KAPITALISMUS PŘIJDE NA PODZIM

24. 7. 2001

Autor: Euro.cz

Patria Finance hodlá na nový trh přivést dceřinou společnost

Mají–li společnosti vstoupit na veřejný trh, potřebují jistotu, že se jim nic zlého nestane a že to bude fungovat. Právě to je největším kamenem úrazu v České republice, kde se zatím k primární veřejné emisi akcií, takzvanému IPO (Initial Public Offering), odhodlala jen společnost Software 602. Mountfield, Gordon Cars, Interkontakt a Bonton to vzdaly. Posledně jmenovaná společnost v podstatě emisi upsala, ovšem potom ji byla nucena stáhnout kvůli ruské krizi, která vrhla špatné světlo na celou východní Evropu. Ke změně situace by měl přispět již schválený segment pražské burzy pro střední a malé firmy nazvaný nový trh. Ten by měl vytvořit prostředí pro obchody i s menšími a středními firmami, aby mohly získat kapitál na veřejném trhu. Dvě firmy získaly od burzy povolení k tomu, aby směly na tento nový parket uvádět nové emise. Jeden z těchto dvou takzvaných patronů – společnost EPIC Securities – tvrdí, že už se jí podařilo k IPO přesvědčit dvě, a možná dokonce tři tuzemské společnosti. Zároveň však dodává, že každá má strach být první. Bojí se, že to nevyjde nebo zůstane na trhu sama a její cenné papíry nebudou mít potřebnou likviditu. Druhý registrovaný patron nového trhu Patria Finance podle slov svého šéfa Zdeňka Bakaly hodlá prolomit tuto hranici jednoduchým krokem. Dovede k veřejné emisi jednu ze svých dceřiných společností. O tom, která by to mohla být, zatím mlčí. Nejvýznamnější dcerou je zřejmě Patria Asset Management, spravující aktiva v hodnotě přesahující patnáct miliard korun. Obchodníci však odhadují, že ta se k IPO nehodí, a proto půjde spíše o zatím neexistující firmu, která by provozovala již fungující finanční internetový portál. To jsou ovšem jen dohady, tajemný Bakala zatím pouze připustil, že by na veřejný trh mohlo jít třicet nebo i více procent akcií. Ani o časovém rámci se nikomu hovořit nechce. „Je to ve stadiu úvah, uvedl pouze ředitel Patrie a místopředseda jejího představenstva Vladimír Kreidl. Obecně se ale očekává, že první novodobé české IPO by mohlo spatřit světlo světa letos na podzim. Je to logické, do léta se to už nestihne, mimo jiné proto, že někteří čekali na novelu Obchodního zákoníku. A v době dovolených investorskou veřejnost oslovovat nelze. Kdo bude nejrychlejší? Vladimír Dvořák, který má v EPIC Securities nový trh na starosti, předpokládá, že se nějaké IPO ještě letos skutečně stihne. „Jestli půjde vše hladce, chtěli bychom letos na podzim uvést na trh dvě až tři nové emise, říká. Minimální dobu přípravy veřejné nabídky akcií na burze odhaduje na pět měsíců od podpisu smlouvy mezi emitentem a patronem. Ačkoliv to přímo nepotvrdil, z jeho slov vyplývá, že EPIC má již s některými firmami dohody uzavřené. „Pokročili jsme v jednání tak daleko, že můžeme předpokládat úspěch, tvrdí pouze. Bakala zase říká, že ví o jedné firmě, která chystá něco podobného jako Patria. „Pokud bychom se do konce roku dočkali dvou IPO, byl by to úspěch, dodává. O poptávku by nebylo. Aby mohl někdo prodávat akcie, musí mít naději, že se mu podaří najít potřebnou poptávku. Jak se zdá, v případě nového trhu lze hodně očekávat především od domácích subjektů. Například penzijní fondy nemají na rozdíl od klasických možnost investovat do majetkových cenných papírů v zahraničí. Tam mohou nakupovat jen některé dluhopisy. Navíc se jim poslední novelou zákona o penzijním připojištění se státním příspěvkem omezily i domácí možnosti. Mohou investovat jen do těch akcií, s nimiž se obchoduje na hlavním nebo vedlejším trhu. To znamená, že musí například opustit oblíbený Tabák. Jde o zcela výjimečnou společnost, která pravidelně vyplácí dividendy a je na rozdíl od gigantů ze systému SPAD pro penzijní fondy přímo ideální investicí. Na burze ji ovšem najdeme na volném trhu, a proto nepřichází v úvahu. Stejně tak musí penzijní fondy prodávat i obligace Mero, do nichž řada z nich investovala. To vše je nutí hledat nové investiční příležitosti. Pokud chtějí umístit část