A když to rozeberete?
Tohle jsem nemyslel tak vážně. Jako šéf konzervativní strany si nemohu dovolit nějak šít do hlavy státu. Ale podle mého názoru dělá bohužel chyby, takové zvláštní chyby. Výrazivo nechme stranou, to jen odvádí pozornost od důležitých věcí. Co se mi zdá vážnější, jsou jeho výroky například vůči Ukrajině. Doporučit jiné zemi, navíc spřátelené, aby se nechala zfinlandizovat, není dobré. Ta finlandizace nebyl totiž úplně dobrovolný akt, jde o podřízení zahraniční politiky jinému státu. Byla to reakce na situaci po druhé světové válce, kdy hrozilo, že bude Finsko anektováno Sovětským svazem. U prezidenta Zemana pozoruji, že ztrácí zábrany. Je to bohužel smutná kapitola.
Určitě se najde i něco, za co byste prezidenta Zemana pochválil.
Líbilo se mi, že udělil vyznamenání siru Nicholasi Wintonovi.
Prezident rozdal i další vyznamenání…
Udělení Řádu bílého lva siru Winstonu Churchillovi sedmdesát let po válce považuji spíše za touhu ohřívat se na cizím sluníčku. U jiných jmen jsem se zase zděšeně ptal, proč právě oni. Tím jsme vlastně u té prezidentovy touhy za každou cenu vybočovat. I jmenování Rusnokova kabinetu bylo takovým velkým napnutím prezidentských pravomocí. Myslím, že tenhle styl prezidentství není dobrý. Jistá moudrá omezení ve využívání pravomocí se přece jen sluší.
Myslíte, že vy jste v prezidentské kampani udělal nějakou chybu?
Každý člověk dělá chyby. Samozřejmě, že jsem je udělal i já. Asi jsem měl ve druhé fázi změnit taktiku… Těch chyb by se našlo víc, ale už mě to nezajímá. Je to za mnou. Prohraná bitva z minulého týdne mě nechává chladným. Prohrál jsem, tak co.
Mrzí vás, že nejste prezidentem?
Teď, když se na některé věci dívám, tak ano. Mrzí mě, že jsem prohrál. Původně mě to na Hrad tolik nelákalo, ale teď mi to začíná vadit. Asi bych také udělal nějaké chyby, ale napáchal bych méně škod pro Českou republiku. Dva a půl roku jsem na Hradě pracoval pro prezidenta Havla a vím, co ten úřad obnáší. Vím, jaká omezení prezident má mít, v jakých mantinelech se má pohybovat, že to přináší také změny v soukromém životě. Jak žít na hradě, vím koneckonců už od dětství.
Mrzí mě, že jsem prohrál. Původně mě to na Hrad tolik nelákalo, ale teď mi to začíná vadit… Jak žít na hradě, vím koneckonců už od dětství.
Prezident Zeman má také složitý vztah s ČSSD a vůbec celou vládní koalicí. Jak vnímáte pevnost koaličního svazku?
Je to velmi nesourodá koalice. Ve sněmovně je nejsilnější ČSSD, která má nějakou svoji politiku. Její koaliční partner ANO má zase jinou, populistickou politiku, která postrádá zásady a platí tam jen slovo vůdce. Mezitím se motají lidovci, kteří se potřebovali zotavit po letech mimo sněmovnu. Vlastně se divím, že to vydrželo až dodneška. Ale byl jsem v několika vládách a vím, že na každém ministerském křesle je lepidlo výborné kvality. To člověka udrží.
V čem tkví úspěch Andreje Babiše a jeho hnutí ANO?
Je to díky zklamání z tradičních politických stran. Lidé jsou zklamáni ze všech, ať je to ČSSD, ODS, nebo my. To zklamání je samozřejmě zčásti oprávněné. Nebudiž pochyby, že tradiční strany během doby svého vládnutí dělaly chyby a byla v nich rozšířená korupce, do určité míry stále ještě je. To všechno vytváří mizernou image. Pak se objeví někdo nový, kdo má prvotřídní reklamu, jeví se jako mesiáš a má spoustu peněz. Tu a tam pomůže a lidem to imponuje. Než ale přijdou na pravou podstatu, že ty sliby, které dělal, dodržet nemůže, bude nějaký čas trvat.
Platí pořád, že se příštích prezidentských voleb nezúčastníte?
Jestli budou v řádném termínu, tak už ne. Už bych na to byl poněkud starý.
A přemýšlel jste o budoucnosti TOP 09, jak dlouho ještě ve straně budete působit?
To je na Pánubohu, jaké mi dá zdraví. V mém věku člověk nikdy neví. Na jaře mi zemřel mladší bratr. V takovém okamžiku, kdy vám zemře mladší sourozenec, máte o sobě také pochyby. Navíc když se ohlédnete, kolik už vám odešlo přátel… Mně se zatím daří dobře, i když mě občas bolí kolena. Uvidíme, jaké to bude dál.
