Karel Schwarzenberg, senátor a předseda nové strany TOP 09, která zazářila na české politické scéně jako kometa, kritizuje ostré útoky českých politiků na Ústavní soud.
Autor: Jakub Stadler
„Podrýváme podstatu právního státu. Když si politická moc nárokuje, že může soudům nařizovat, vracíme se do časů politické svévole,“ varuje.
Co říkáte tomu, že ČSSD otočila a chce nyní sněmovní volby uskutečnit až v řádném termínu na jaře příštího roku?
Je politováníhodné, že se nemůžeme spolehnout na postoj ČSSD a jejího předsedy. Jiří Paroubek v posledních dnech jak svým politickým partnerům, tak veřejnosti tvrdil, že sociální demokracie udělá vše pro konání předčasných voleb v listopadovém termínu. Uvrhnutí České republiky do politické krize na dobu delší než půl roku považuji za zcela nezodpovědný krok, který je po svržení vlády během předsednictví v Radě Evropské unie, aniž by ČSSD uměla nabídnout řešení této situace, dalším pokračováním v dlouhé řadě nezodpovědných kroků sociální demokracie.
Neznepokojuje vás situace, která vznikla kolem předčasných voleb?
Co mě opravdu znepokojuje, jsou výroky českých politiků, například ve sněmovně, na adresu Ústavního soudu. Jde o velmi vážný symptom, který varuje před dalším vývojem.
I když se nám rozhodnutí soudu nelíbí, neznamená to, že jsme oprávněni takovými slovy na soud, ještě k tomu ústavní, veřejně útočit. Tady podrýváme podstatu právního státu. To považuji za největší ohrožení. Teď se alespoň opravdu projevilo, jak to ti pánové opravdu myslí. Nejhorší je, když se zpochybňuje Ústavní soud, když si politická moc nárokuje, že může soudům nařizovat. Tady se vracíme do časů politické svévole.
Nepřeceňuje se někdy množství peněz v předvolební kampani? Nebo si myslíte, že se lidé řídí podle množství billboardů a zvučných jmen umělců na předvolebních mítincích?
To je na dlouhou diskuzi. Ale řekněme, že když někdo z toho předvolebního kolotoče úplně vypadne, pozornost voličů mizí, lidé si na něj pak už nevzpomenou. Billboardy a kampaň jsou spíš taková připomínka. Nejsem přesvědčen o tom, že nějaký plakát s krásnou fotkou lidi přesvědčí, aby volili pana Vondráčka nebo Nováka. To by strany musely mít na billboardu nějakou Verešovou. Ty poutače nebo plakáty politiky pouze připomínají, rozhodnutí dělají lidé nezávisle na bill-
boardech. Nemyslím, že na základě plakátu své rozhodnutí změní.
Nepoškodí vaši stranu odložení voleb nejen z finančního hlediska? Politologové soudí, že by mohl opadnout takový punc
novosti vaší strany, který voliče láká.
Ano, to je možné. Uvidíme. Ale znepokojuje mne to méně než zpochybňování Ústavního soudu politiky. Z toho mám mnohem větší strach.
Proč vlastně vznikla TOP 09 jako další pravicová konzervativní strana? Co nabízíte jiného než ostatní?
Jiná konzervativní strana v Česku neexistuje. Jsou strany, které tvrdí, že jsou konzervativní. Nejsou. Protože konzervativní strany ze své podstaty, ať se podíváte na britské nebo skandinávské konzervativce, vycházejí vždycky z pojmu legitimity, z pojmu práva. A k tomu mají všechny české politické strany bohužel značný odstup.
To je to hlavní, v čem se lišíte?
Lišit se budeme v přístupu k právu a v tom, že budeme říkat pravdu o situaci, jaká tady je. Nebudeme lidem nalhávat, že zdroje jsou, že si mohou všechno dovolit, že stát všechno ufinancuje. Je nám líto, ta dlouhá party je za námi, bohužel. Přišla krize, stát je teď u dna, hospodářství se z toho bude velice pomalu zotavovat. Máme dluhy jako carský důstojník, tak s tím musíme konečně něco udělat. To znamená, že si všichni budeme muset utáhnout opasek. Budeme muset velmi pilně pracovat na tom, abychom ve svém státě velmi šetřili. Stát totiž hodně plýtvá, to je vidět u jakéhokoli úřadu v České republice.
Problémy u nás nejsou jiné než v Bavorsku nebo Rakousku. Ale u nás je na to potřeba aspoň dvakrát víc lidí a desetkrát víc formulářů. To je potřeba zatrhnout. Musíme si říci, kde se musí škrtat, kde se musí celé úřady zrušit. Ve státní správě je možné ušetřit miliardy korun.