aktiv do akcií, potom je úzký okruh blue chips, čítající tak kolem deseti titulů, v žádném případě nemůže uspokojit. Ten je příliš úzký i pro akciové podílové fondy, zaměřené stále ještě z převážné části na domácí společnosti. „Hovořili jsme s penzijními fondy a máme jejich zájem potvrzen, tvrdí Dvořák. Ani v Patria Finance se nebojí, že by chyběla chuť kupovat akcie středních firem. „Poptávka nepochybně bude. Ta z domácích zdrojů je sice slabá, zato stabilní. Naopak zahraniční se vyznačuje značnou volatilitou. Nadnárodní investory přitom zajímá, zda jdou do rizika i domácí společnosti, takže jejich aktivita bude velice důležitá, podotýká Bakala. Zůstaňte doma, vyveze vás burza. Právě přítomnost domácích investorů a analytiků by měla společnosti motivovat k umisťování akcií doma v České republice. Už dnes se však objevují hlasy, že ta či ona firma raději půjde na Nasdaq nebo Neuer Markt. „To není rozumné. Je lepší být mezi několika firmami v Praze než třeba dvou stou emisí ve Frankfurtu, rozmlouvá takovou strategii Dvořák. Že se má vstupovat na trh tam, kde působí analytici, tvrdí i na pražské burze. Přesto stojí za pozornost, že se vedení burzy zabývalo společnou kótací s východevropskými kolegyněmi, ale došlo k závěru, že vytvoření společného trhu by v tento okamžik nebylo rozumné. Pražská burza se zřejmě obává, že by třeba jediná česká emise mezi deseti patnácti polskými měla přílišnou konkurenci. Bylo by potřeba speciálně analyzovat prostředí České republiky. Když se bude emise umisťovat doma, budou to mít analytici jednodušší. Tento důvod se zdá být důležitější než ten, že by se na plnějším trhu startovalo firmám lépe než na prázdném či poloprázdném. To ovšem neznamená, že by se likvidita akcií a image společnosti nemohly zvýšit kótací na jiném trhu. Pražská burza to dokonce podporuje. „Hovořili jsme o tom se zástupci východoevropských burz a došli jsme k závěru, že by nebylo špatné, aby se v rámci nových trhů to, co bude kótováno v Praze, zároveň obchodovalo třeba ve Varšavě. Dovedu si představit, že by se část veřejné emise jedné firmy upsala zde a část, řekněme, právě v Polsku, podotýká generální tajemník Pavel Hollmann. Dvořák s úsměvem připomíná ještě jednu možnou cestu do zahraničí přes Prahu. „Pokud se stane zdejší burza součástí nějaké aliance, tak v podstatě uvede české firmy do panevropského trhu na vlastní náklady, říká. Dospělé firmy nemají zájem. Pojem nový trh se stal v poslední době téměř synonymem pro vznik nových veřejných akciovek. Přitom by se v našich krajích našly i velké společnosti splňující kritéria klasického parketu, jejichž IPO by přitáhlo pozornost. Analytici se předhánějí ve výčtu potenciálních kandidátů vstupu na veřejný trh, ovšem vytipované velké firmy o takovém kroku zjevně neuvažují. Investory by podle některých prohlášení lákali například i mobilní operátoři RadioMobil a Eurotel či cestovní kancelář Fischer. Ani tady jim ale zřejmě žádná pšenka nepokvete. „RadioMobil je opravdu často uváděn jako kandidát pro IPO. Důvodem je vysoká potřeba čerstvého financování všech telekomunikačních společností stejně jako velká obliba a zároveň nedostatek veřejně obchodovaných telekomunikačních titulů, uvádí tisková mluvčí operátora Tereza Kakosová. Zároveň však dodává: „V současné době se připravuje IPO mateřské společnosti TMobil international, která byla k tomuto účelu zřízena Deutsche Telekomem a bude soustřeďovat jeho domácí i zahraniční mobilní účasti. Z toho důvodu je v současné době IPO na úrovni RadioMobilu samotného velmi nepravděpodobné, ačkoliv do budoucna nikoliv technicky vyloučené. Zajímavá je také ČSOB. Ta se před rokem zprivatizovala a nový majitel, belgická banka KBC, se v kupní smlouvě přímo zavázala přivést akcie zakoupeného peněžního ústavu na veřejný trh. Její šéf Remy Vermeiren oznámil, že by se tak mělo stát do tří let a poté by mělo přijít uvedení GDR (globální depozitní certifikáty) na světové trhy. Ke zveřejnění má dojít asi u dvaceti až pětadvaceti procent akcií. „Souhlasím s tím, že by bylo rozumnější tento termín zkrátit, nicméně