Kanadou v minulém týdnu zavedená víza vzbudila mnoho emočních vyjádření. Až by se chtělo říct, že těch pár tisíc turistů a obchodníků létajících ročně přes oceán za to ani nestojí. A už vůbec ne několik stovek Romů, hledajících údajný azyl pod ochranou javorového listu. Koneckonců – jiné státy s českými emigranty problém nehlásí, takže problém je spíš na straně benevolentního kanadského přístupu k imigrantům.
Autor: Profit
Skutečně? Každý stát má svoje problémy a měl by je také umět řešit. Naši poslanci se třeba při schůzích alespoň neperou, což nelze říct o jiných unijních státech Evropy. Takže na tom nejsme snad tak špatně. Kanadská víza jsou jenom takovým lakmusovým papírkem, jak se my, Češi, dokážeme se svými potížemi poprat.
Mlha do hodiny H
V pomyslném ringu jako první dostala zásah česká diplomacie. O zavedení víz prý věděla, ale až do hodiny „H“ mlžila. České turisty, cestovky i obchodníky mířící do Severní Ameriky tak nechala na holičkách až do poslední chvíle. I kanadská strana si ale musí přiznat jednu malou podpásovku. Vyhlášení víz s platností do 48 hodin v době největší turistické sezony není obranou proti romským imigrantům. Na střední škole by to dostalo automatické označení: „Je to pruda“. V řeči diplomatů jde ovšem o pouhý uvážený specifický krok.
Připoutaní Romové Dalším soupeřem v zápase o víza je domácí politika vůči Romům. I když k nim má většina společnosti odtažitý vztah, řešení nepřichází. A to je další věc, kterou lidé v cizině nechápou. Komunisté sebrali Romům v roce 1948 maringotky a přinutili je připoutat se k adrese trvalého bydliště. Před dvaceti lety se sice Československo osvobodilo od komunistických ideálů, Romům ale sametová revoluce ani vznik Česka řešení nepřinesly. Klaus: Máte, co jste chtěli**
Největší, i když nejspíš očekávanou porážkou, je pro nás spojenecký souboj Bruselu proti Kanadě. Unie se tváří rozpačitě a rozhodnutí posílá do budoucna s tím, že na podzim možná už tahle aféra nikoho moc zajímat nebude. To prezident a kritik Unie Václav Klaus mlčí významněji – jednou větou vzkázal Čechům: Máte, co jste chtěli. Teď za vás rozhoduje Brusel.
Je to pravda. Ale za Rakouska-Uherska za nás rozhodovali ve Vídni, ve čtyřicátých letech v Berlíně a potom na dlouho v Moskvě. Dnes je to možná Brusel, ale snad máme dost zkušeností, odvahy a síly, abychom ukázali i vlastní názor. Snad jej máme. I my můžeme nasadit rukavice a vstoupit do ringu. Kanadská víza kvůli útěku Romů z Česka ale dávají prostor k pochybám, jestli bojujeme za správnou stranu.
