Česká podpora exportu dosahuje na první pohled překvapivě vysoké úrovně, podrobnější analýza však ukazuje, že v evropském srovnání v tomto směru žádnými premianty nejsme. „Překvapilo nás, že třeba v Rakousku je podpora téměř šestkrát vyšší,“ říká Karel Pleva, generální ředitel státní pojišťovací společnosti Egap – pilíře proexportní politiky. Egap po dvaceti letech existence hledá další směry své činnosti.
*E15: Pojistná angažovanost Egapu se dnes blíží dvěma stům miliardám korun. Není už státní podpora příliš vysoká? Není nad možnostmi státu?
Příliš vysoká zatím určitě není. Česká ekonomika je sice v evropském srovnání relativně malá, ale je to také silně exportně založená ekonomika. Udělali jsme si srovnání a z něho vychází, že celkovým rozsahem této podpory v poměru k velikosti ekonomiky jsme v rámci EU až někde ve druhé polovině celkového pořadí. Překvapilo nás, že třeba v Rakousku je podpora téměř šestkrát vyšší.
*E15: Mluvíme stále o té státní podpoře, kterou poskytuje Egap tím, že pojišťuje úvěry exportérům?
Ano, to srovnání se týká rozsahu pojištění exportních úvěrů a záruk. Mezi další země, kde je podpora ve srovnatelných měřítcích mnohonásobně vyšší, patří také Švédsko, Finsko, Francie a Belgie.
*E15: Bude vůbec tato silná podpora exportu pokračovat? Nová pravidla Basel 3 by mohla nastavit horší podmínky pro úvěrové financování se státní podporou. To by se zřejmě projevilo i na tom, co byste pojišťovali.
To by se asi projevilo výrazně. Jde o to, že jedno z měřítek, které nastavil basilejský výbor pro kapitálovou přiměřenost bank, nebere v úvahu prakticky nulovou rizikovost úvěrů pojištěných státem. Pro většinu bank je přitom exportní financování samo o sobě minoritní produkt. Zajímavým se pro ně stává právě tím, že má tu nulovou rizikovou váhu. Basilejský výbor ale o tom nechce jednat ani s úvěrovými pojišťovnami, ani s bankami, protože je vnímá jako instituce, které jsou v tomto směru v konfliktu zájmů. Ozvat by se tedy měli spíše sami vývozci prostřednictvím svých odvětvových svazů nebo hospodářských komor.
Čtěte také:
Export sahá po miliardách, chybějí peníze státu a bank
Čechům kvete miliardový byznys v Ázerbájdžánu
*E15: Neměly by se spíše ozvat státy, které chtějí podpořit svůj export? Nebo myslíte, že by bez státní podpory mohla být hospodářská soutěž férovější?
Státy by se samozřejmě ozvat měly. Férovost hospodářské soutěže v globálním měřítku je fikce. Velké, rychle se rozvíjející země BRIC často poskytují výraznější státní podporu. Čína nabízí úvěry za výhodnějších podmínek proti těm, na kterých jsme se dohodli v rámci Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. Takže by bylo spíše nefér, kdybychom si tu státní podporu sami zrušili nebo omezili. Dostali bychom se do ještě větší nevýhody vůči jiným částem světa.
*E15: V minulém roce měl Egap ztrátu zhruba miliardu korun kvůli tvorbě rezerv. Znamená to, že musíte kvůli důsledkům hospodářské krize vyplácet více pojistek?
To bych neřekl. Je možné, že dopady krize z let 2009 a 2010 se ještě naplno neprojevily. Česká exportní banka nám loni oznámila, že se některé její úvěry stávají problémovými, ale rozhodně to nebyla nějaká masová záležitost. K vytváření rezerv přistupujeme konzervativně, ale zároveň předpokládáme, že část úvěrů přece jen splacena bude – ať už na základě dohody o jejich restrukturalizaci, nebo díky pozdějšímu vymáhání pohledávek.
*E15: Pokud vím, šlo o případy investic českých firem jako například Sklostroje Turnov do výstavby závodů na výrobu obalového skla v Rusku a na Ukrajině…
Ano. V těchto případech jde o dopady krize, ale částečně také o důsledek nepříliš vhodně volené struktury financování. Dopady krize nicméně převažují, celé odvětví obalového skla v těchto zemích zaznamenalo obrovský propad v prodejích – až na dvacet procent normálního stavu. Pivo se během krize neprodávalo ve skle, ale v plastu. Dnes jsou prodeje opět na předkrizové úrovni. To by za normálních okolností stačilo na splácení úvěrů, ale nestačí to na vyrovnání závazků z doby dočasného propadu. Zamýšlíme se nad způsoby, jak to řešit, včetně případné restrukturalizace úvěrů. Snažíme se zachránit většinu peněz.