je zapotřebí nejdříve dobře strukturovat činnost banky tak, aby investoři jasně znali její strategii a viděli její úspěchy, prohlásil tehdy. Jak se zdá, urychlení tohoto kroku a zkrácení termínu nikdo nezvažuje, spíše naopak. Dokládají to slova tiskového mluvčího ČSOB Jana Stolára. „Naše banka, respektive její majoritní akcionář, o ničem takovém během několika příštích let neuvažuje. Je to spíše otázkou budoucnosti, uvedl pro týdeník EURO. Zaměřeno na mládež. Je zjevné, že bude–li chtít pražská burza přitáhnout nové emise, musí se zaměřit na střední a menší firmy. Proto pro ně vytvořila již zmíněný nový trh, který je obdobou stejných segmentů burz v Paříži, Frankfurtu či Londýně. Burzovní komora ho schválila již začátkem loňského září (EURO 43/1999) a od té doby se čeká na jeho naplnění. Je známo, že někteří členové burzovní komory a vedení burzy zvažovali, zda s vyhlášením trhu nepočkat, aby nezůstával příliš dlouho prázdný. Přitom pro burzu se zdá být nový trh jedinou šancí, jak si zvýšit příjmy. Likvidita stávajících veřejných emisí se asi hned tak nezvýší a navyšování kapitálu u nejobchodovanějších titulů také není na denním pořádku. Základní filozofie nového trhu vychází ze skutečnosti, že na klasické burzy patří jen velké společnosti s likvidními akciemi a především určitou podnikatelskou historií. Investory však lákají i střední firmy s růstovým potenciálem. Pro ně se vytvářejí nové trhy, které slaví zvláště v Německu a Francii velké úspěchy. Nové trhy přijímají emise s nižší kapitalizací. Na druhé straně však zavádějí specifická pravidla. Praha se inspirovala ve Frankfurtu, když zavedla institut patronů. Tuto funkci budou na základě smlouvy s emitentem a licence od burzy plnit obchodníci s cennými papíry – členové burzy. Ti by měli titul uvést na trh a garantovat správnost informací, které emitent zveřejní. Proto má mít patron nadstandardní přístup k emitentovým dokumentům. Vedle patronů budou také k jednotlivým emisím existovat takzvaní kótující členové. Budou plnit podobnou úlohu jako market makeři v systému SPAD. Jejich úkolem totiž bude udržování dostatečné likvidity titulu. Pro jeden titul může tuto funkci vykonávat i více členů burzy. Na novém trhu se bude obchodovat anonymně při proměnlivé ceně, tedy stejně jako v systému KOBOS. Kdo vyroste, bude moci přejít na standardní segmenty. S takovým posunem se dokonce počítá – předpisy předpokládají, že na novém trhu pobude každá emise nejdéle dva roky. Důležité je, že pro vstup na tuto část burzy postačí dvacet milionů kapitálu společnosti a jeden rok existence. Spíš tradiční odvětví. Od kolegů ve vyspělejší části Evropy se bude pražský nový trh zřejmě lišit nejen nižšími kvantitativními parametry pro vstup emisí. Rozdíl bude pravděpodobně i v charakteru obchodovaných společností. Především německý Neue Markt je znám velkým zastoupením firem z oblastí informačních technologií a médií. Taková struktura Prahu zřejmě nečeká. Tyto společnosti se většinou prodávají přímo buď celé, nebo alespoň z majoritní části do rukou jednoho investora. Dvořák tvrdí, že se můžeme těšit spíše na klasická odvětví. Konkrétně zmiňuje kvalifikovanou chemii či výrobce součástek pro automobilový průmysl. Kandidáti se podle něj rekrutují z řad malých privátních společností s jedním či dvěma fyzickými osobami jako majiteli. Hlavním důvodem, proč ani veřejné akciovky neemitovaly nové akcie, byla postkuponová akcionářská struktura. „V řadě firem byly investiční fondy hájící zájmy mateřských bank, které neměly zájem, aby si podniky opatřovaly peníze jinak než úvěry. Vedle nich jsou zde společnosti s jedním majitelem, který často ani neví, že brzdou rozvoje je nedostatek kapitálu, k němuž se lze dostat přes vydávání akcií, dodává známou pravdu Bakala. Martin Drázský z londýnské centrály C. S. First Boston, patřící ke světovým lídrům v oblasti primárních emisí, nedávno na konferenci v Praze uvedl kritéria, jež musí zájemce o IPO ve světě splňovat. Vedle ukazatelů kvantitativních, do našich podmínek nepřenosných, jde o následující kvalitativní faktory:

