde stačí prověření uvedených údajů, u jiných postů musíte zjišťovat, jak je na tom ten člověk majetkově a podobně. Jinak se prověřuje ten, kdo má dělat u pásu, nebo ten, kdo bude mít přístup do firemního účetnictví či k databázi informací. Dnes naší práci nahrávají otevřené zdroje, ale je-li to třeba, šetří se i v terénu.
Prověřování požaduje každá firma, která hledá ředitele? Firmy se začnou zajímat většinou v okamžiku, kdy přímo u nich nebo v jejich bezprostředním okolí dojde k nějakému problému. Bohužel platí, že dokud si na kamna nesáhnete, nevěříte, že pálí. Když se firmy soustředí na měření výsledku, prevence se do toho započítává těžko. V Česku se prověřování využívá výrazně méně než v zahraničí. Na Západě je ale také například daleko otevřenější legislativa.
Můžete srovnávat práci v oblasti bezpečnosti ve státní i soukromé sféře, v Česku i v zahraničí. Jak to vychází? Do státního bych se nerad pouštěl, už jsem z toho přece jen pryč. Pokud jde o soukromý sektor, na západ od nás má ta práce daleko jasnější pravidla. Pro bezpečnostní agentury je to jednodušší v tom, že pokud stát nemá potřebu nějaké informace vyloženě chránit, pak je agenturám poskytne. Agentury jsou zase citlivější a více zaměřené na dodržování pravidel hry. Mluvil jste o principech Pinkertonů, na čem jsou postaveny? Pinkerton se například oproti jinde běžné praxi ze zásady vyhýbá majetkovým a jiným sporům týkajícím se rodinných záležitostí. Nepouštíme se ani do nelegálních praktik, odposlouchávání a elektronické sledování si absolutně zapovídáme. Kupříkladu před odposlechem poskytujeme pasivní ochranu, ale do ofenzivy nejdeme. Vzájemné souvislosti otevřených databází na internetu, to je něco jiného. Ohromný zdroj informací je třeba Facebook. Spousta informací je veřejně dostupných, a kdo umí hledat, najde je.
