A zase tu máme jedno typické řešení problémů hlavního města. Na začátku velký mediální třesk, poté hustá mediální mlhovina a nakonec nulový výsledek. K nevyřešeným problémům taxikářů a ulepených chodníků se nyní přiřadil nešťastný chátrající Karlův most. Začátek byl velkolepý a na obrazovkách byl prezentován jako druhá stavba Národního divadla.
Házejte občané krejcárky do kasiček! Málokdo postřehl falešný tón v celé akci. Jak je možné, že hlavní město, přinášející desítky miliard do státního rozpočtu, si není s to ponechat přiměřenou částku na velkorysou opravu a údržbu jedinečné památky. Jak je možné, že si pražský primátor neuvědomil, že má ve svých rukou větší finanční moc než celá vláda a vzal si z toho, co město vydělá, peníze na opravu nejvýnosnější atrakce. Jeho Pražané by mu určitě rozuměli. Po čtrnácti letech opětovného turistického boomu jsme došli k poznatku, známému už od dvacátých let minulého století: kromě hlavního města žádná podobná lokalita vynášející stejně vysoké finanční částky na území ČR neexistuje. Proto je rozhodnutí pražských radních nepochopitelné. Plánovaná rekonstrukce mostu se v dohledné době konat nebude. Bude se opět vypracovávat „nový projekt“. Výsledek si snadno domyslíme. Opraví se nanejvýš vypadlý zvětralý kámen nebo se zacelí nenechavými návštěvníky sokl u sochy zničený. Horší to bude s idealizmem občanů, který vynesl na sbírkách přes osm milionů korun. Spolu s vybranými penězi se nejspíš odebere do ztracena. Zaráží i vztah pražských radních k Českému vysokému učení, jehož projekt bezstarostně odhodili. Oni jsou přece ti praví odborníci, co nám budete pánové z ČVUT vykládat! A tak se postupně naplňují jen slova stoletého songu z jubilejní výstavy: „My Prahu nedáme, radši ji zbouráme!