Ministr financí Eduard Janota navrhl řadu velmi razantních opatření. Jste připraveni je podpořit?
I když nejsme návrhy ministra financí nadšeni, protože si myslíme, že by měly být v úsporách radikálnější, v tom jsme trochu odlišní, veřejně jsme řekli, že nicméně v tomto okamžiku je to jediné možné rozumné řešení. V politice se vždycky musí udělat kompromis.
Neobáváte se, že by TOP 09, stejně jako v minulosti ODA nebo Unie svobody, mohla na politickém nebi zazářit a potom zhasnout?
Nejsem prorok, nevím, co bude za pět let. Ale máme to jinak nastavené než Unie svobody nebo ODA, takže myslím, že máme oprávněnou naději, že i když budeme mít také nějaké krize, tuhle krizi nezažijeme.
Takže pevně věříte, že se vaše strana stane trvalou součástí české politické scény?
Ano. O tom jsem přesvědčen.
Vaše volební preference jdou nahoru. Ale ODS začíná vadit, že odebíráte jejich voliče…
Promiňte, volby jsou o tom, aby se politické strany snažily získat co největší počet voličů. Náš projekt byl nastaven tak, aby si voliči mohli vybírat. My nejsme součást ODS. To si snad oni myslí, ale není to tak. My si děláme samostatnou politiku, ODS si dělá samostatnou politiku a voliči se musí rozhodnout, jestli budou volit ty nebo ony. Volby jsou politická soutěž. Spíš bych řekl, že my neodebíráme voliče ODS, oni nám je sami nahánějí. V tom je podstata věci. Ale nevím přesně, jestli ten, kdo nás volí, je modrý pták nebo černoprdelník, pardon lidovec, či sociální demokrat. To je těžko říci. Nám je to jedno, hlavně když se voliči ztotožní s naším programem.
|KAREL SCHWARZENBERG (72)|
|Je potomkem šlechtického rodu Schwarzenbergů. Narodil se v Praze, dětství prožil v Praze, na Orlíku a v Čimelicích, ale v roce 1948 musel odejít s rodinou do Rakouska. Studoval práva a lesnictví. V roce 1965 převzal správu rodinných statků v Rakousku a Bavorsku. V letech 1984 až 1991 byl prezidentem Mezinárodního helsinského výboru pro lidská práva. V roce 1989 se vrátil do vlasti. Od roku 1990 do 1992 byl kancléřem prezidenta Václava Havla. Až do roku 2004, kdy se stal senátorem za Prahu 6, se věnoval především hospodaření na svých statcích v jižních Čechách. V letech 2007 až 2009 byl za Stranu zelených ministrem zahraničí v Topolánkově vládě. Letos se stal lídrem nové strany TOP 09. Je ženatý, se svou ženou Terezou Hardogg má tři děti – Jana Nepomuka, Annu Karolínu a Karla Filipa. Mezi jeho záliby patří staré a nové umění, zejména moderní architektura.|
Po volbách, jestli se dostanete do sněmovny, budete uvažovat o možné povolební koalici. Prohlásil jste, že současné vedení ČSSD nepovažujete za věrohodné. Proč?
Například kvůli tomu, co pan předseda Jiří Paroubek řekl na adresu Ústavního soudu, to je pro mne opravdu nepřijatelné, protože taková politika opouští půdu demokratického právního státu a jde divnou cestou. Je to prostě už mimo půdorys demokratického právního státu. Konec. Je mi to líto, protože ve vyspělých evropských zemích patří sociální demokracie ke standardu v politice. Mám v evropských sociálnědemokratických stranách několik přátel. Ale bohužel u nás se to vyvinulo trochu jinak. Doufám, že se i v této straně prosadí mladší generace, která bude mít poněkud odlišné názory a přístupy.
U sociálních demokratů vám také vadil příklon k Rusku. Jaká by podle vás měla být naše zahraniční politika vůči této velmoci?
V případě sociálních demokratů mi vadilo, že opakovali teze ruské zahraniční politiky. Celkově se zahraniční politika České republiky musí držet dvou hlavních sloupů – členství v Evropské unii a v NATO. To nám zaručí dlouhodobou hospodářskou, sociální, vojenskou nebo bezpečnostní stabilitu. Jinak bychom rádi měli se všemi státy, také s Ruskou federací, otevřené přátelské vztahy.