*E15: O jakou částku v tomto případě jde?
Na konci minulého roku jsme vytvořili dodatečné rezervy, přes dvě miliardy korun, což je potenciální škoda, tedy úplné maximum – kdyby se všechno úplně sesypalo. To ale nepředpokládáme. Těch problémových skláren je asi šest. Kromě toho zatím nejsou dopady hospodářské krize nijak citelně vidět. Očekávali jsme horší důsledky, ale možná to ještě přijde.
*E15: Když se podíváme na geografické zaměření vašich aktivit, velmi silně tu figurují dvě země – Rusko a Turecko. Myslíte, že to tak ještě nějakou dobu zůstane?
Skutečně předpokládám, že to tak do značné míry zůstane. Nejčastěji podporujeme vývozy investičních celků. A žádné další podobně velké trhy pro české exportéry se zatím v tomto směru nerýsují. Čeští vývozci samozřejmě hledají další možné trhy, ale diverzifikace tak rychlá nebude. V několika nejbližších letech Rusko zůstane klíčovým teritoriem, pro tento typ vývozu je nenahraditelné. A Turecko se historicky dostalo na druhé místo, dočasně dokonce na první. Z evropského hlediska jde o velkou ekonomiku, navíc je to téměř evropská země, která ale roste a příštích patnáct let poroste daleko vyšším tempem než většina ostatních států v Evropě.
*E15: Říkáte, že to je téměř evropská země. Je tedy nutné poskytovat exportu do Turecka státní podporu?
Státní podpora není exkluzivně mimoevropská, podporujeme také vývoz na evropské trhy. Určité druhy úvěrů – samozřejmě ty, které poskytujeme nejčastěji – skutečně pro vývoz do evropských zemí k dispozici nejsou. Ale investiční nebo předexportní úvěry je možné poskytovat i v rámci Evropy.
*E15: Včetně Slovenska…
Ano, podpořili jsme vývoz jaderného zařízení na Slovensko. Ale když mluvím o Turecku jako o téměř evropské zemi, mám na mysli kulturní blízkost, nikoliv úvěrové riziko. Z hlediska naší klasifikace rizik od nuly do sedmi má Turecko kategorii čtyři, což je pořád relativně hodně riziková kategorie. Rusko má například trojku, Česko a většina zemí Evropské unie nulu. Turecká ekonomika je sice velmi výkonná a rostoucí, ale nemá některé strukturální a finanční prvky evropských ekonomik. To se týká například účetnictví, což souvisí také s tím, že i velké firmy jsou tam často firmy rodinné.
*E15: Vítkovické strojírny staví například v Turecku elektrárnu. Rodí se tam další podobné projekty v energetice?
Rodí se řada projektů, zvažuje se možnost výstavby nejméně dvou dalších uhelných elektráren. V Turecku nastává renesance uhelné, tepelné energetiky.
*E15: Zmínil jste dodávky zařízení pro jadernou elektrárnu Mochovce na Slovensku. Pokud vím, zazněla i myšlenka, že byste se mohli v budoucnu podílet i na pojištění staveb českých jaderných elektráren.
To zatím není možné. Je to vlastně nevyřešený problém ekonomicky vyspělého světa, který si vytvořil podporu exportu. Evropská unie k tomu totiž zase přidala pravidlo, podle kterého se tendry musejí otevřít firmám ze všech členských zemí. To ale znamená, že třeba na dodávky pro stavbu v Česku mohou ostatní státy aplikovat státní podporu exportu, ale samo Česko nemá možnost v tomto případě podpořit své domácí firmy. Totéž samozřejmě platí také v ostatních zemích EU. Je to tvrdý oříšek, neexistuje tady žádné jednoduché řešení.
Karel Pleva (50) Generálním ředitelem a předsedou představenstva Egap je od roku 2009. Státní společnosti šéfoval v době, kdy se její pojišťovací kapacita zdvojnásobila. Paradoxně i díky hospodářské krizi – zatímco některé zahraniční firmy třeba z Ruska odcházely, čeští vývozci tam i díky pojištění od Egapu posilují. Pleva před příchodem do Egapu působil v mezinárodní poradenské společnosti A. T. Kearney, šéfoval její české pobočce. Je absolventem Vysokého učení technického v Brně a Wharton School na Pensylvánské univerzitě.
