Navzdory tvrzení Marxe a jeho následovníků není válka pro kapitalisty dobrý byznys. Ostatně světové burzy propadaly s vidinou dlouhých bojů v Iráku a vzpamatovaly se teprve po zprávách věštících opak. Jsou i jemnější důkazy mírové orientace kapitalizmu. Zpravodajská média, která referují o bojích, přicházejí až o polovinu reklamních příjmů.
Inzerenti, zejména americké firmy, odmítají umístit svou propagaci vedle informací o válce, protože ty jsou nepopulární. Byznysmeni mají daleko k šovinizmu, prodej jejich zboží je zajímá více než podpora vlastní vládě. Pro kapitalistické země je krajně obtížné vést válku prostě proto, že to negativně ovlivňuje obchod. Kdyby šlo Američanům jen o ropu, mohli se Saddámem dávno kšeftovat, což by je vyšlo daleko levněji: nebyly by oběti, miliardové přímé náklady a další bilionové ztráty způsobené zpomalením světové ekonomiky. O tom, jak funguje liberální kapitalizmus, se nyní mohou přesvědčit i Arabové. Katarská televize Al Džazíra hodně leží v žaludku Bushově administrativě, protože vysílala obrázky zajatých Američanů či dříve komuniké Usámy bin Ládina. Přesto jsou mezi největšími inzerenty této televize firmy z USA. Proč ne, když to pomůže prodat jejich výrobky na tomto trhu? Zato Al Džazíra přišla o reklamu z arabského světa. Troufla si totiž na takové věci jako jsou otevřené debaty o islámu, nebo rozhovory se saúdskoarabskými disidenty. A v arabských zemích je stále ještě slovo vládce důležitější než byznys. Války jsou důsledkem nesvobody, kapitalizmus rovná se svoboda. Dejme tedy kapitalizmu šanci.