Z některých ruských výroků vyplývá, že si pořád ještě nárokují, že patříme do jejich područí a s tím nemůžeme souhlasit, tudíž musíme být v těchto otázkách obezřetní. Jinak v hospodářské nebo kulturní oblasti jsem pro dobré vztahy s Ruskem. Je to veliký národ s nejkrásnějším jazykem, jaký znám, s ohromnou literaturou, hudbou, vědou na velmi vysoké úrovni. Jsem pro to, aby se s Ruskem úzce spolupracovalo, jen si prostě musíme dávat pozor.
Čím dál víc se mluví o prorůstání politiky a byznysu v Česku. Máte z toho také obavy?
Už nelze pomalu rozlišit, co je v České republice politika a co byznys. Miroslav Kalousek to nazval, a ten výrok mu závidím, privatizací státní moci. To je šílené, ale je to trefné. Svého času si mnozí lidé mysleli, že naše hospodářství se bude vyvíjet jako v Německu, ale já už jsem měl tehdy pochyby, a teď se to potvrdilo, že půjdeme spíše sicilským směrem. A to je poněkud odlišné.
Pokusíte se to změnit? Jsou okamžiky v životě, kdy se musíte rozhodnout. Když necháte nádor ve svém těle narůst, lékař řekne, že buď půjdete na těžkou operaci, nebo v krátké době zemřete. Ten nádor v Česku je prorostlý do všech politických stran. Ale musíme s tím opravdu něco udělat, nebo na to chcípneme. Když sám říkáte, že tento nádor je prorostlý do všech politických stran, myslíte, že se najde vůle ke změně?
Zde už pomalu jde o život České republiky. Když nic neuděláme, tak se sami zničíme. Češi jsou zvláštní národ, vždycky se jim podařilo z neobyčejné bídy a strašných ztrát zase vydrápat nahoru. Ale také se pak dokážou zničit. To je taky pozoruhodné.
Několikrát jste kritizoval i českou politickou kulturu. Jak budete vy, jako uznávaná osobnost, přispívat ke kultivaci politické kultury?
Ale prdlajs, jaká uznávaná osobnost.
Patříte přece k nejoblíbenějším politikům v žebříčcích popularity…
Víte co, popularita je hezká věc. Existuje staré české přísloví a je velice pravdivé: světská sláva, polní tráva. Určující zážitek z mého raného dětství byl ten, že můj otec byl v roce 1945 jako velitel povstání na Mirovicku a Miloticku nesmírně oblíbený, všude ho zvali. Ale koncem roku 1947 už ho někteří lidé ani nezdravili. A taková změna přijde velice rychle. Takže momentální oblíbenost nebo popularitu nemohu brát příliš vážně. To nejde. Považuji to za jistou výzvu, abych s tím něco udělal. To je dar, něco jako když je někdo inteligentní, má bohatství, talent nebo něco jiného, tak s tím musí nějak naložit. Popularitu nemůžete odložit do ledničky, buď s ní pracujete a něco uděláte, nebo ji máte opravdu zbytečně.
A jak vy s ní naložíte?
Teď jsem všechno vsadil do této volební kampaně, do této strany. Když to prohrajeme, tak jsem svůj politický kapitál prošustroval. To je mi také jasné.
A co byste považoval za prohru?
Kdybychom se nedostali do sněmovny, tak by to byla úplná prohra. Ale kdyby to bylo tak, že bychom získali málo voličů a nemohli hrát v politice nějakou významnou roli, tak bych to já osobně zajisté nepovažoval za výhru.
Na to, že jste nová strana, máte poměrně vysoké ambice. Co by tedy podle vás bylo výhrou?
Myslím, že deset procent voličských hlasů a víc by byla velká výhra, když jsme novou stranou.
Jste senátorem, ale teď kandidujete i do sněmovny. Když TOP 09 uspěje, pro kterou komoru parlamentu se rozhodnete?
Kdybychom se dostali do sněmovny, musím nastoupit do sněmovny, protože tam se přece jen dělají důležitější politická rozhodnutí než v Senátu.
Nebude vám líto opustit Senát?
Samozřejmě, protože řekněme upřímně, v Poslanecké sněmovně musíte v malé frakci víc makat. A já jsem ze své podstaty člověk líný, já nerad pracuji.
Neobáváte se, že po volbách může dojít opět k volebnímu patu a bude těžké složit vládu?
Myslím, že to je dáno tím, že česká společnosti je rozdělena půl na půl. To je naprostá pravda. Pokusíme se s tím pohnout, ale k patové situaci dojít může, nemohu to vyloučit.