TOP 09 má v poslední době také svůj vývoj... Třeba odklon Starostů, kteří v krajských volbách kandidovali odděleně...
To je pravda. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál. Já bych si přál, aby s námi zůstali. Máme ale také pozitivní vývoj. Třeba v Praze se podařilo nalákat nové lidi, máme mladé vedení. To mi udělalo velkou radost. Vím, že jsem starý dědek a musím si hlídat, abych nebyl zbytečný, což snad zatím nejsem. Právě příklon těch mladých mě uklidňuje a o stranu už strach nemám.
Je to velmi nesourodá koalice… Vlastně se divím, že to vydrželo až dodneška. Ale na každém ministerském křesle je lepidlo výborné kvality. To člověka udrží. Myslím, že prezident žije pod poněkud nešťastným vlivem svého okolí. Když máte v prezidentské kanceláři zaměstnance Lukoilu, tak to není dobrý stav.
Když už mluvíte o Praze, tak rozdíl od předchozích voleb byl pro TOP 09 minus deset procent…
To je pravda. Může za to několik věcí. Třeba spor v pražské TOP 09, který jsem musel rázně ukončit. To je bohužel osud všech pražských organizací, ODS i ČSSD, že se žerou uvnitř mezi sebou. Na magistrátu musejí být asi nějaké nakažlivé bakterie… Druhým faktorem úbytku našich preferencí je fenomén Babiš. Pak jsou tu také všechny ty malé strany a uskupení, které se před volbami vynořily. Samy o sobě úspěch neudělaly, ale jsou to ta procenta, půlprocenta, která v součtu dělají hodně. Čili s ohledem na to všechno jsme udělali docela dobrý výsledek.
Jak hodnotíte éru primátora Tomáše Hudečka? Vy jste byl vždycky jeho zastáncem.
To jsem dodnes. Považuji ho za dobrého primátora. Udělal spoustu dobrých věcí. Je mi strašně líto, že spáchal politickou sebevraždu. Je to smutná zkušenost, kterou jsem viděl i u jiných lidí. Nejlepší odborníci často nezvládnou být politikem. Naproti tomu největší političtí šíbři se dokážou udržet a vždy přežít, ale zase to nejsou odborníci.
Nepřála vám nakonec náhoda, když byl liberecký hejtman Martin Půta obviněn z korupce? Jak se na jeho obvinění díváte?
Nás se to nedotýká. Nicméně doufám, že to není tak vážné, jak se to líčí. Stát se to může v každé straně, v každé místní organizaci nebo městě. Jestliže má nějaká strana několik set nebo tisíc členů, pak tam budou jeden až dva skoro svatí a stejný počet skoro zločinců. Vše mezi tím jsou různé odstíny šedi.
Se Starosty do budoucna pořád počítáte?
Já bych rád, každopádně to záleží na nich. Starosty mám rád, protože v menších městech a obcích mají silnou zpětnou vazbu. Nejsou jako někteří pražští politici, kteří už ztrácejí cit pro to, co se děje kolem nich. Když ale sedíte někde na radnici, denně se setkáváte s voliči. Chápu, že STAN si chce jít vlastní cestou, ale vždy jsme se dobře doplňovali.
Jak jste vnímal nedávnou návštěvu premiéra Bohuslava Sobotky v USA? On napsal článek do Wall Street Journal, v němž jméno exprezidenta Václava Havla zmínil hned 12krát. Bylo to jen proto, že odhaloval jeho bustu, nebo šlo o posílení transatlantické vazby, o níž se už moc nemluví?
Myslím, že ta návštěva ukázala, jaký ohromný význam ve světě Václav Havel dodnes má. Dokonale na to sedí heslo o tom, že ve své vlasti nikdo není prorokem. My máme spoustu keců, ale podívejte se na arabské země nebo na země východního sousedství. Havel je širší pojem než Česká republika. Sobotkův význam proto vidím v tom, že Havlův odkaz podtrhl, protože ze světa zaznívaly oprávněné obavy, že se od něj odkláníme.
Jaký dojem jste si z USA odvezl vy?
Nevím jak pana premiéra, ale mě na Americe vždycky fascinuje, jak se ta země dokáže vyrovnat s vlastními nedostatky. V tom je síla demokracie. Vezměte si jen kauzu krutých metod CIA při nakládání s vězni, kterou otevřel americký Senát. Také bych si přál, aby se český Parlament zabýval našimi hříchy a nedostatky místo toho, aby je zazdíval.
Sobotka chválil Havla, prezident Zeman ovšem pronesl celou řadu diskutabilních výroků k zahraničí. Je za tím nějaký plán nové východní politiky, nebo jde jen o nepříznivou shodu výroků?
