Vládní politika ničí pracovní místa
Pro společnost je lepší, když ten, který podniká se ztrátou a nevytvoří ani zisk, ze kterého by zaplatil minimální daň, raději s takovým podnikáním skončí. Tuto větu neřekl Vladimír Iljič Lenin po útoku na Zimní palác, ale Vladimír Špidla minulý týden při návštěvě Kladenska. Neodjel potom ve svěrací kazajce do Bohnic, ale ve své limuzíně se v klidu vrátil k manželce.
Není jasné, kde se v sociálních demokratech bere ta zášť vůči lidem, kteří od státu nechtějí nic jiného než pokoj. Zcela zřejmé však je, že tato politika je jednou ze základních příčin toho, že od nástupu této vlády k moci vzrostl počet lidí bez práce o více než sto šestnáct tisíc. To odpovídá tomu, jako by tato vláda zcela sociálně odrovnala kompletně třeba celý okres Mladá Boleslav nebo Ústí na Labem. Náklady na navýšení podpor v nezaměstnanosti se tak dají odhadnout zhruba na pět miliard korun ročně. Převedeno do hmatatelné podoby na jednu fungl novou motolskou nemocnici rok co rok. A to jsou jen přímé podpory. Celkové náklady placené daňovými poplatníky jsou několikanásobně vyšší.
Já ne, to ty, to ty, volal panicky ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach a ukazoval na ministra pro místní rozvoj Němce, který prý zanedbává místní rozvoj, a tudíž se nedostává nových míst. Ti dva pánové mohou svou odpovědnost na sebe navzájem shazovat, jak dlouho budou chtít, ale ani jeden se jí nezbaví.
Jestliže ekonomika roste, byť mnohem méně, než jsou její skutečné možnosti, a neprobíhají žádné fatální restrukturalizace velkých průmyslových odvětví, země sbírá zahraniční investice a vznikají nová pracovní místa jako na běžícím páse, mohou nezaměstnanost zvyšovat na rekordní hodnoty pouze trestuhodně nezodpovědná rozhodnutí politiků. A nutno přiznat, že jestli v něčem tato vláda skutečně nezaostává, tak je to ničemnost politiky zaměstnanosti a likvidace drobného podnikání.
Ale abychom šli po řadě. Největším sociálním problémem je chronický nedostatek pracovních příležitostí pro nekvalifikované lidi. Zde to našlápla už předchozí sociálnědemokratická vláda. Když nastoupila, byla minimální mzda zhruba dva a půl tisíce korun. Nyní je to 6700 korun. Kvůli povinným odvodům stojí jeden nekvalifikovaný přidavač na stavbě svého zaměstnavatele minimálně deset tisíc korun. Když si však najme firmu, která mu na stavbu dodá nepojištěné Ukrajince, zaplatí mnohem méně. Když to neudělá, nedostane zakázku, protože jeho konkurent ty Ukrajince najal, a nabídl tudíž lepší cenu. Rozdíl může dělat až statisíce korun.
Aby toho nebylo málo, propuštěný český přidavač zjistí, že když pobere všechny sociální dávky a příspěvky, bude na tom vlastně lépe, než když se bude od šesté ráno ohánět lopatou. K tomu připočtěme, že čím více má dětí, tím je ten rozdíl v životní úrovni pracujícího a nezaměstnaného větší. A tak táta s mámou dávají od mala dětem příklad, že bez práce bývají o dost větší koláče, než když člověk hákuje.
Vláda však nespí na vavřínech. Kdyby snad někdo nepochopil, co je cílem vládní politiky, a pokoušel se uživit vlastníma rukama a s živnostenským oprávněním, překonal přitom všechny stále lépe opevňované byrokratické barikády a nedej bože ještě nabízel práci někomu jinému, musí čelit díky reformě veřejných financí zvýšeným sociálním odvodům a minimální dani. Když ani to nepomůže, přijdou ještě registrační pokladny, chaotické změny zákona o účetnictví, hygienik, bezpečák, kontrolor přes ionizující záření a řada dalších kontrolorů, bez nichž bychom údajně v Evropské unii nemohli navštívit ani veřejný záchodek.
Velké firmy, které mají mimochodem dost často problém sehnat poctivé a práce lačné zaměstnance, také dostaly od vlády jasné sdělení, jak to mají dělat. Přitvrzení v Zákoníku práce a zákaz opakovaných pracovních poměrů na dobu určitou v loňském roce jsou zřejmě hlavním důvodem, proč letos v únoru nezaměstnanost alespoň mírně nepoklesla, tak jako tomu bývalo zvykem v minulých letech. Propouštění zaměstnanců je totiž velmi složité a téměř vždy právně napadnutelné a situace pro zaměstnavatele se stále zhoršuje.
Navíc světově unikátní zdanění pracovní síly vláda zakonzervovala. Premiér Špidla minulý čtvrtek dokonce prohlásil, že když vše půjde dobře, tak by platby pojistného mohly klesnout v roce 2008 po zavedení ekologických daní na fosilní paliva. A tak těch půl milionu nezaměstnaných může jen doufat, že v roce 2008 už bude dnešní premiér zpět na svém klidném místě v okresním archivu v Jindřichově Hradci.
Aby se to nepletlo, od příštího roku chce vláda zrychlit odpisy, aby podniky mohly ještě rychleji nahrazovat lidskou práci technikou.
Ať se na vládní hospodářskou a sociální politiku díváme z jakékoli strany, nelze objevit ani jediný moment naděje. Přitom recepty nejsou složité ani nákladné. Tím prvním krokem musí být zásadní přitvrzení při přiznávání podpor a dávek. Před časem si jeden nejmenovaný mladý investiční bankéř udělal půlroční prázdniny, dostával od státu desetitisícové kapesné a dělal si při tom kapitánský kurs na námořní jachtu. Když mi to vykládal, tak právě řešil, zda by mu ten kurs úřad práce neproplatil jako rekvalifikaci. Takovou sociální politiku si nedovolí ani Švédové či Dáni. Taky nemají takovou nezaměstnanost.
