Vysoká nezaměstnanost je trumfem Edmunda Stoibera
Tam, kde kdysi stála zeď, vyrůstá nový Berlín. Ani západní, ani východní. Hypermoderní centrum je symbolem jednotného města. Kampaň před nadcházejícími parlamentními volbami však naznačuje, že rozdíly přežívají. Mnoho východních Berlíňanů bude 22. září volit bývalé komunisty (PDS), v západní části jim nedá hlas téměř nikdo.
Gustav Adolf Horn je mužem nového Berlína. V současné době řídí makroekonomické oddělení berlínského Ústavu pro hospodářský výzkum (DIW). Přišel ze západního Německa, nyní bydlí za hranicemi metropole v Braniborsku, kde má za sousedy samé východní Němce. Vychází s nimi dobře a tvrdí, že celá bývalá NDR je na prahu hospodářského obratu k lepšímu.
Německo už však dávno není motorem evropské ekonomiky. Tamní hospodářský růst zaostává za Francií i Itálií, počet německých nezaměstnaných v srpnu překročil úroveň čtyř milionů. Významný ekonom Gustav Horn podobně jako celý DIW přicházejí s nekonvenčními – často „neněmeckými“ - recepty na německé neduhy. Horn žádá více veřejných výdajů, odmítá maastrichtské kritérium pro výši rozpočtového deficitu a nechce ani snižovat daně. Berlínský ústav proslul prosazováním expanzivní hospodářské politiky v celém Německu. „Máme hodně názorových protivníků,“ připouští s úsměvem šéf makroekonomického výzkumu v rozhovoru pro týdeník EURO.
Smutní akcionáři.
V berlínském DIW došli k závěru, že německou ekonomiku příliš dusí přísná měnová i fiskální opatření. Problém údajně není v nabídce, nýbrž poptávce. Německé podniky na mezinárodní scéně v tvrdé konkurenci obstojí, ale mají potíže. Potýkají se s pomalým růstem a nízkou spotřebou.
Hornův kolega Joachim Volz říká, že obyvatelé Německa ztratili důvěru v ekonomiku. Před časem se stali majiteli akcií řady firem, ať už díky privatizaci, jako v případě Deutsche Telekom, nebo výhodným nabídkám soukromých společností. Pro německé občany se tehdy otevřela vidina druhého pilíře úspor na stáří – vedle tradičního penzijního systému, který se dostával do stále větších finančních obtíží. Jenže po krizích na kapitálových trzích lidé zjistili, že akcie kýžené bohatství nepřinesou. V řadě případů se rodinné úspory naopak ztenčily. Volz zdůrazňuje, že právě to přispělo k omezování spotřebitelských výdajů.
Za výrazný impuls pro ekonomiku by Gustav Horn považoval vyšší veřejné investice do dopravní infrastruktury, vzdělání, životního prostředí. Svaz německého průmyslu (BDI) se k Hornovu receptu rozhodně nehlásí, protože se obává rozvolnění evropského Paktu stability a růstu, který stanovuje pravidla pro rozpočtové hospodaření. To by podle BDI vedlo k ohrožení stability společné měny euro. V jednom se ovšem Horn s představami BDI shoduje: když už rozpočtové výdaje, tak na investice do budoucnosti, nikoliv na projídání.
Vše naruby.
Hornovým představám dnes paradoxně více vyhovují plány Edmunda Stoibera, kandidáta na kancléře za křesťanský blok CDU/CSU. Dosavadní bavorský ministerský předseda dokonce prohlásil, že ho maastrichtské rozpočtové kritérium (maximálně tři procenta hrubého domácího produktu) nezajímá. Slibuje peníze pro školství i pro Bundeswehr, žádá rychlejší snižování daní.
Zdá se, že se role dvou největších stran v Německu od posledních voleb dokonale obrátily. Ministr financí z vládní sociální demokracie (SPD) Hans Eichel na rozdíl od křesťanských demokratů zdůrazňuje nutnost rychlého dosažení vyrovnaného rozpočtu. Kancléř Gerhard Schröder se ve volební kampani snažil poukazovat na Stoiberovy nereálné sliby, ale pokud jde o ekonomiku, měl bavorský premiér v rukou silnější trumf. Před posledními volbami totiž Schröder slíbil, že míru nezaměstnanosti sníží. „Takticky to nebyl příliš chytrý slib,“ poznamenává profesor Michael Kreile z Humboldtovy univerzity. Kancléř se sice hájí tím, že za vyšší nezaměstnanost může vývoj světové ekonomiky, s čímž dokonce řada německých ekonomů souhlasí, ale nesplněný závazek ho v přímém souboji tíží.
