Ukazuje se, že ÚOHS nechrání spotřebitele, ale slabé soutěžitele
Poslední aktivity českého Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) zřejmě rozladili majitele nejlepších českých hokejových klubů sdružených v Asociaci profesionálních klubů (APK). ÚOHS nejdříve odmítl uzavřít extraligu a poté chtěl vyšetřovat vyloučení nesolventního Vsetína z nejvyšší domácí soutěže.
Ochrana neefektivních.
Pohoršeni z tohoto postupu musejí být i všichni zastánci liberálního přístupu k regulaci hospodářské soutěže. Ti už přes třicet let upozorňují na to, že protimonopolní a protikartelová politika vyspělých zemí se z původně zamýšlené ochrany spotřebitele změnila v obranu nevýkonných a méně efektivních podniků a trestání těch úspěšných. Stačí připomenout případ Microsoftu. Ten byl potrestán za to, že s ním ostatní softwarové firmy neudržely v konkurenčním boji krok. Evropská komise jej donutila mimo jiné nabízet okleštěnou verzi svých Windows bez multimediálního přehrávače, kterou ovšem využilo jen pár zákazníků. V Česku máme případ obchodních řetězců Billa a Julius Meinl, které se v rozporu s protimonopolním právem dohodly na společných nákupních podmínkách od dodavatelů. Byly za to potrestány, přestože jejich jednání zřejmě vedlo k poklesu, nebo alespoň udržení nižší hladiny cen pro spotřebitele.
Skupinový bojkot.
V případě uzavření hokejové extraligy není na první pohled jasné, zda by tento krok vedl, či nevedl k prospěchu spotřebitelů-diváků. Zrušením práva postupu do nejvyšší soutěže by kluby sdružené v APK samozřejmě uzavřely kartelovou dohodu, jak ji zná české či evropské právo. Dohoda APK by vedla k bojkotu klubů stojících mimo extraligu. Skupinový bojkot je přitom vedle fixace cen či rozdělení trhu jedním z nejzávažnějších projevů kartelu.
České i evropské právo ovšem nezakazuje kartelové dohody en bloc. Jejich zákaz se například nevztahuje na kartely, které za splnění dalších podmínek přispějí ke zlepšení výroby nebo distribuce zboží a vyhrazují spotřebitelům přiměřený podíl na výhodách z toho plynoucích, přičemž nenastane vyloučení hospodářské soutěže na podstatné části trhu.
Aby se tato výjimka z obecného zákazu kartelu mohla aplikovat, je vždy nutná důkladná analýza příslušné kartelové dohody a jejích dopadů. Bohužel se zdá, že v případě extraligy se ÚOHS zaměřil zejména na první část právní úpravy, zhodnotil uzavření extraligy jako kartel a příliš se nezabýval možnostmi prospěšnosti tohoto kroku ve vztahu ke spotřebitelům-divákům a nepřímo i k českému hokeji jako takovému.
Necítím se kompetentní na podrobnou analýzu tohoto problém, ale chtěl bych si dovolit nastínit alespoň několik otázek.
Americké kartely.
První napadne každého. Jak je možné, že ve Spojených státech s nejstarší úpravou protimonopolního práva (od roku 1890) mohou existovat tak zřejmé kartely, jako jsou hokejová National Hockey League (NHL), fotbalová National Football League (NFL), basketbalová National Basketball League (NBA) či baseballová Major League Baseball (MLB)? Všechny tyto soutěže jsou už od svého založení uzavřené, navíc kladou značná omezení na výběr hráčů jednotlivými kluby (drafty) či stanovují limity pro utrácení prostředků (platové stropy). Jistě, svou roli zde hraje tradice. Patrné je to při srovnání podmínek vzniku dvou nejtypičtějších a nejstarších zástupců profesionálních ligových systémů v USA a v Evropě. Jak americká MLB, tak profesionální anglický fotbal mají své kořeny na konci 19. století.
Klady uzavřených systémů.
Oba systémy se vyvinuly z amatérských soutěží, které byly ze své podstaty otevřené. První profesionální baseballová liga National Association of Professional Baseball Players (NAPBP) z roku 1871 ještě umožňovala vstup dalších klubů za přiměřený poplatek. Během pěti let ale zkrachovala a nahradila ji předchůdkyně dnešní MBL. Její zakladatelé si uvědomili, že k udržení prosperity soutěže je nutné omezit počet startujících týmů a umožnit jim exkluzivitu v dané lokalitě. Každé mužstvo tak mělo zaručeno svou diváckou základnu, tedy ekonomickou jistotu, což umožnilo držet nad vodou celou soutěž.
Anglická fotbalová asociace přežila profesionalizaci, která proběhla v roce 1885, i s otevřeným systémem několika úrovní divizí. Může za to především hustota obyvatel na britských ostrovech. Jedno město bylo schopné uživit několik týmů, přeprava k zápasům „venku“ nebyla tak nákladná jako ve Spojených státech.
Je tedy zřejmé, že uzavřené soutěže přinášejí především ekonomické jistoty týmům, které se jí zúčastní. Ani ve Spojených státech, kde se doprava zlevnila a počet obyvatel během minulého století více než zpětinásobil, by ovšem tento argument neospravedlnil existenci „ligových“ kartelů.
