Pražský advokát vstoupil do českého politického života roku 1892. Roku 1919 byl zvolen pražským starostou a po vzniku Velké Prahy v roce 1922 se stal jejím prvním primátorem. V čele pražské radnice stál plných 18 let, což žádný z jeho nástupců nedokázal.
Foto: praha.eu, geocaching.com
Jako primátor měl velké zásluhy na rozvoji Prahy v období mezi dvěma světovými válkami – v metropoli se rozšířila infrastruktura a byla postavena řada budov, včetně mnoha zdravotnických a sociálních zařízení. Přesto je dnes osobnost Karla Baxy vnímána spíš negativně. Může za to především jeho angažovanost v procesu s Leopoldem Hilsnerem, při kterém výrazně vzrostly protižidovské nálady v české i rakouské společnosti.
Advokát Omladiny
Narodil se roku 1863 v Sedlčanech v rodině učitele. Byl synovcem Karla Havlíčka Borovského a měl ještě čtyři bratry a jednu sestru. Gymnázium ukončil roku 1881 a poté vystudoval Právnickou fakultu tehdejší České univerzity Karlo-Ferdinandovy v Praze. Tři roky působil jako pomocný soudní úředník v Táboře a Chebu. Roku 1891 se vrátil do Prahy, kde si otevřel vlastní advokátní praxi.
Do politického života se zapojil roku 1892 jako člen klubu pravicové Strany svobodomyslné. O sedm let později spoluzaložil Stranu radikální, ze které roku 1908 přešel do České strany státoprávně pokrokové. Roku 1911 pak vstoupil do České strany národně sociální, v níž zůstal až do konce života.
Veřejnosti začal být více známý roku 1894, kdy jako advokát zastupoval politické provinilce při vykonstruovaném procesu s Omladinou. Při pouličních nepokojích bylo tehdy zatčeno a odsouzeno 68 lidí, mezi nimiž byli například pozdější ministr Alois Rašín nebo básník Stanislav Kostka Neumann.
Hilsnere, jsi vrah!
Ještě výrazněji se pak Baxa zapsal do historie jako aktivní účastník takzvané „hilsneriády“, procesu s židovským mladíkem Lepolodem Hilsnerem, obviněným z vraždy devatenáctileté Anežky Hrůzové. Tělo oběti se našlo 1. dubna 1899 v lese nedaleko Polné, a protože Velikonoce toho roku připadaly na konec židovského svátku Pesach, vznikla domněnka, že se jednalo o rituální vraždu. Z té byl na základě nepřímých svědectví obviněn dvaadvacetiletý nepříliš inteligentní židovský mladík Leopold Hilsner, který se potloukal krajem jako žebrák.
Baxa byl v procesu, který se konal v září téhož roku za velkého zájmu veřejnosti, zástupcem rodiny zavražděné dívky a výraznou měrou přispěl k Hilsnerovu odsouzení k trestu smrti. Verdikt ostře odsoudil pozdější prezident Tomáš Garrigue Masaryk, který označil rituální vraždu za pověru a Baxu obvinil z antisemitismu.
V obnoveném procesu roku 1900 byl ovšem původní rozsudek potvrzen. Trest smrti byl následně zmírněn na doživotí a po 18 letech byl Hilsner s podlomeným zdravím propuštěn na svobodu. Rehabilitován však nikdy nebyl.
Primátor budovatel
Roku 1904 se Baxa oženil s o 20 let mladší Chorvatkou Amélií Jurkovičovou, kterou poznal na cestě do Opatije. Po vzniku samostatného Československa byl roku 1919 zvolen pražským starostou a o tři roky později se stal i prvním primátorem tehdy vytvořené Velké Prahy s nově připojenými předměstími. Znovuzvolen byl ještě třikrát a v čele hlavního města stál dlouhých 18 let.
Karel Baxa (1863–1937)
Narodil se 24. června 1863 v Sedlčanech v rodině učitele. Po gymnáziu začal studia na Právnické fakultě České univerzity Karlo-Ferdinandovy v Praze, která úspěšně ukončil roku 1888. Poté působil jako soudní úředník, od roku 1891 jako advokát v Praze. Jako obhájce se účastnil například procesu s Omladinou a roku 1899 byl zástupcem rodiny Hrůzovy v procesu s Leopoldem Hilsnerem. V letech 1895 až 1913 byl poslancem Českého sněmu, od roku 1901 i poslancem Říšské rady. Po vzniku samostatného Československa byl roku 1919 zvolen pražským starostou a roku 1922 se stal prvním primátorem Velké Prahy. Znovuzvolen byl ještě třikrát, rezignoval až roku 1937 pro vysoký věk. Zemřel 5. ledna 1938.
Ve funkci se dlouhodobě snažil o všestranný rozvoj metropole, o čemž svědčí řada významných počinů. Byla zahájena rekonstrukce Pražského hradu, dostavěna katedrála sv. Víta, zřízena univerzitní knihovna v Klementinu, postavena Městská knihovna, Veletržní palác, Trojský most, Masarykovy domovy, plynárna v Michli, Elektrické podniky, Památník národního osvobození na Žižkově, Jiráskův most, filozofická fakulta či petřínská hvězdárna. Zřízena byla pražská zoo, letiště v Ruzyni i trolejbusová doprava. Od roku 1925 byla zahájena soustavná památková péče a archeologický výzkum Prahy. Kromě primátorského postu zastával Baxa navíc jeden rok i místo předsedy ústavního soudu a od roku 1923 byl také předsedou správní rady České banky.
Na tenkém ledě
Ani v čele magistrátu ale nesklízel jen chválu. V době takzvané „insigniády“ roku 1934 se například postavil na stranu českých studentů, kteří žádali vydání insignií (symbolů) od německé univerzity v Praze. Protesty přerostly v pouliční bouře a útoky na německé obchody, což vyvolalo velkou nevoli u českých Němců. V knize Červená ruka popsal Baxa také svůj nesouhlas se sovětským komunismem. Příbuzní později komentovali jeho politické postoje slovy, že kdyby se dožil druhé světové války, Němci nebo Sověti by ho určitě zlikvidovali.
Primátorského úřadu se Baxa vzdal vzhledem k vysokému věku 5. dubna 1937. Zemřel o necelý rok později a pochován byl ve středočeském Jílovišti. Rodina chtěla po roce 1945 přestěhovat jeho ostatky do Prahy, nebylo jí to ale povoleno. Urna byla do metropole převezena teprve roku 1992.
