B a n k o v n í r a d a Č N B
Trh dluhopisů spí, koruna se líně povaluje kolem 37,50 za euro a výnosová křivka je zcela plochá. Obchodníci netuší, kam se pohne měnová politika ČNB. Nová bankovní rada se zdá neprůhledná. Z odpovědí jejích členů je však zřejmé, že se hlásí ke kontinuitě v měnové politice
Z prvního jednání o měnové situaci nevzešly žádné závěry. Rada si dala odklad do 11. března, přestože došlo k poměrně prudkému poklesu kursu koruny a mzdy slibují poměrně razantní reálný nárůst při minimálních změnách produktivity. Někteří analytici se domnívají, že i při silném inflačním tlaku se bude nová bankovní rada bát sáhnout ke zvýšení sazeb. Podle informací týdeníku EURO dokonce i nyní převládá názor, že další pokles sazeb není zdaleka vyloučen a čtrnáctidenní odklad rozhodování bankovní rady byl jen čekáním na to, zda se podaří koruně stabilizovat kurs.
Viceguvernér ČNB Oldřich Dědek a člen bankovní rady Pavel Štěpánek v odpovědích týdeníku EURO tvrdí, že kritika centrální banky jejich rozhodování neovlivní.
EURO: ČNB byla kritizována za příliš dlouho drženou restrikci měnové politiky a sama bankovní rada připustila oprávněnost této kritiky. Jak podle vás ovlivní tato výchozí (z politického hlediska poměrně slabá) pozice rozhodování nové bankovní rady v současné měnové situaci, která vykazuje známky poměrně dramatických změn?
DĚDEK: Mnoho současných komentářů na adresu měnové politiky má tendenci sklouzávat do povrchních a zavádějících hodnocení. Uplynulé období se nedá popsat jedním schématem. Je třeba rozlišovat období postupného prohlubování vnitřní i vnější nerovnováhy, které vyvrcholilo spekulačním útokem na korunu v květnu 1997. Ekonomika vykazovala tehdy alarmující příznaky přehřívání, zpřísňující reakce měnové politiky proto byla plně v souladu s mandátem centrální banky bránit cenovou stabilitu. Seriózní analýza navíc ani neopravňuje k závěru o jakémsi razantním šlápnutí na brzdu. Litovat jedině lze, že jiní tvůrci hospodářské politiky žili po dlouhou dobu v zajetí odlišného hodnocení tehdejších trendů, což paralyzovalo koordinovanou odezvu vlády a centrální banky na rozevírající se nerovnováhy.
Měnová politika prošla určitou sebereflexí při zpětném pohledu na první polovinu loňského roku. Dnes je zřejmé, že proces snižování sazeb mohl začít o několik měsíců dříve. Toto přiznání však nelze interpretovat tak, že pokud by ke zpoždění nedošlo, byla by dnešní recese mírnější. Správná interpretace zní, že kdyby snižování sazeb začalo dříve, bylo by dnes mnohem více jasné, že pravé příčiny současných hospodářských potíží leží úplně někde jinde. V nedotažené restrukturalizaci, problémové privatizaci, nedostatečné konkurenceschopnosti, nízké vymahatelnosti práva a tak dále.
ŠTĚPÁNEK: Kritika či pochvala však nemohou být pro rozhodování bankovní rady žádným vodítkem. To neznamená, že tato nezávislost centrální banky by mohla být důvodem k neochotě vést dialog s vládou. Jde jen o to, že se ke stolu musí posadit dva partneři, kteří budou vzájemně respektovat svá postavení a své cíle a nebudou prosazovat své priority bez přihlédnutí k názorům druhé strany.
Další dimenzí vaší otázky je zvážit, nakolik současná měnová politika vykazuje známky vámi uváděného dramatického vývoje. Máte-li na mysli vývoj devizového kursu a skutečnost, že od počátku roku výrazně deprecioval, rád bych připomenul, jak postoj ČNB k vývoji kursu výstižně charakterizoval jeden kolega z bankovní rady, který svého času uvedl, že banka může vývoj kursu především komentovat. V zásadě platí, že v důsledku snížení úrokového diferenciálu bude nyní kurs zřetelněji reagovat na vývoj ekonomické situace. Za poklesem potom mohou být vidět nepříznivé zprávy o vývoji ekonomiky, ale i nenaplněné expektace dlouho slibovaných ozdravných kroků hospodářské politiky.
EURO: Nesupluje opět měnová politika politiku fiskální, tentokrát při stimulaci poptávky? Není to opět suboptimální politika?
ŠTĚPÁNEK: Zájem ČNB na tom, aby ekonomika prosperovala, není menší než kohokoli jiného. Jde však o to dosáhnout shody při formulaci základního cíle, ke kterému budou tyto politiky směřovat. Zde je nutné respektovat jak preferenci růstu, kterou manifestuje vláda, tak závazek stability měny, kterým je vázána centrální banka. Podle našeho názoru by společnou platformou mohl být koncept udržitelného růstu, k němuž nedochází na úkor stability.
Podíváme-li se na vaši otázku z tohoto úhlu, myslím, že problém není v tom, zda měnová politika supluje, či nesupluje politiku fiskální při stimulaci poptávky. ČNB soustavně vyhodnocuje vývoj i veškeré známé faktory, které ho mohou ovlivnit do budoucna. Fiskální politika takovým faktorem bezpochyby je, ale není faktorem jediným, ba ani nejvýznamnějším.
EURO: Pane viceguvernére, Hospodářská strategie vstupu do EU, na jejímž zpracování jste se aktivně podílel, odmítá jednoznačně reálné znehodnocování koruny. K němu nyní dochází. Je to argument pro změnu měnové či fiskální politiky?
DĚDEK: Hospodářská strategie je dokument, který se zaměřuje na podstatné a trendové souvislosti integrační trajektorie české ekonomiky. Tímto způsobem je třeba přistupovat i k problematice reálného zhodnocování koruny, které se vytrvale prosazovalo v minulosti, jakkoli mohlo být krátkodobě střídáno epizodou reálného znehodnocení. S tímto trendem je třeba počítat i do budoucna. Měnová politika by měla předcházet nadměrnému reálnému zhodnocování, což ovšem vůbec není snadné v prostředí liberalizovaných kapitálových toků. Je dobré si uvědomit, že efektivním lékem proti reálné kursové apreciaci je nízká inflace, která umožňuje zužovat úrokový diferenciál, a tím otupovat jeden z nejčastějších stimulů pro pohyb spekulačního kapitálu.