Nebýt vysoké nezaměstnanosti, asi by Gerhard Schröder byl velkým favoritem. „Půjde také o to, jak voliči vnímají schopnost jednotlivých kandidátů vládnout,“ konstatuje Kreile. A v tomto směru si Schröder hodně polepšil v době nedávných povodní, kdy byl schopen poměrně rychle reagovat. Schröderovi pomáhají řečnické schopnosti a také poněkud populistická schopnost vycítit nálady veřejného mínění. Němci ocenili, že kancléř odmítl účast země ve vojenském útoku proti Iráku. Vzhledem k ekonomickým problémům to však byla SPD, kdo musel dotahovat náskok CDU/CSU ve volebních preferencích. Před volbami je jisté pouze to, že souboj mezi Schröderem a Stoiberem bude mimořádně těsný.
Moc liberální a komunističtí!
Jestliže se Gustavu Hornovi žije mezi východními Němci dobře, určitě to neplatí o mladém stoupenci CDU, který přišel na předvolební akci v – dříve západoberlínské - čtvrti Wedding podpořit kandidáta své strany. Tento dvacetiletý vlastenec, který se nadšeně hlásí ke konzervativním hodnotám, křesťanství a službě v armádě, dává jasně najevo, že rozdělení Německa na dvě části nepovažuje vůbec za překonané. Vztahy s východem jsou podle něj i letos klíčovým tématem kampaně. „Mezi západním a východním Berlínem jsou stále obrovské rozdíly,“ říká na krátko ostříhaný mladík, který bude letos volit do Bundestagu poprvé. Zatímco západní Berlín je mu sympatický svým konzervatismem, východní Berlín považuje za příliš liberální: „Lidé se tam oblékají příliš výstředně.“ Tento volič CDU nemá rád homosexuální partnerství ani bývalé komunisty, a kdyby bylo dnes v Německu více slyšet o kandidátovi krajní pravice z Hamburku Ronaldu Schillovi, jenž brojí proti přistěhovalcům, odevzdal by svůj hlas možná jemu.
Miláčci kreativců.
Zcela opačný pohled na věc ovšem nabízí mladá aktivistka strany Zelených, kterou onen konzervativní fanoušek CDU pochopitelně také nemiluje. Slečnu, jež v ulicích Berlína rozdává materiály o straně ministra zahraničí Joschky Fischera, mrzí, že lidé z opačných konců metropole ještě nedokázali najít společnou řeč. „Je hrozné, že západní i východní Berlíňané si často vedou svou a nejsou schopni akceptovat žádný jiný argument než ten vlastní,“ říká.
Zelení se svou kampaní každopádně vymykají všemu, co konzervativní Němci tradičně spojují s předvolební agitací. Na plakátech této strany malé děti vyplazují jazyky, pestrobarevné trpaslíky doprovází slogan „Bunte Republik Deutschland“ (Pestrá republika Německo) a Joschka Fischer oslovuje voliče komickou grimasou. Zelení letos poprvé nelákají pouze přesvědčováním o problémech životního prostředí, ale také humorem a ironií. Takovou kampaň oceňují zvláště odborníci na kreativitu, zatímco reklamu CDU označují za staromódní, a plakáty SPD dokonce za smutné.
Má však kampaň Zelených šanci zaujmout konzervativní Němce? Aktivistka této strany o tom uvažuje jinak: „My neoslovujeme lidi, kteří se hlásí ke konzervatismu, to by nemělo smysl. Máme zájem o voliče, kteří chtějí slyšet i jiné názory a přemýšlejí o alternativách.“
Kancelář na ubytovně.
Najde se ovšem řada západních Berlíňanů, kteří východní část metropole naopak vyhledávají. „Hodně mých vrstevníků chodí do klubů ve východoberlínských čtvrtích Mitte či Prenzlauer Berg,“ říká mladá úřednice. Profesor Kreile – sám rovněž původem ze západní části Německa – dokonce tyto čtvrti považuje za příliš „západní“. Na druhou stranu nelze popřít, že třeba východoberlínský Pankow působí chudě a zchátrale. Jenže to není nic nového, upozorňuje Kreile. Vzpomíná, jak mu jeho matka říkala, že už před druhou světovou válkou se neodvážila zavítat do této proletářské čtvrti.
