Pravicová CDU dobře pochopila, co chtějí mladí slyšet. První firma a byt to není
Kvóty pro ženy, ochrana klimatu, dva a půl roku rodičovské, regulace nájemného nebo třeba státní podpora pro kvalitní počítačové hry. Ne, to není manifest nějakých levičáckých batůžkářů, kteří čtou Hrabala, pojídají „antijídlo“ v podobě salátu a zapíjejí to neperlivou vodou z PET láhve. Jsou to body namátkou vybrané z programu německých křesťanských demokratů (CDU), kteří jdou nadcházející neděli do parlamentních voleb z pozice jasných favoritů.
O CDU vedené kancléřkou Angelou Merkelovou si samozřejmě můžeme myslet své. Třeba to, že dávno zradila pravicové ideály a místo prosazování idejí svobody a volného trhu se snaží podbízet a nadbíhat mladým voličům. Která strana by to ostatně nedělala? Jenže by to byla unáhlená úvaha, která nerespektuje německou realitu. Jen na mladých voličích se dlouhodobý úspěch strany vybudovat nedá. Zvláště když kancléřčina partaj jde tradičně do voleb se svým bavorským klonem CSU, který staví na katolicky orientovaných a dobře situovaných voličích středního věku s vlasteneckým smýšlením, jež za levičáky není možné považovat ani omylem.
Ostatně čistě demograficky jsou mladí voliči nic moc - v Německu, stejně jako u nás, bude naopak přibývat důchodců.
Ne že by neexistovala témata vyloženě pro mladé. Třeba problematika ukládání dat o telefonních hovorech nebo práva zvířat, což jsou volební taháky německých Zelených, jsou opravdu náměty pro skalní batůžkáře a zájem o ně klesá úměrně narůstajícímu věku. Ti ostatní nakonec chtějí slyšet praktické recepty do života, které příliš nestárnou - jestli německé univerzity zůstanou zdarma, jak to bude s obnovitelnou energií, jestli se nezmění prorodinná politika a co mohou čekat od státu, když na trhu práce nenajdou uplatnění. A tady se přístup CDU třeba od sociálních demokratů tolik neliší. Není to tím, že by se z pravice stala levičácká strana nadbíhající nové ztracené generaci. Protože jednu Levici, dokonce tu s velkým l, Německo má. A mladí na ni neslyší. Státem garantované pracovní místo i minimální plat, což slibuje postkomunistická Die Linke, naláká podle průzkumů jen mizivá čtyři procenta prvovoličů. Stejně je na tom i „věrohodná“ pravice. Lekce z liberalismu Svobodných (FDP), mimochodem strany, která od konce druhé světové války strávila v opozici jen třináct let, zaujala pouhá tři procenta mladých voličů.
Zrovna FDP, která je na hranici volitelnosti a doufá v to, že ji k moci dostane výtah jménem Merkelová a preferenční hlasy, by přitom českého pravicového voliče měla přednostně zajímat. Její program je ODS, která se ocitla na podobném historickém dnu, zdaleka nejbližší. I když pro stranu, která raději odstranila svůj tradiční název i symbol modrého ptáka ve prospěch proklamace „Volím_ pravici“, musí být pohled do programu FDP čirým zděšením. Další zateplování, více občanské společnosti, investice do solárních elektráren v Africe, zastavení výstavby nových lyžařských středisek v Alpách kvůli ochraně přírody - pro ODS samé nenáviděné „socialistické“ recepty. Rozhodně nic následováníhodného pro stranu, která se situuje do role jediné autentické pravice v Česku.
Těžko říct, proč občanští demokraté jako první trhák restartu věrohodnější pravicové politiky představili zrovna daňové zvýhodnění první firmy a prvního bytu pro mladé. Jako by v Česku každý mladší třiceti let chtěl podnikat a toužil po hypotéce. Zaměstnání a nájemní byt nejsou dost „pravicové“? Vzhledem k tomu, že v sousedním Německu nikdo takové umanuté volební vějičky pro minoritní skupinu yuppies nenabízí, jsou logické jen dva závěry. Buď u našich západních sousedů žije úplně jinak smýšlející mládež než u nás, nebo ODS zkrátka nepochopila, co mladí voliči od politických stran chtějí, a není schopna strhnout na svou stranu ani virtuální generaci Twitteru, na kterou tak spoléhá. Vzhledem k tomu, že v e-shopu ODS patří mezi největší hity dva roky stará publikace plná sebechvály a politiků, které dávno odvál čas, bude bohužel pravdivá spíš ta druhá možnost.
Jen na mladých voličích se dlouhodobý úspěch strany vybudovat nedá. Zvláště když kancléřčina partaj jde tradičně do voleb se svým bavorským klonem CSU.
O autorovi| BLAHOSLAV HRUŠKA * hruskab@mf.cz