Musí existovat dynamicky se rozvíjející trh daného odvětví
Společnost musí patřit k lídrům na trhu
Musí mít kvalitní vedení
Alespoň patnáctiprocentní růst tržeb
Čistý zisk alespoň deset až dvacet milionů USD
Alespoň patnáctiprocentní dynamika zisku
Společnost musí mít zabezpečeny bariéry pro vstup konkurence, jako jsou licence, ochranné známky a tak dále.

Petr Vinš, šéf tuzemské Czech Rating Agency, se domnívá, že vhodnými tuzemskými kandidáty pro IPO jsou společnosti z odvětví telekomunikací, automobilového průmyslu, biotechnologií, elektrotechniky či softwaru. Jako příklad uvádí Gity, Eltodo, Merlin či Isolit Bravo. Příliš nevěří současnému světovému hitu – IT firmám či firmám z e–bussinesu. Důležité pro IPO je podle něj to, aby firma byla růstová, rentabilní. Nízký podíl informačních technologií a médií mezi případnými zájemci o IPO není nakonec až tak překvapivý. Do jisté míry může být příkladem Polsko, kde vznikl trh nikoliv privatizačním výnosem, ale jedině dobrovolným uváděním emisí na burzu. Mezi dnes kótovanými firmami vede s více než třiceti tituly jako sektor s drtivou převahou stavebnictví. O desítku méně může vykázat potravinářství, chemie či telekomunikace a informační technologie dohromady. Silně zastoupen je i lehký průmysl, dřevo–papír, banky a oceláři. Hlavně to neuspěchat. Pomalý nástup zájmu o nový trh v Praze je do jisté míry zapříčiněn i čekáním na legislativu, jak tvrdí Hollmann. Podle něj šlo především o novelu občanského soudního řádu. Ten totiž nařizuje soudům zapisování změn do obchodního rejstříku během patnácti dnů. Svou váhu má samozřejmě i Obchodní zákoník upravující v mnohém poměry ve společnostech a limity pro akciové společnosti a veřejné akciové společnosti. Jeho novelizovaná podoba sice bude platit až od Nového roku, ovšem dobrý hospodář ví, že je třeba znát budoucnost. Novela například přizná právo svolat valnou hromadu již akcionářům disponujícím třemi (při základním kapitálu nad sto milionů korun) či pěti (při základním kapitálu nižším) procenty hlasovacích práv namísto dosavadních deseti. Všechny základní smlouvy a důležité listiny budou muset mít napříště formu notářského zápisu. Základní kapitál firem vydávajících veřejně akcie bude posunut na dvacet milionů korun. Povinnost odkupu akcií nastane už při získání čtyřiceti procent ve firmě. Zdrženlivost při IPO je ale také dána tím, že se emitenti i patroni chtějí vyhnout všem možným chybám při přípravě a pracovat co nejdůkladněji. „Nic se nesmí uspěchat a vše musí být perfektně připraveno. Jestli se první veřejná nabídka u nás nepovede, bude na tomto poli opět na několik let zamračeno. Pakliže se naopak povede, může to vést k boomu, na který všichni čekají, domnívá se Dvořák. Ne pod sto milionů. Dvořák odhaduje, že minimální velikost tržní kapitalizace emise, která bude nabízena a obchodována na trhu, by měla být tak kolem 100 milionů korun. Provize pro patrona, manažera a