Michael Kreile má kancelář v Humboldtově univerzitě v místech, kde bývala východoněmecká vysokoškolská kolej. Návštěvy vítá v typické studentské kuchyňce. Profesor z tamního Institutu sociálních věd je přesvědčen, že Německo udělalo na cestě ke svému skutečnému sjednocení obrovský pokrok. „Dnes už je těžké hledat rozdíly v mentalitě studentů podle toho, odkud pocházejí. Rozeznám to snad pouze podle dialektu,“ tvrdí Kreile.
Stavělo se moc rychle.
Gustav Horn připomíná, že východní Německo získalo obrovské dotace na svůj rozvoj, díky nimž vybudovalo solidní infrastrukturu – v dopravě, telekomunikacích, kanalizacích. Toho může využít k silnému hospodářskému rozjezdu, zatímco obnovou infrastruktury bude muset časem projít západní část země. Zdaleka ne vše je ale na východě ideální. Joachim Volz uvádí, že ve značné krizi je dnes německé stavebnictví. S pomocí dotací se totiž stavělo rychleji, než bylo možné využít postavené objekty. Řada nových budov a kanceláří v Berlíně zatím zeje prázdnotou. Sjednocený Berlín nenabídl až takové ekonomické příležitosti, jak se očekávalo. Důvodů je řada, ale jeden je dobře známý i z ostatních postkomunistických zemí – pád ruských trhů.
Čísla ukazují, že nezaměstnanost je mnohem vyšší ve východním Německu než v západním. Zatímco na východě její míra dosáhla výše 17,7 procenta, na západě je to „pouze“ 7,8 procenta. Volz nicméně upozorňuje, že skutečný rozdíl je přece jen o něco menší. V bývalé NDR bylo mnohem více zaměstnaných žen, z nichž řada se dnes oficiálně nachází právě v kolonce „nezaměstnaní“. Strohá čísla také pochopitelně nemohou zohlednit vytvořený potenciál budoucího růstu.
Už v těchto volbách se projeví pokles preferencí pro postkomunistickou PDS, soudí Gustav Horn. Pokud se ovšem PDS dostane do parlamentu, což zatím není jisté, může sehrát důležitou roli – neboť za nynější vyrovnané situace se nikomu nemusí podařit sestavit většinovou vládu. Horn nicméně od PDS očekává pragmatický přístup, byť ten bude v rozporu s nynější nesmiřitelnou kampaní postkomunistů.
Bavor a plechovky od piva.
PDS paradoxně něčím připomíná křesťanské sociály z CSU. Obě tyto strany mají silně regionální charakter – jedna ve východním Německu, druhá v Bavorsku. Šéf bavorské strany Edmund Stoiber však letos kandiduje na kancléře za celý křesťanský blok CDU/CSU. Schröderův tábor doufá, že kvůli tomu jejich protivníci nakonec ztroskotají – sever Německa přece nebude hlasovat pro politika z Mnichova. Stoiber naopak staví na tom, že se může pochlubit solidními hospodářskými výsledky své země.
To je ovšem sporné. Ekonomové připomínají, že se bavorské vládě podařilo díky různým pobídkám přilákat řadu investic, třeba v oblasti informačních technologií; tato země se ovšem vyznačuje i poměrně zastaralou strukturou ekonomiky včetně výrazného podílu zemědělství a těžkého průmyslu starého typu. Shoda panuje v tom, že německá ekonomika jako celek si žádá zcela jiná řešení než ta bavorská. Stoiber musí předkládat důvěryhodný plán pro Německo.
Ředitel Evropské akademie v Berlíně Eckart Stratenschulte uvádí, že si Stoiber rozdíl mezi rolí bavorského premiéra a kandidáta na německého kancléře dobře uvědomil. Stratenschulte to dokládá na kauze „plechovek od piva“. Během svého úřadování v Mnichově Stoiber podporoval návrh, aby se cena piva v plechovkách z ekologických důvodů zvýšila o vratnou zálohu. Toto opatření totiž vyhovovalo menším bavorským pivovarům v souboji s celoněmeckými obry. Nyní se Stoiber pustil do kritiky vlády za to, že právě zavedení vratných záloh umožnila…
O bavorských vazbách Edmunda Stoibera se mluví také v souvislosti se zemědělstvím. Zdá se, že by Stoiber mohl více podporovat menší farmy v západním Německu, zatímco Schröder dal najevo, že mu leží na srdci i osud velkých zemědělských celků v bývalé NDR. Dieter Kirschke, zemědělský expert z Humboldtovy univerzity, však soudí, že po volbách by oba kandidáti uskutečňovali prakticky totožnou politiku. „V Německu se jakýkoliv konflikt mezi západem a východem považuje za nepřípustný,“ zdůrazňuje Kirschke.