Bude se TOP 09 snažit, aby se v budoucnu volební zákon změnil, aby se takový pat vyloučil? Na volební zákon mám úplně odlišný názor. Když se psala Ústava, dělalo se to českou cestou a udělalo se to opačně, než jak by to mělo být. Do sněmovny by se mělo volit spíš tím systémem, jak se volí do Senátu, tedy většinově, a naopak Senát by měl mít reprezentativní, proporční zastoupení. My jsme to ovšem udělali opačně. Ale tak zásadní změna Ústavy by byla zřejmě těžko průchodná, i kdyby umožnila v budoucnu sestavení silnějších koalic i vlád. Každá ústavní změna je nesmírně obtížná, protože vždycky nějaká politická strana v té chvíli vidí, že by na tom v příštích volbách tratila. TOP 09 varuje před dalším zadlužováním České republiky. Jaký je váš recept? Jsou to normální kroky. Za prvé šetřit, za druhé o něco více pracovat a opravdu probrat všechny státní výdaje. Zachovat jen to, co je naprosto nutné a zrušit to, co je spíš luxus, který jsme si dovolili v lepších dobách. Vy jste také podnikal. Myslíte si, že stát může dělat něco víc pro podnikatele než dnes? Role státu se přeceňuje. Stát může udělat spíš to, a to je klíčové, nekomplikovat podnikatelům život. Což teď dělá nesmírnou byrokracií, musíte mít na všechno nějaké povolení, deset razítek. Podívejte se, já jsem pracoval ve stejném oboru – lesnictví tady, v Rakousku a v Německu. A věřte mi to, papírování je tady opravdu asi desetkrát vyšší než v sousedních zemích. V tom to je. Já nechci žádné pobídky, já nechci od státu žádné peníze. Ale chci, aby se tyto zbytečné věci odstranily. Přitom byrokracie během těch patnácti let, co jsem v Česku hospodařil, strašlivě narostla. S mým bývalým lesním ředitelem, vynikajícím člověkem a odborníkem, mimochodem se stal předsedou komise, která posuzuje stav lesů na Šumavě, jsme říkali, že bychom potřebovali jednoho člověka na to, aby se zabýval místo výrobou a správou jen papírováním, vyplňováním formulářů a podobnými pitomostmi. Tady lze strašně mnoho ušetřit. Váš přítel – exprezident Václav Havel v předvolební kampani podpořil zelené. Nemrzí vás, že nepodpořil stranu, v jejímž čele stojíte? Ne, já znám jeho přesvědčení. On je dlouhodobě pro zelené. Já to chápu, koneckonců jsem se s nimi také spojil a dodnes k nim cítím velké přátelství. Tak je to dobře. A myslím, že čeští zelení podporu potřebují, protože po té krizi, v které se ocitli, to nemají lehké. Úřadujícímu předsedovi Ondřeji Liškovi se podařilo ten zelený tábor zase sjednotit, ale potřebuje podporu, aby se Strana zelených dostala znovu do sněmovny a politického života. Myslím, že Václav Havel má pravdu, když je podporuje. Vaše strana vstoupila do politiky s heslem typu S úsměvem jde všechno líp. Myslíte si, že úsměvů, nadhledu a vtipu je v české politice potřeba? Kdyby člověk bral českou politiku úplně vážně, tak skončí v Bohnicích. To jde přežít ve zdraví jen tehdy, když se bere s nadhledem. Ale někteří politici se berou nesmírně vážně… To ano, to jim neberu. Jsou lidi, kteří se každý den cítí tak, jak se mi nepodaří ani v neděli ráno. Ale budiž jim to přáno. Pokud ve volbách uspějete, budete tou silou, která vnese do české politiky čerstvější vítr? Doufám. Ale nemohu to říkat, než se volby uskuteční. Koneckonců suverénem je volič. Ale když se to podaří a s nějakým podstatným výsledkem se dostaneme do sněmovny, tak jsme pevně odhodláni do toho jít. Jinak by to celé nemělo smysl. Já jsem se mohl po českém předsednictví v Radě Evropské unie rozloučit a jezdit mezi Karibikem a Itálií, což by mi docela vyhovovalo. Víc, než co musíte absolvovat jako předseda strany ve volební kampani? To na každý pád. Nelitujete teď, když víte, co všechno vás tady čekalo a zřejmě ještě čekat bude, že jste se po listopadu 1989 vrátil do tehdejšího Československa?
To je jediná věc, které jsem ani na jediný okamžik nelitoval. Pro mě byl nejkrásnější den, když bylo jisté, že už tady mohu zůstat. Vždycky jsem chtěl zpátky, podařilo se, a teď mě odtud nikdo nedostane, i kdyby čert na koze jezdil. Ne, chci tady být, jsem tady šťastný. A že mě tady některé věci štvou, to je jiná záležitost.
