Firma Brožík a syn patřila na přelomu 19. a 20. století mezi významné plzeňské podniky.
Založena byla již roku 1845 jako továrna na koňské postroje, postupně se z ní ale stala jedna z nejlepších českých karosáren. Jejími zákazníky byli perský šáh i anglický král.
Plzeňské zastupitelstvo se roku 1892 rozhodlo zavést ve městě tramvajovou dopravu. Vyzvalo proto pražského vynálezce a podnikatele Františka Křižíka (Profit o něm psal v čísle 39/2005), aby vypracoval projekt jednokolejné elektrické dráhy. Po udělení koncese 30. června 1896 následovalo výběrové řízení na provedení stavby a dodávku vozů.
Největší část zakázky připadla firmě Křižík, která měla za úkol připravit koleje, postavit elektrárnu a vyrobit elektrické součásti vozů. Konstrukci samotných vagonů ale dostala na starost jiná firma – plzeňská karosárna Václava Brožíka.
Od dílny k továrně
Sedlář Václav Brožík se usadil v Plzni roku 1845. Od výroby sedel a postrojů brzy přešel ke stavbě celých kočárů, s nimiž se již roku 1867 zúčastnil světové výstavy v Paříži. Roku 1877 si otevřel samostatnou dílnu s honosným názvem První parostrojní továrna kočárů v Čechách, továrna ručních řemenů a koňských postrojů. Bylo to v Přemyslově ulici 26, v blízkosti výstaviště.
Jeho syn Václav Brožík mladší se rovněž vyučil sedlářem. Již v mládí prošel několika významnými továrnami na kočáry ve Vídni, Drážďanech, Berlíně a Paříži, kde získal bohaté odborné znalosti. Po návratu domů se roku 1883 stal společníkem firmy Václav Brožík a syn a dal podnět k přechodu na tovární výrobu.
Nové kočáry vynikaly pevností, spolehlivostí a daly se lehce ovládat. Firmě se dařilo a postupně se zvyšoval i počet dělníků – roku 1885 jich bylo 22, roku 1890 již 29.
VÁCLAV BROŽÍK (1821-1895)
Narodil se roku 1821. Do Plzně přišel roku 1845 a otevřel si zde dílnu na výrobu sedel a postrojů. Brzy začal stavět celé kočáry a roku 1867 se zúčastnil i světové výstavy v Paříži. Roku 1877 založil podnik s názvem První parostrojní továrna kočárů v Čechách, továrna ručních řemenů a koňských postrojů. Sídlo měl v Přemyslově ulici 26 (dnes je toto místo prázdné). Firmu vedl až do roku 1890, kdy ji předal synovi a odešel na odpočinek. Zemřel roku 1895.
Dvorní dodavatel kočárů
Václav Brožík mladší vedení podniku postupně převzal a brzy se dočkal i velkého úspěchu. Na Pražské zemské výstavě roku 1891 vyslovil císař František Josef I. firmě nejvyšší uznání a propůjčil jejímu majiteli titul dvorního dodavatele kočárů.
Vzrůstající odbyt výrobků dal roku 1894 podnět k přemístění továrny do nových prostor na Nádražní třídě 8. Vznikla tak moderní továrna na kočáry s parním provozem. Patřila mezi největší a nejlépe zařízené továrny Rakouska-Uherska a získala skvělou pověst doma i v zahraničí.
Vyráběly se v ní kočáry, saně, omnibusy, poštovní i pohřební vozy, dodávaly se řemeny a prováděly se i různé práce sedlářské a brašnářské. Export směřoval nejen do celé monarchie, ale také do Německa, Ruska, balkánských států i do Orientu, speciálně do Káhiry. Na mezinárodních výstavách ve Smyrně, Londýně, Sofii, Chicagu, Bruselu i Suezu byla firmě často udělována vysoká vyznamenání.
Hvězda od šáha
Roku 1889 získala společnost již zmíněnou zakázku na výrobu 18 tramvajových vozů pouliční elektrické dráhy města Plzně. Provoz na třech městských tratích byl zahájen 29. června 1899.
Roku 1902 vyrobil Brožík i několik dvorních kočárů pro perského šáha a byl vyznamenán hvězdou perského řádu slunce a lva. Mezi významné odběratele patřili i anglický král Eduard VII., turečtí, egyptští a tuniští vládci či indičtí maháradžové. Pro nejvyšší francouzské aristokraty dodala firma kočáry přímo do Paříže.
Na počátku první světové války bylo v továrně zaměstnáno již 80 dělníků a výrobní program se rozšířil i na vozy zasílatelské, mlékařské a sanitární, nákladní valníky, dostavníky, karoserie a vozy pro elektrické dráhy. Na rohu náměstí Republiky a Solní ulice měla firma navíc elegantní, přepychově zařízený obchod plný kufrů, kabelek a jiného koženého zboží. Pozornost zde vzbuzoval i vycpaný kůň s nádherným postrojem.
VÁCLAV BROŽÍK ML. (1854-1927)
Narodil se roku 1854. Po vzoru otce se vyučil sedlářem a zkušenosti s výrobou kočárů získal v několika továrnách v Evropě. Roku 1883 se stal společníkem firmy Václav Brožík a syn a dal podnět k přechodu na tovární výrobu. Roku 1890 podnik převzal a získal zakázky od rakouského císaře, anglického krále i perského šáha. Vedle kočárů začal později vyrábět i karoserie. Firmu provedl první světovou válkou a řídil ji i po zapojení synů. Zemřel roku 1927.
Prezidentský speciál
Po první světové válce přistoupili do firmy Brožíkovi synové Václav (toho jména třetí) a Bedřich. Název společnosti proto od roku 1920 zněl V. Brožík a synové, továrna na kočáry, karoserie a vagony. Roku 1925 vystoupil z firmy Bedřich a roku 1927 po úmrtí otce přistoupil nejmladší syn Jaroslav. Předmětem podnikání byla tovární výroba karoserií, kočárů, vagonů, koňských postrojů a koženého zboží, prodej a oprava automobilů, prodej automobilových součástí, potřeb, výzbroje a pohonných látek.
Největší úspěch však slavila firma na poli karosářském. Roku 1925 totiž dostala možnost karosovat luxusní vůz Škoda Hispano Suiza určený pro prezidenta T. G. Masaryka. Jednalo se o šestiválcovou limuzínu, kterou Škoda Plzeň vyráběla ve španělské licenci. Těchto vozů bylo v Československu v letech 1924 až 1928 vyrobeno asi 50 a prezidentská kancelář za jeden z nich zaplatila 280 tisíc korun.
Policejní tečka
Plzeňská karosárna se stala celorepublikově známou, chyběl jí ale silný strategický partner. Následkem celosvětové hospodářské krize třicátých let minulého století se proto dostala do krize a nakonec i do konkurzu.
O oživení výroby se následně pokusila Jana Brožíková s manželem Jaroslavem. Činnost firmy byla uváděna jako výroba autobusů, karoserií, vagonů a kočárů, obchod motorovými vozidly a jejich garážování. Objem výroby již nebyl tak velký jako dřív, přesto se v těžkých dobách druhé světové války dalo hovořit o úspěchu.
Nutná poválečná modernizace však již nepřišla. Roku 1948 byla továrna znárodněna a stala se součástí Karosy Vysoké Mýto. Fungovala ještě několik let, výroba byla ale postupně utlumována a brzy zcela zastavena. V souvislosti s řešením hlavního silničního průtahu Plzní byl v sedmdesátých letech celý blok domů na Nádražní třídě zbořen. Na jeho místě dnes stojí budova policie.
