CHOV RYBPodstatná část produkce českého rybářství směřuje na export. Na domácím trhu se jeho hlavní produkt, kapr, uplatní zpravidla pouze jednou do roka - na Vánoce.
CHOV RYB
Podstatná část produkce českého rybářství směřuje na export. Na domácím trhu se jeho hlavní produkt, kapr, uplatní zpravidla pouze jednou do roka - na Vánoce.
Světoznámý český kapr není na tuzemském trhu králem. Naopak - v domácnostech jasně převažuje spotřeba mořských ryb, které se na průměrné roční spotřebě 5,3 kilogramu ryb na osobu podílejí více než čtyřmi pětinami. Průměrný obyvatel Česka spotřebuje za rok méně než jeden kilogram sladkovodních ryb vyprodukovaných v českých rybnících. Například o kapra totiž většina tuzemských spotřebitelů nemá s výjimkou vánočních svátků zájem. Navíc i na štědrovečerním stole nahrazují mnozí kapra jinou rybou.
SLADKOVODNÍM RYBÁM CHYBÍ PROPAGACE To se odráží i v hospodaření firem, které se věnují produkčnímu rybářství - oboru, který má v Čechách staletou tradici. „Chybou je, že ve veřejném stravování se sladkovodní ryba málo užívá. To se nepodařilo zlomit,“ upozorňuje na jeden z důvodů malé spotřeby kapra a dalších tuzemských ryb ředitel Rybářského sdružení Václav Šilhavý. Stojí v čele organizace, která má 60 členů, z toho 48 právnických osob. Sdružení zabezpečuje 85 procent produkce ryb v České republice. Odborníci vidí důvod nízké spotřeby kapra také v malé propagaci konzumace sladkovodních ryb. Přitom z dietního hlediska je to velice zdravá strava. „Stát se na tom nechce podílet,“ říká jeden ze zástupců Rybářského sdružení. Marketingová podpora tak zůstává pouze na firmách. Ročně na ni vydají několik milionů korun. Současnou roční produkci sladkovodních ryb se firmám daří držet na stabilních 19 až 20 tisících tunách sladkovodních ryb, přičemž kapři se na ní podílejí 17 tisíci. Sdružení se ale obává, že může dojít k poklesu produkce. V českých rybnících se nyní intenzivně chovají ryby na 42 tisících hektarech a podle Rybářského sdružení jde o ekonomicky náročnou činnost. Vedle toho, že musí odolávat konkurenci mořského rybolovu, jí značné ztráty v posledních letech způsobují také predátoři. „Škody jsou extrémní. Náhrady jsou výsměchem proti škodám, které vznikají,“ domnívá se Šilhavý. Největší škody způsobuje kormorán velký. Jediný pták dokáže denně sežrat až tři čtvrtě kilogramu ryb a mnohé další zraní. Na jaře a na podzim - při tahu opeřenců - se jich na jednom rybníků může objevit přes sto. NEVYTÍŽENÉ VÝROBNY Zvýšit konkurenceschopnost sladkovodních ryb by mohlo jejich zpracování a dodání hotových výrobků na pulty obchodů. Podíl takových „výrobků“ je ale v porovnání s prodejem živých ryb malý - představuje zhruba deset procent z celkové produkce českých rybníků, to znamená nejvíce dva tisíce tun ročně. V současnosti existuje patnáct takových výroben. Podle Šilhavého je zpracovatelských kapacit v České republice dostatek a zvládly by dvojnásobnou produkci - především výrobu různých filet, rybích karbanátků, sekaných nebo takzvaných hoblinek. Trh ale více výrobků ze sladkovodních ryb zatím nepožaduje. Zpracovatelské kapacity proto nejsou vytížené. Paradoxem pak je, že tuzemské výrobny často slouží ke zpracování mořských ryb. Navíc vstupní surovina z českých rybníků je dražší než produkty moře. O správnosti orientace českých firem na zpracování sladkovodních ryb je přesvědčen například generální ředitel Rybářství Třeboň Jan Huda. „Je to trend a vklad do budoucna,“ řekl Profitu. Rybářství Třeboň je se 7440 hektary vodních ploch největším producentem sladkovodních ryb v Evropě. Do rozšíření provozů na zpracování ryb investovala firma v poslední době 15 milionů korun. Provozovny má v Hluboké nad Vltavou, Táboře a Mariánských Lázních. Také společnost Blatenská ryba by se podle svého ředitele Václava Špety bez prodeje zpracovaných ryb neobešla, jejich podíl se proto snaží zvyšovat. Firma nabízí po celý rok například také zmrazené a uzené ryby. POMÁHÁ VÝVOZ Hospodaření českých producentů výrazně vylepšuje export. Zhruba polovina vylovených kaprů směřuje do zahraničí, především do Evropské unie. Vyvážejí se rovněž živí kapři určení pro zpracování v zahraničí. Velký zájem o ryby z Česka je zejména v N ěmecku. Tam upřednostňují kapry kolem jednoho a půl kilogramu, případně i menší. Němci často porcují kapra jen na poloviny, které upravují v celku. Například firma Štičí líheň Esox Tábor podle svého jednatele Oldřicha Pechy v tuzemsku zásobuje jen vlastní prodejnu a tradiční rybí trhy na sádkách. Ostatní ryby míří do zahraničí, kde je o ně enormní zájem. ŠPATNÉ ZNAČENÍ MOŘSKÝCH RYB**
Kapra jako symbol domácí sladkovodní produkce spotřebitel obvykle bezpečně pozná. Jiná situace je ale u dovážené mořské produkce. Dovozci toto využívají. Na případy klamavého označení nedávno upozornila Státní veterinární správa. Jedním z klasických příkladů je tuzemské označení „pstruh holandský“, přičemž na výrobku je uveden latinský název Argentina silus. „To však není žádný pstruh ani lososovitá ryba, kam pstruh patří, ale ryba stříbrnice, která je příbuzná koljušky,“ říká mluvčí Státní veterinární správy Josef Duben. Samozřejmě, že stříbrnice je levnější než pravý holandský pstruh. Ještě rozsáhlejší je matení spotřebitele názvem baltické sardinky - v Baltském moři totiž nežijí sardinky, ale příbuzné šproty. To vadí i seriózním dovozcům. „Spotřebitel v Česku vůbec netuší, že si místo sardinek kupuje šproty či sledě, které by si od stejných dovozců mohl koupit i pod jejich pravým jménem,“ říká obchodní ředitel společnosti ND Impex Josef Motyka. Identifikací mořských produktů se přitom v Evropské unii zabývá Nařízení Komise č. 1181/2003. Jednoznačně stanovuje povinnost uvádět u konzervovaných ryb typu sardinka latinské jméno použité ryby přímo v názvu výrobku - nikoliv na jiném místě a výrazně menším písmem, jako se tomu stále děje v Česku. Konzumace mořské produkce je nicméně pro spotřebitele přínosem. Obohacuje náš organismus o prospěšné látky, z nichž nejvýznamnější je jód v přirozeném stavu. I malé množství jódu je nezbytné pro správné fungování štítné žlázy. Ta díky němu produkuje hormon, jehož nedostatek způsobuje mimo jiné mentální poruchy.