ostatní subjekty, kteří se na úpisu budou podílet, by neměla překročit deset procent z této tržní hodnoty. I z toho vychází, když hovoří o oněch sto milionech. Takže my zase můžeme vyjít z těchto čísel a odhadnout náklady na takové IPO na deset milionů korun. Cena za přetvoření společnosti na veřejnou může někoho překvapit. Nebezpečí zbytečně vyhozených peněz při neúspěšném úpisu by však od záměru odradit nemuselo. „Z těch deseti procent zhruba jen tři spolkne například auditor, Komise pro cenné papíry a další účastníci procesu ještě před samotným úpisem. Většina padne na provize manažerů až při samotném aktu, zdůrazňuje Dvořák. Venku to jde dobře. Zahraniční zkušenosti s IPO na trzích ote–vřených malým firmám jsou jednoznačně pozitivní. Na Neuer Markt je v současnosti umístěno 270 firem, což je za několik málo let, co tento trh existuje, velmi slušný počet. Jenom letos v květnu na něj bylo uvedeno šestnáct nových emisí, v dubnu jich bylo jedenáct. Jsou to především firmy takzvané Nové ekonomiky (software, internet, biotechnologie). I na ostatních regionálních německých burzách se můžeme setkat s IPO. Například na berlínské burze jich v letech 1996 až 1999 bylo uskutečněno deset. Nejdynamičtěji se vyvíjí zřejmě americký trh. Na trzích NYSE či Nasdaq není výjimkou uvedení třeba desítky nových firem za jediný den. Minulé pondělí to bylo například sedm, v úterý a ve středu po pěti. Samozřejmě Německo či Spojené státy nejsou zeměmi, s nimiž bychom se mohli srovnávat. Rakousko už ano. Za loňský rok a dosavadní část toho letošního proběhlo na vídeňské burze deset IPO. Skladba společností je podobná jako u německých burz. V Polsku a Maďarsku se souhrnný objem provedených IPO na veřejných trzích za devadesátá léta blíží k deseti miliardám amerických dolarů. Alespoň to tvrdí Drázský. „Například v Polsku je o IPO obrovský zájem mezi drobnými investory. Je tam masový převis poptávky nad nabídkou a tamní banky jim dávají na primární emise úvěry až do 90 procent objednávky, říká. Takové situace se u nás asi hned tak nedočkáme. Ale mohli bychom se letos dočkat nějakého IPO.

Výhody emitování akcií

Primární emise bývají levnější než klasické bankovní úvěry.
Společnost získá finanční prostředky, aniž by musela splácet úvěr včetně úroků.
Vytvořený zisk může být použit na další rozvoj firmy nebo na dividendu akcionářů.
Proces vydávání formou primárních emisí je naprosto průhledným způsobem získání kapitálu a to potenciálním investorům zpravidla vyhovuje.
Zveřejnění podrobných, především ekonomických informací může zvýšit prestiž společnosti.
Cena akcií na veřejném trhu po úpisu akcií většinou stoupá.

Zkušenosti s novými emisemi ve světě jasně dokazují, že nákup cenných papírů je atraktivní jak pro emitenta, tak pro investora. Příkladem z poslední doby je především růst tržních cen akcií firem, které se zabývají výpočetní technikou, informačními technologiemi, médii nebo telekomunikacemi.