Nejsme v 19. století, kdy továrny v západních zemích kouřily ostošest a nikomu to nevadilo. Dnes to vadí právě těm nejvyspělejším státům, jejichž ekonomiky už ale na „komínech“ jaksi nestojí.
Pro Česko to neznamená nic příjemného – jednak uhlí už nebude přinášet miliardové zisky jako v minulosti, jednak bude třeba všechny uhelné zdroje elektřiny předělávat na plynové, solární, štěpkové či bůhvíjaké…
Všichni ale víme, jak dlouho trvá v Česku povolování staveb. Všichni víme, že Češi nejsou v přípravě investičních projektů bůhvíjací přeborníci. Uhelné regiony tak těžko čeká závratný hospodářský rozvoj. Propuštění horníci sice mohou hledat uplatnění v supermoderním polygonu BMW u Sokolova, ale zbudou na ně jen pomocné práce – většina těch kvalifikovaných bude obsazena lidmi z Německa.
Je také otázkou, kdo bude dodávat teplo do bytů ve městech, kde skončí městské teplárny, pro které bude – kvůli drahým emisním povolenkám – nemožné fungovat. Přispěchá na pomoc stát? Zaplatí drahý provoz ztrátových firem?
Půjčíme si na to? A vyjednáme výjimky v Evropské unii?
I tyto věci bude muset řešit nastupující politická garnitura. Nadcházející krajské volby naznačí, jestli se s tím popasují politici ANO, kteří v minulých volbách převálcovali republiku (i když ne všude vytvořili koalice), nebo je nahradí nové politické síly.
O šancích jednotlivých stran, včetně klopýtajících sociálních demokratů, kteří se zmítají mezi ultralevicovým zápalem ministryně Jany Maláčové a konzervativními dinosaury typu Michala Haška, pojednávají analýzy v tomto čísle.
Najdete v něm i působivý portrét hejtmanky Jaroslavy Pokorné Jermanové, která před volbami kvapně hledá půdu pod nohama. A dozvíte se i o tom, co se tajně peče v útrobách hnutí Milion chvilek pro demokracii. Čtení týdeníku Euro můžete věnovat podstatně méně chvilek než milion, přesto si přijdete na své. Přeji vám úspěšný týden.