Musíme si pomáhat.
Tímto argumentem by naopak mohlo být srovnání atraktivnosti a kvality NHL a evropských hokejových lig. Ty jsou jistě odvozeny od úrovně hráčů, kteří jsou v NHL díky ekonomické síle klubů bezpochyby lépe zaplaceni. Jak je však možné, že se v USA a v Kanadě dá dívat takřka na každý zápas, zatímco v Česku mimo play-off je jich tolik jen nuda a šeď? Slabé týmy prostě nepřitáhnou diváky. Proč platit za zápas, který je už podle soupisky hráčů v podstatě rozhodnut.
Zápasy v amerických soutěžích jsou v dlouhodobějším měřítku podstatně vyrovnanější než v evropských otevřených ligách. V Evropě máme silné špičky a pak řadu „přihrávačů“, stačí srovnat ligové tabulky v posledních letech. V NHL a jiných amerických soutěžích však není neobvyklé, aby se tým, který měl před pár lety problém probojovat se do play-off, dostal mezi takřka neporazitelné (stačí srovnat Buffalo Sabres v době působení Dominika Haška na konci devadesátých let a jeho jízdu letošní základní částí NHL). Může za to už zmíněné z hlediska protikartelových předpisů nedovolené přerozdělování hráčských i dalších zdrojů. Zatímco účastníci amerických „kartelů“ spolupracují v zájmu zachování atraktivity a prosperity celé soutěže, v Evropě není neobvyklé, aby kluby v otevřeném systému bankrotovaly (zvláště ty, které sestupují nebo jsou na hraně sestupu). Kdo sledoval letošní českou fotbalovou ligu přitom přizná, že právě vyrovnanost soutěže je i z hlediska spotřebitele-fanouška takřka k nezaplacení.
Holešovice, nebo Letná?
Je rovněž otázkou, s kým vlastně kluby sdružené v APK bojují, na jakém trhu z hlediska soutěžního práva působí. ÚOHS či Evropská komise by při své restriktivní politice tento trh vymezily jako trh ledního hokeje v České republice. Při takovém výkladu by APK bojovala s kluby v nižších ligách a uzavření extraligy by skutečně mohlo být považováno za nedovolené omezení. Jenomže fanoušek pražské Sparty se často rozhoduje, zda zajde na Letnou (na fotbal), nebo do Holešovic (na hokej). Hokejové týmy tedy soutěží o diváka nejen mezi sebou, ale i s fotbalovými a dalšími sportovními kluby, a když budeme důslední i s hvězdami showbyznysu či s Národním divadlem. Spotřebitel-divák chce prostě zábavu a z hlediska státní regulace, tedy ÚOHS, by mělo být jen málo rozhodující, o jaký druh zábavy jde.
Shrneme-li to, uzavření extraligy by mohlo vést ke zlepšení její úrovně, jazykem zákona ke zlepšení výroby, z čehož by měli spotřebitelé-diváci přiměřený, byť penězi jen obtížně vyčíslitelný podíl. Uzavření extraligy by sice vyloučilo ze hry jiné, méně úspěšné týmy, a jak říká zákon, nastalo by tak vyloučení soutěže na části trhu, ale hokej netvoří „podstatnou“ část trhu se sportovní a podobnou zábavou. Kartel vytvořený APK by tak mohl být dostatečně ospravedlněn.
Soutěžní advokacie.
Konečné slovo o tom, zda takový kartel má právo na existenci, by ovšem měl dát ÚOHS v normálně vedeném správním řízení, případně následně správní soud. Stanovisko ÚOHS k uzavření extraligy však bylo vydáno v rámci takzvané soutěžní advokacie, tedy v jakémsi přípravném řízení, kdy je potenciálnímu delikventovi vysvětleno, že jeho jednání může být v rozporu se soutěžním právem. V případě, že od porušení zákonů upustí, není s ním zahájeno skutečné správní řízení, a nemusí se tak obávat pokuty.
Obecně je soutěžní advokacie skvělým preventivním nástrojem, zvlášť v jednoznačných kartelových případech. Jeho nevýhodou je však absence závazných procesních pravidel. V případě řádného správního řízení by ÚOHS měl povinnost prokázat nejen to, že uzavření extraligy je kartelovou dohodou (o čemž není pochyb), ale sám zjistit, zda neexistují důvody pro aplikaci výjimek z obecného zákazu. Existenci, či neexistenci těchto skutečností by přitom musel řádně zdůvodnit. Proti případnému rozhodnutí by pak bylo možné podat žalobu ke správním soudům. Nic z toho se nepoužije v soutěžní advokacii. APK by sice mohla uzavřít extraligu i přes stanovisko ÚOHS, ale riziko, že by dostala vysokou pokutu se podstatně zvýšilo.
Abych však byl upřímný, uzavření extraligy by nepotěšilo ani mě. Stále totiž mohu doufat, že se do ní jednou dostane i má oblíbená Olomouc.
Popisek: Končí Vsetín v hokejové extralize? Úřad pro ochranu hospodářské soutěže dospěl k závěru, že vyloučení valašského klubu nebylo v rozporu se zákonem. Jeho šéf Martin Pecina prohlásil, že antimonopolní úřad nechystá zahájit v této kauze správní řízení.
