Karel Štícha: Musíme státu dokazovat, jak nás okradl

19. 5. 2013

Pražské arcibiskupství poslalo nedávno první žádosti o restituci. Zákon o majetkovém vyrovnání přitom dává lhůtu pouze do konce roku. Ekonom největší české diecéze Karel Štícha ale tvrdí, že se všechny plánované výzvy stihnou podat v termínu. Jeden ze skutečných „otců“ církevních restitucí se také snaží zahnat obavy, že biskupství nebudou umět pečovat o vrácený majetek nebo rozumně investovat vyplácené miliardy.

Žádosti o vydání majetku podávaly v prvních měsících roku hlavně církevní řády. Proč mají diecéze zpoždění a jak je na tom pražské arcibiskupství?

Začátkem května jsme poslali první várku takzvaných výzev. Co se týče srovnání s řády, neřekl bych, že jsou lépe připravené, jejich výchozí stav byl dost podobný. Je to ale tak, že řádů je několik desítek a každý to chystá sám za sebe. V diecézi je mnohem méně příznivý poměr podávaných žádostí k počtu lidí, co na nich dělá. Existuje taková dohoda a vyplývá to i z našich kapacit, že jednotlivá biskupství připravují výzvy pro všechny subjekty v diecézi.

Vy jste se ale mohli připravit už před schválením zákona. Stihnete vůbec podat všechny zamýšlené výzvy do konce roku?

Ale to břímě, které nám zákon uložil, je opravdu značné. My jsme do toho vstupovali s tím, že jsme měli z uplynulých dvaceti let shromážděny snad všechny vložky pozemkových knih, což je samo o sobě obrovská práce. Kdybychom to měli teprve teď dávat dohromady, nemohli bychom výzvy stihnout podat do stanovené lhůty, tedy do konce tohoto roku. Některé údaje do databází stále doplňujeme, už jsme ale na pomyslném konci výrobní linky, z níž vypadávají hotové výzvy. To, že jsme je začali nedávno podepisovat, považuji opravdu za dobrý výsledek. Klíčové je, že známe rychlost toho přípravného procesu. Věřím, že se to podaří stihnout.

Daří se vám získávat z katastru či archivů požadované dokumenty?

Musíme sami prokázat, co s námi stát provedl. Neboli to musíme státu pomoci zdokumentovat, aby nám to mohl zase vydat. A celý ten proces je bohužel poznamenán tím, že stát nám zabral majetky někdy dost nedbale a nemá to dobře zdokumentované. I dnes dostáváme na naši objednávku listin z katastru občas velmi lakonickou odpověď, že ve sbírce listin se požadovaná listina nenachází. Stát nám to zabral, zapsal do pozemkové knihy listinu a dnes nám ten samý stát sděluje, že listina není.

Hlavní vlna výzev za arcibiskupství přijde až na podzim?

My máme ambici tu hlavní vlnu objemového majetku zvládnout dříve a k začátku podzimu ji chceme mít dokončenou. Musím ale vysvětlit, že množina majetku není z hlediska podávání výzev jednolitá a podle toho se přistupuje k výzvám. Mám pro to takový příměr s hustou polévkou. Nejdřív nasadím síto s velkými dírami, pak vezmu síto s menšími dírami a tak dále. První je majetek hospodářský, většinou pole a lesy, z velké části je u Státního pozemkového úřadu a Lesů ČR, větší část byla zabrána zápisem do pozemkové knihy, tedy do roku 1964.

Druhé síto je majetek, který byl nějakým aktem zabrán až v rámci evidence nemovitostí, tedy po uzavření pozemkových knih. Tam už toho bude méně. Další, ještě hustší síto se bude týkat majetku, který není zapsán na SPÚ ani u Lesů, ale je to jiný subjekt a tento majetek tvoří funkční celek s majetkem, který už máme nebo nabýváme. Jsou to třeba kusy pole, které zůstaly pod Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových. A pak je to další majetek, který odpovídá funkčnímu vymezení podle zákona, tedy sloužil k vymezenému účelu, například k pastoraci nebo církevnímu školství. To bude pár položek, ale zase se to musí prověřovat a hledat dokumenty, které musíme doložit.