Před třemi lety jsem dělala rozhovor s majitelem jednoho dřevozpracujícího podniku. Během úvodní zdvořilostní konverzace se mě dotyčný pán zeptal, jestli mám děti.
Foto. Profimedia.cz
Z onoho množného čísla, které připouštělo možnost, že už jsem porodila fotbalový tým, mi došlo, že asi dávno nevypadám na sedmnáct. Podnikatel navíc pokračoval v duchu, že ženy dnes odkládají mateřství kvůli kariéře a že indiáni o podobně zmatených ženách říkali, že nevědí, kde je střed země.
Dneska už vím, jak těžké je vytvořit nějakou myšlenku, když kousek od vás devítiměsíční „střed země“ džemuje na hrací želvu. Zjistila jsem také, že už první dítě představuje pro své rodiče babyboom. A chápu, že i přesto, jak náročné to všechno je, vítá plno žen možnost pracovat co nejdříve po porodu. Pokud to jde z domova, jako v mém případě, je to ideální.
V horší situaci jsou matky z řad úspěšných podnikatelek a žen na vysokých firemních postech, které své pracovní povinnosti od přebalovacího pultu nevyřídí. Když dělám s některými z nich rozhovory, zjišťuji, že ony samy si nestěžují. Sice stále hledají rovnováhu mezi osobním a profesním životem, řadě z nich se to ale za pomoci partnerů, babiček a chův skvěle daří. Pravda, na golf čas nezbývá, ale ono se to bloumání po trávníku poslední dobou trochu přeceňuje. „Problém“ s matkou, která se vedle dětí věnuje i kariéře, tak mívají většinou lidé, kterým do toho nic není. Zažité společenské stereotypy takovou ženu často automaticky pasují na prokletí rodinného krbu. Nejde přitom o spiknutí mužů. Ženy bývají v odsouzení „kariérou posedlých rádobymatek“ ještě rychlejší a přísnější. Nabízí se otázka, zda si úspěch v práci „zaslouží“ jen muži a bezdětné ženy. Veřejné mínění, které by připouštělo jinou možnost, je v Česku zatím v plenkách.