Myslím, že prezident žije pod poněkud nešťastným vlivem svého okolí. Když máte v prezidentské kanceláři zaměstnance Lukoilu, tak to není dobrý stav. Miloš Zeman, stejně jako Václav Klaus, mají také svou intelektuální ješitnost. Jinak bych řekl, že Zemanovo chování dobře vystihují verše Karla Havlíčka Borovského: Není nad původnost, každý po ní touží, lidé chodí přes most, to já půjdu louží. Myslím, že je to stejné jako s Klausem. Když budu říkat něco, čím se odliším od ostatních, tak budu nápadný a každý to zaznamená.
Václav Klaus takhle programově šel proti většinovému názoru v EU. Jsme teď v hlavním proudu, jak si léta přála sociální demokracie?
Verbálně ano. Ale jakmile dojde na projevy solidarity, ozve se řev. Vzpomeňte si jen na situaci Řecka nebo na debaty, zda přijmeme několik syrských uprchlíků. Jsem starej dědek, ale nedovedu si představit, co by se stalo, kdyby Evropa nebo USA v roce 1939, 1948 nebo 1968 řekly, že nemohou přijmout československé uprchlíky. Je mi z toho stydno. Neměli bychom zapomínat na to, že naše země zažila několik uprchlických vln. Nám bylo pomoženo, ale abychom pomohli sami? To už ne. Strašná logika.
Čím si tu neochotu vysvětlujete? Náš azylový systém je přece na nějakých pár set uprchlíků připraven…
Jistě. Těch několik set lidí by se tu rozplynulo jako nic a nikdo by si toho ani nevšiml. Čili ta neochota je jen populismus. Zbabělost před vlastními voliči, nic jiného v tom není. A ta zbabělost je největší slabost českých politiků. Získat mandát od voličů znamená udržet si nějaký charakter. A ne se ohlížet na zájmy místní organizace někde v Dolních Prčicích, která si odhlasuje, že nechce uprchlíky. Chybí tu odvaha jít si za vlastním názorem, za tím, co považuji za správné. Byť za cenu toho, že ztratím vlastní voliče a doplatím na to.
Platí to i o Evropské unii? V řadě zemí, včetně Česka fungují Národní konventy o EU, které se snaží o politiku zdola.
Konvent může přispět k oživení zájmu o EU. Rozhodovat ale musí ten, kdo má odvahu rozhodnout. Evropa se kupředu pohnula vždy, když u toho byli velikáni evropské politiky.
Z české zahraniční politiky se vytrácí spolupráce se sousedy. Nevracíme se do dob, kdy jsme do Evropy chtěli sami, protože jsme si mysleli, že jsme nejlepší?
Černínský palác říká, že naším partnerem je Rakousko. Tak si říkám, jak v čem… Rakousko je neutrální země, my ne. My bychom se měli držet našich závazků.
V čem se tedy od Rakouska můžeme učit?
Oni svoji neutralitu využívají. Mají velmi dobrý vztah s Ruskem nebo Íránem. Mají dobré hospodářské výsledky a jsou učenliví. Také ovšem trochu přehánějí. Jinak politiku dokážou dělat s velkým zaujetím. Třeba za vztahem EU se západním Balkánem stojí právě Rakušané. Tam bych spolupráci velmi doporučoval.
A co systém proporční demokracie? Třeba dosazování představenstva státních firem podle předem daného stranického klíče…
Ten systém měl v Rakousku své opodstatnění. Nezapomínejte na to, že tam v roce 1934 proběhla občanská válka a Rakousko bylo až do roku 1955 obsazeno spojeneckými silami. V současné době je ovšem proporční systém přehnaný a blbý. Přežil se. Tam, kde jsou koryta, se politické strany nerady něčeho vzdávají.
| Karel Schwarzenberg (77) |
|---|
| • Studoval práva ve Vídni a Štýrském Hradci a lesnictví v Mnichově. • V letech 1990 až 1992 pracoval jako šéf Kanceláře prezidenta republiky, pak se z politiky vytratil a věnoval se správě rodinného majetku. • V roce 2004 byl zvolen senátorem za US-DEU a ODA, v Senátu zůstal do roku 2010. • Dvakrát byl ministrem zahraničí, poprvé za vlády Mirka Topolánka (2007 až 2009), pak v kabinetu Petra Nečase (2010 až 2013). • Před dvěma roky neúspěšně kandidoval proti Miloši Zemanovi v prezidentské volbě. • V roce 2009 spoluzaložil TOP 09, je jejím předsedou, od roku 2010 za ni sedí v Poslanecké sněmovně. • Je podruhé ženatý (se stejnou ženou), má tři děti. |
Čtěte také:
Schwarzenberg na Foru 2000: Snad Putin Evropany probudí
